Nepřátelé s benefity [CZ Dramione]

XI. - Nedbalost

Hermiona cítila, jak jí do tváří stoupá ruměnec, když ji Malfoy potají pohladil po jemné kůži na zápěstí. Vrhl na ni rošťácký úsměv a pak si složil svůj kabát.

"Díky, že jsi mi půjčil svůj kabát, Malfoyi. Nemůžu uvěřit, že jsem si u tebe zapomněla svůj."

"Předpokládám, že to znamená, že si budeš muset přijít vyzvednout svůj," řekl tiše. "A vrátit matčiny šaty. Moc by se rozčílila, kdyby zjistila, že chybí."

"Určitě by ji rozrušilo víc, kdyby zjistila, kdo je má."

"To určitě." Usmál se. "Zvlášť kdyby zjistila, proč ho máš ty."

"Nemyslela jsem si, že roztrhnutí mé košile je zdaleka tak vtipné jako ty," utrousila. "Musím jít, ale uvidíme se po práci?

"Budu čekat."

Ke dveřím do její kóje přišel jeden ze správců a Hermiona i Malfoy si hodili tváře do masek lhostejnosti. Hermiona prudce přikývla a odkráčela ven. Malfoy sledoval její vzdalující se postavu a připadal si mírně idiotsky při svém věčném úsměvu.

"Malfoyi."

Při zvuku Percyho hlasu nadskočil. Když se otočil, stál Percy několik stop za ním. Percyho výraz byl podezřele prázdný a ruce měl zkřížené na hrudi.

"Ach... jak dlouho už tam jsi, Weasley?" Malfoy se pomalu zeptal a snažil se působit normálně.

"Dost dlouho." Percy stiskl rty. "Myslím, že bychom měli jít do mé kanceláře."

********

Zdálo se, že ticho se táhne jako nafouknutý balón. Malfoy cítil, jak se mu v hrudi rozbušilo srdce, přestože zachoval neutrální výraz. Percy ho přes stůl zamračeně pozoroval. Náhle se mu v mysli vynořila panická myšlenka - jakmile se Grangerová dozví o tom, že to Percy ví, bude to znamenat konec jejich románku.

Z myšlenek ho vytrhl Percyho strohý hlas. "Jak dlouho už to trvá?"

Malfoy se snažil tvářit neutrálně. "Co se děje?"

"Nedělej ze mě hlupáka, Malfoyi," vyjel na něj Percy. "Jak jsem mohl být tak hloupý? Když o tom teď přemýšlím, bylo to tak zřejmé. Ta ukradená whisky, o které Goyle záhadně nevěděl. Můj zápisník ležel otevřený na Hermionině čísle. Ten zákon o páření jednorožců, kterým jsi byl poslední měsíc příhodně posedlý. Neustálé pozdní příchody..."

Malfoy cítil, jak mu rudne tvář. Neuvědomil si, jak strašně nedbalý se stal.

Percy se naklonil dopředu přes stůl. "Tohle teď končí."

Malfoyovy rozpaky prořízl záblesk hněvu.

"Promiň, Weasley?" Jeho hlas zněl přiškrceně. "Možná jsi můj nadřízený v práci, ale to se nevztahuje na to, s kým můžu nebo nesmím šukat. Navíc pochybuji, že by Hermionu nějak zvlášť potěšilo, kdyby se dozvěděla, že k jejímu sexuálnímu životu přistupuješ takhle."

Percyho zamračený výraz se rozplynul. Opřel se a s neskrývaným zmatkem si prohlížel Malfoyovu tvář. Malfoy si nemohl pomoci, ale nervózně se na židli pohnul. Vztek nebo nechuť - ty by zvládl. Ale netušil, jak reagovat na Percyho zvědavost.

Po chvilce Percymu poklesla čelist, když si to uvědomil. "Ty ji máš opravdu rád."

Malfoyovu odpověď prozradil ještě žhavější ruměnec. Byl tak průhledný?