Nepřátelé s benefity [CZ Dramione]

IV. - Hermionin byt

Druhý den ji poslali na mimořádnou schůzku do Walesu, takže měla čas jen na to, aby na Malfoyově stole nechala narychlo napsaný vzkaz
Musím jít, promiň - uvidíme se v pátek?

A bylo jí zle z obavy, že to neudělá, že ten vzkaz je plný přílišného očekávání, něčeho, co hraničí se vztahem, kvůli něčemu, co je v podstatě jen šukání.

Ale v pátek ráno našla u okna sovu s jemně voskem zapečetěným vzkazem.
Odcházím z práce v 17:30. Možná budeš v tu dobu odcházet také?

Nebylo tedy nijak strašně překvapivé, když shodou okolností odešli z práce ve stejnou dobu a shodou okolností skončili v Hermionině ulici, Malfoy šel pár metrů za ní a tvářil se, jako by spolu nebyli.

Jakmile dorazil, neztrácel čas rozhlížením.

Ne, jakmile se zavřely vchodové dveře, byl u ní, přitlačil ji k nejbližší zdi a rukama jí vklouzl do svetru. Boky ji přitiskl ke zdi a ona cítila, jak se jí jeho délka opírá o břicho. Jeho ústa se vnořila do jejích a jeho jazyk jí pronikl mezi rty.

Odtrhla se od jeho úst a začala mu pomalu rozepínat košili, pak klesla na kolena.

"Co..." zamumlal, tvář se mu na okamžik zkřivila do zmatku a pak ze sebe vydal tiché "ach".

Prchavý okamžik zmatku ho zradil.

"Malfoyi," vzhlédla k němu, ruce zamrzlé na přezce jeho opasku, "tohle jsi ještě nedělal?"

Pokrčil rameny a ona poznala, že je to předstíraná. "Tohle čistokrevné dívky obvykle nedělají."

"Ne," řekl.

Přepadl ji nejasný pocit křivdy; ne že by bylo špatné mu ho vykouřit, to ne. Jen ne tady, na špinavých lino dlaždicích v jejím rozcuchaném obývacím pokoji.

Hermiona se postavila a on se zatvářil neurčitě znepokojeně.

"Ne, ne, já chci, Grangerová..."

Drze se ušklíbla. "Je to tak? No, nechci tě zklamat."

Zvedl zvědavě obočí. Natáhla se po jeho ruce a jemně ho táhla ke své ložnici, přičemž za nimi pevně zavřela a zamkla dveře.

"Vážně, Grangerová? Záclony s motivem famfrpálu?"

Tohle jako jeho první poznámku nečekala.

"Nevyměnila jsem je od... no, od rozchodu."

"Tady. Nechce se mi souložit v něčem, co vypadá jako pokoj dvanáctiletého kluka," zamumlal.

Náhle se k ní otočil, chytil ji kolem pasu a tvrdě přitiskl svá ústa na její. Jazykem se jí ponořil do úst, jako by si vychutnával obzvlášť lahodnou sladkost.

"No tak, Grangerová, dost řečí, začneme šukat..." zasyčel naléhavě.

Ale ona na svůj záměr nezapomněla. A přestože Malfoye neměla nijak zvlášť ráda, nechtěla ho ani využít. Pokud měla být první, kdo ho uspokojí pusou, chtěla, aby na to vzpomínal v dobrém.

A který člověk zapomněl na svůj první?

Přitlačila ho ke stolu a on se napůl postavil, napůl posadil na masivní dřevěnou desku. Zatímco předtím se ovládal, dominoval, tady cítila jeho nejistotu. Nevěděl, co má dělat. Jeho bouřkové oči na ni hleděly se sotva skrývanými rozpaky, sledovaly, jak mu opatrně rozepíná zip a stahuje kalhoty a spodní prádlo. Jeho penis se uvolnil.

Její ruka ho masírovala, klouzala po hedvábné kůži, sledovala vnitřní stranu jeho stehen. Stále na ni hleděl s nejasně vyděšeným výrazem a ona se na něj usmála, jak doufala, uklidňujícím způsobem.

Zdálo se, že to zabralo, protože jeho rty se zkroutily do úsměvu a zabořil ruce do jejího svetru, aby ji chytil za prsa.

