Nepřátelé s benefity [CZ Dramione]

XV. - Sestřelený Draco

Hermiona vyskočila od stolu a na rtech se jí objevil malý nervózní úsměv. Vnitřně se obávala, že její kancelář je stále cítit jejím a Dracovým spojením. Imelda stála za Ronem a mumlala promiň. Hermiona se snažila odvrátit Ronův pohled od usvědčujících důkazů rozesetých po stole a přistoupila k němu.

O chvíli později se ve dveřích objevil Harry, na rtech podrážděnou vrásku. I on vstoupil do kanceláře.

"Říkal jsem ti, abys na mě počkal, Rone," zamumlal. "Vykašlal ses na mě, když jsem byl na záchodě."

"Věděl jsi, kam jdu. Věděl jsem, že mě doženeš." Ron se široce usmál. "Ahoj, Hermiono. Už je to nějaká doba. Vypadáš nějak jinak, nevím, jak to popsat. Není to špatné - vlastně vypadáš skvěle."

"Rone, kamaráde, chtěl jsem si s tebou promluvit, než sem vtrhneš." Harry si povzdechl a podíval se na Hermionu. "Ron trval na tom, že tě chce navštívit, než se sejdeme s Gin na večeři, a absolutně nic ho neodradí."

Všichni tři na chvíli upadli do trapného ticha. Nakonec Hermiona kývla směrem k Imeldě a sekretářka nervózně ustoupila ode dveří. Hermiona zalétla očima ke skříni se zásobami a pomyslela na Draca, který se v ní tiše skrýval. Harry sledoval její pohled a oči se mu rozšířily pochopením. Harry pohlédl k jejímu stolu - zřejmě tušil, co se právě stalo - a prohlédl si kytici růží na stole.

Harry pozoruhodně nenápadným pohybem prošel kolem květin a strčil do kapsy přiložený vzkaz od Draca. Hermiona se mu snažila vyjádřit vděčnost pohledem. Harry odpověděl sotva znatelným přikývnutím.

Když začal mluvit Ron, vrátila se k nejistotě situace.

"Ach, Mione. Neviděli jsme se už celou věčnost. A pro mě se teď všechno změnilo. Dospěl jsem. Vím, co chci. Můžeme se vrátit k tomu, co bylo..." Najednou se mu zkřivil obličej a jeho modré oči se upřely na její stůl. "Co to sakra je?"

Konečně si všiml růží, které zakrněly nad jeho vlastními nemocně vypadajícími karafiáty.

"Rone, říkal jsem ti..." Harry začal opatrně.

"Květiny od nějakého jiného chlapa?" Ronův tón se zostřil. "Goldstein se snaží koupit si tvou náklonnost? Přece mi nemůžeš vážně tvrdit, že ses dala dohromady s tím nechutným, umaštěným troubou."

"Rone!" Zamračila se. "Anthony a já jsme jen přátelé."

"Jaký přítel ti dá dva tucty růží s dlouhými stonky?" Ron vyhrkl. "Rychle ses posunula, viď, Hermiono?"

"To je ubohé, Rone." Sklopila oči.

"Rone, přestaň," ozval se teď Harry a jeho hlas nepřipouštěl žádné argumenty. "Ty už nejsi její přítel a tobě do toho nic není. Snažil jsem se ti to říct už dřív, ale ty jsi mě neposlouchal."

"Rozešli jsme se jen proto, že jsem zbouchnul Levanduli! Jinak jsme byli dokonalí!" Ron se na něj obořil. "Chodili jsme spolu celé roky. Společně jsme porazili Voldemorta. Chceš mi snad říct, že by to Hermiona zahodila kvůli tomu umaštěnému hajzlovi Goldsteinovi? Copak celá naše historie nemá žádnou cenu?"

Hermionu náhle zarazila jeho nezralost - rychle se střídající emoce, protivný projev hněvu a jeho prostoduchý předpoklad, že Levandulino těhotenství je jedinou mouchou. Jak to, že si toho nevšimla dřív? Od Dracovy domýšlivé, ovládané fasády se lišil jako den a noc.

"Rone, zdá se, že jsi teď hodně rozrušený a nemyslí ti to," přerušila ho Hermiona. "Po práci to můžeme dohnat. Já se k vám všem připojím na večeři."