Nepřátelé s benefity [CZ Dramione]

I. - Percyho kancelář

Ron se rozplakal. Celý se třásl a choulil se na okraji jejich pohovky. Zvedl jednu ruku a otřel si nos ramenem svého svetru Chudley Cannons. Hermiona stála před ním, ruce zkřížené na hrudi, a čekala na cokoli, co chtěl přiznat. Ta zpráva musela být důležitá - a nepříjemná -, protože jí řekl, aby odešla z práce dřív.

"Co se děje?" Hermiona se dožadovala po pětiminutovém tichu, které přerušovalo jen Ronovo vzlykání.

Ron si odfrknul. "Je mi to moc líto, Miono."

Tuhle přezdívku vždycky nesnášela; byla příliš roztomilá, příliš dětinská. Používal ji jen Ron, a to jen když pil nebo když něcoposral. Ale Ron nikdy nebyl takhle rozrušený a Hermioně se v břiše zavlnila nitka obav. Nejdřív si myslela, že udělal nějakou hloupost, ale nakonec odpustitelnou - odešel z práce u Kanonýrů, zapomněl podat daňové přiznání nebo ho přistihli, jak opilý létá na koštěti.

Teď měla podezření, že to bylo mnohem horší.

"Je mi to moc líto, nechtěl jsem, aby se to takhle zvrtlo..."

"Prostě mi to řekni!" vyjela na něj.

"No... já... Minulý měsíc jsem se po tom velkém zápase v Dublinu opil... "

Hermiona vykulila oči a na chvíli přestala přecházet po pokoji. "Ty se opiješ po každém zápase, Rone."

"Jo, ale na tomhle zápase jsem se opil opravdu hodně. Měl jsem opravdu, ale opravdu špatný úsudek."

"Protože jsi byl naštvaný, že jsme s Harrym byli na té mudlovské konferenci spolu," zamumlala Hermiona. "Já si to pamatuju. Víš, že jsme s Harrym jako bratr a sestra. Tvoje žárlivost je poslední dobou směšná. Ale řekla jsem ti, že jsem ti odpustila, a myslela jsem to vážně."

"Já vím, já vím, ale... to, že jsem se naštvala, nebylo všechno." Jeho hlas teď zněl jako roztřesený šepot. "Strašně jsem to podělal."

Mlčky na něj hleděla a on po ní střelil prosebným pohledem.

"Levandule tam prostě byla, Miono. Její bratr hraje za Belfast..."

Hermioně se zvedl žaludek. Měla mdlé podezření, kam tenhle rozhovor směřuje. Oči se jí zavřely, když Ron dokončil větu.

"Spali jsme spolu." Jeho hlas jako by se ozýval svou konečností; po pauze začal blábolit. "Byl jsem tak hloupý, Hermiono. Žárlil jsem na tebe a Harryho, byl jsem osamělý a opilý, zrovna jsem prohrál zápas a s Levandulí jsme v Temple Baru vzpomínali na staré časy ve škole..."

Hermioně třeštila hlava a sotva dokázala myslet. Ron a Levandule. Znovu. Byla to příšerná repríza šestého ročníku; dlouho potlačované pocity nejistoty a ošklivosti znovu ožily.

Ale vzhledem k Ronově impulzivitě po válce a k tomu, jak těžce nesl bratrovu smrt, ho dokázala alespoň zlomkově pochopit. Snad se s tím časem vyrovnají. Mohli by si zajít do manželské poradny - koneckonců, byli zasnoubení, svatbu měli naplánovanou už na prosinec a byli zamilovaní...

"Hermiono, je těhotná."

Chvíli jí trvalo, než zpracovala, co právě řekl. Hermiona se cítila, jako by ji někdo kopl do břicha. Bylo po všem. V tom jediném okamžiku se zhroutily všechny její sny o zrzavých dětech, domě v Londýně a stáří s Ronem.

Podíval se na ni uslzenýma očima. "Hermiono, jsi v pořádku? Jen se na mě díváš."

"Rone," zašeptala. "Vypadni."

******

Draco Malfoy se zadíval na pergamen od své takzvané snoubenky.