Naklonila se k němu a on ztuhl, celý napjatý ve svalech a se zatajeným dechem. Když ho sevřela v pěst a drobně, pokusně olízla, vydechl. Tiše se zasmála. Jeho penis byl tvrdý jako kost a jen o zlomek delší, než aby se jí vešel celý do úst. Ale nezdálo se, že by si stěžoval. Když začala klouzat ústy nahoru a dolů, začala jazykem masírovat jemnou kůži, jeho víčka se zavřela a ústa povolila. S jistou pýchou si všimla, že jeho klouby sevřely její stůl tak pevně, až mu zbělely.

Její ruka nahmatala jeho vak a jen o pár okamžiků později ucítila, jak se napjal. Jedna z jeho rukou pustila stůl, vpletla se jí do vlasů a jemně jí tlačila hlavu dopředu a dozadu na jeho penis.

Nevydržel to dlouho. Místností se ozýval jeho slastný výkřik, když se jí uvolnil do úst. Končetiny a žaludek se mu sevřely a celé tělo zrudlo. Dál s ním vířila na jazyku, když jí do krku dopadalo slané, lepkavé teplo.

Oči se mu překvapeně otevřely, když polkla, a on ji upřeně - troufala by si říct, že téměř láskyplně - sledoval, jak olizuje žalud a polyká. Odpotácel se dopředu a svalil se na postel. Ona se odplazila a lehla si na druhou stranu postele.

Chvíli mlčeli. V ústech jí stále ulpívala jeho chuť. Nebyla lahodná, ale ani nepříjemná; jeho chuť jí připomínala oceánský vzduch za teplého dne.

"Mmm, Grangerová?" Když promluvil, zněl jeho hlas ospale a nasyceně.

"Jo, Malfoyi?"

"To bylo kurva neuvěřitelné."

Tiše se zasmála. Chvíli jen tak leželi na posteli; poslouchala, jak se jeho dech zklidňuje. Převalil se a podepřel se na jedné ruce. Jeho výraz se změnil na neurčitě rozpačitý.

"Grangerová, já vím, že bych tě měl..." Rozpačitě se odmlčel. "Ale já... to je... Já nejsem..."

"To je v pořádku. Opravdu." Odmlčela se. "Nechci, abys dělal něco, co ti není příjemné."

Povzdechl si a zmlkl. Cítila na sobě jeho oči, když se postavila a prohlížela se v zrcadle. Z drdolu jí utekly pramínky vlasů a bezvládně jí visely kolem obličeje, na svetru se jí uvolnilo několik knoflíků, rtěnku měla rozmazanou a zůstala jí jen řasenka s jezevčíma očima. Zamračila se na sebe do zrcadla. Malfoy na ni stále upíral oči a ona se otočila, očekávajíc uštěpačnou poznámku o tom, jak příšerně vypadá.

"Cože?" zeptala se.

"Vypadáš..."

Jeho hlas utichl a on se na ni dál díval tím podivně klidným, hlubokým pohledem. Náhle se od ní odtrhl, zrudl a místo toho se zadíval na dveře.

"Asi bych měl jít. O víkendu mě očekávají na panství... je pátek..." "Cože?" zeptala se. Vstal a začal si spěšně vyhrnovat kalhoty. "Ehm, tak dobře. Uvidíme se v pondělí."

"Jsi v pořádku, Malfoyi?"

"Hmm? Proč bych neměl být v pořádku?" Zapnul si pásek, spěšně vyšel z pokoje a popadl kabát.

Vyšla za ním a sledovala, jak se snaží nacpat nohy do bot, ale zdálo se, že mu dělá potíže levá. Po chvíli frustrovaně zavrčel, prudce trhl zbloudilou botou a otevřel si vchodové dveře.

"Dobře. Tak hezký večer," řekl a znovu se na ni odmítl podívat.

"Tobě taky, Malfoyi," odpověděla tiše.

S tím za sebou zabouchl dveře. Slyšela jeho spěšné kroky, které se ozývaly chodbou.

"Co to mělo znamenat?" zeptala se Křivonožky. "Stále zvědavější a zvědavější."