Nepřátelé s benefity [CZ Dramione]

X. - Objev

Hermiona široce zívla. Oknem jasně svítilo slunce. Cítila se naprosto uvolněná, až na neurčitou bolest v dolních partiích...

Počkat.

Slunce bylo příliš jasné. Povlečení a přikrývka jí připadaly jako hedvábí, daleko jiné než její obvyklá škrábavá syntetická pokrývka. A kolem ní bylo pevně ovinuté teplé, tvrdé, výrazně mužské tělo.

Přespala jsem u Malfoye v bytě.

Při té myšlence ji zamrazilo. Měla s ním mít neuvěřitelně žhavou, ale citově nevázanou soulož na jednu noc. Na druhou stranu, jednou už u ní přespal. To se ale z téhle - věci - nestala úplná katastrofa, že ne?

"Mmm, Grangerová, přestaň se posunovat, snažím se spát," zamumlal Malfoy a rukou jí sklouzl po zadku a po noze.

Podívala se na hodinky. "Je půl deváté, Malfoyi."

Zmlkl. I když k němu stála zády, cítila jeho napětí.

"Sakra. Zapomněl jsem si nastavit budík." Byl to příval pohybu, prostěradla se rozlétla. "Tak pojď, musíme vstávat oba."

Ucítila jeho rty na svém rameni - nečekaný polibek -, než vyskočil z postele a spěšně opustil pokoj.

"Použij koupelnu. Já použiju toaletu v pokoji pro hosty." Odmlčel se. "Chceš snídani? Kávu a toast, ano?"

Hermiona stále ležela nahá na posteli a cítila se nesvá. Tohle se dělalo se známostí na jednu noc? Zachumlala se s ním přes noc v jeho bytě, probudila se, použila jeho koupelnu a přiměla ho, aby ti udělal snídani?

Připadalo jí to mnohem bližší chození než soulož s náhodným známým. Dokonce víc než randění. Nikdy se s Viktorem nemazlila. Ron jí nikdy nenabídl snídani.

"Jo, asi jo." Posadila se a prohledávala pokoj, jestli nemá oblečení. "Rozbil jsi mi košili."

"S tím si nedělej starosti. Něco ti najdu."

Snažila se nepřemýšlet, když se máčela ve vaně v koupelně; když se myla Malfoyovou lahvičkou mýdla s vůní santalového dřeva a zírala na mramorové kachličky. A když vycházela z vany zabalená do nadýchaného modrého ručníku, stále se snažila nemyslet na svízelnou situaci se svým oblečením, na svůj nyní prázdný byt ani na Malfoye, který jí nabízel kávu.

"Malfoyi, neměla jsem tu zůstávat."

"Proč? Je tu spousta místa." Pokrčil rameny a gestem ukázal na tác na pultu. "Dej si toast a kávu."

"Ty jsi udělal toast a kávu?"

Malfoy pokrčil rameny. "No... ehm... ne. Nevím, jak se takové věci dělají. Prostě jsem si to objednal u domácího skřítka své matky. Ale je moc dobrý."

Nevěřícně se zavrtěla. "Jsi dvacetiletý muž, který neumí udělat toast, kávu ani..." Přistoupila k němu a přičichla k jeho hrnku. "Šálek čaje?"

Malfoyovi horkem zrudly tváře, ale neřekl nic. Vzala si nabízený hrnek a nebyla si jistá, jestli se má zděsit nad jeho naprostou zbytečností, nebo být okouzlená tím, že si vzpomněl, že má raději kávu a dává přednost lehkým snídaním, a obojí si domluvil s matčiným domácím skřítkem.

————-

Percy Weasley zeširoka zívl. Ginnyin zápasový večírek se protáhl přes půlnoc a on vypil tři půllitry piva - o dva půllitry víc, než měl v úmyslu. Bylo už hodně po deváté a on teprve přišel do práce. Všichni administrativní pracovníci už seděli u svých stolů. Vzpomněl si na chudáka Hermionu, která se vytratila dřív, aby šla vyřídit konferenční hovor s Arábií, a ještě se nevrátila ani po třech hodinách, když odcházel z večírku. Percy se vsadil, že už je vzhůru a šéfuje svým zaměstnancům ve čtvrtém patře.