Nepřátelé s benefity [CZ Dramione]

VI. - Uvězněni v ložnici

V půl páté se vplížil do její kanceláře s obvyklou návnadou - velkou složkou s nápisem JEDNOROŽCI. Imelda si ho už skoro vůbec nevšímala. Dokonce i ostatní analytici politiky jen na okamžik zvedli pohled vzhůru.

Bylo zvláštní, že neměli žádné podezření ohledně stážisty, který znovu a znovu přicházel do její kanceláře. Nikdy si neuvědomil, kolik lidí na ministerstvu je tak naprosto nechápavých. Copak v sobě neměli tu přirozenou zvědavost, tu touhu získat materiál k vydírání svých kolegů?

Předpokládal, že ne. Proto byli průměrnými byrokraty, zatímco Malfoyovi důsledně stoupali nahoru.

"Pojď dál, Malfoyi," zavolala Grangerová ze své kanceláře.

Zavřel za ním dveře a ona zavrtěla hlavou. "Jsem zavalená prací. Neodejdu odsud přinejmenším do sedmi. Omlouvám se. Ráda bych mohla, ale Arthur Weasley je na cestě sem, aby projednal nějaké mimořádné zákony."

"A nechceš si to po návratu domů vyřídit?" zeptal se.

"Opravdu?" Polekaně vzhlédla. "Ne, jen jsem si myslel, že se ti nebude chtít přijít tak pozdě."

"Grangerová, jsem dvacetiletý muž, kterému se nabízí možnost fantastické soulože. A bydlím dva bloky od tebe. Myslím, že si dokážu udělat čas a dojít tam, ať už je pět nebo osm hodin." Sklopil oči. "Ale bude tam budoucí paní Potterová?" "Ne".

Zavrtěla hlavou. "Nejméně do desáté. Má trénink famfrpálu."

"Dobře. V půl deváté. Ať nepřijdeš pozdě." Odmlčel se. "A vezmi si to růžové spodní prádlo s černými mašlemi. To se mi líbí."

———————

Malfoy si sundal kabát a pověsil ho do skříně. Odkopl černé společenské boty do kouta a vydal se do kuchyně pro pití. Hermionin mozek na okamžik ztuhl při známosti; Malfoy už tu byl dost dlouho na to, aby si zavedl rutinu. Věděl, kde má své šálky. Věděl, kam si má odložit kabát.

"Víno?" zeptal se a přerušil její myšlenky.

"Asi ano."

"Nezdá se, že bys byla nějak zvlášť nadšená, Grangerová." Nalil dvě velkorysé sklenice a usadil se na pohovku. "Mizerný den?"

"Hmm. Jako obvykle. Moje práce má krásný název - manažerská a tak - ale žádnou moc, která by mi umožnila čehokoli dosáhnout."

Posadila se na opačný konec pohovky a začala vínem vířit ve sklenici a cítila, jak ji zaplavuje vlna sebelítosti. Malfoy si netrpělivě povzdechl.

"Ale no tak, Grangerová, vždyť víš, proč jsem tady. Nesedej si dva metry od nás, jako bychom byli cizí lidé v čekárně u svatého Munga."

Sklonil se, chytil ji za kotníky a vytáhl jí nohy nahoru, takže teď ležela na pohovce a dolní končetiny měla natažené přes jeho klín.

"Malfoyi," okřikla ho, "nebuď tak hrubý, mohla jsem si vylít víno!"

"A já to mohl vyčistit jednoduchým kouzlem." Sklopil oči a začal jí lehce přejíždět prsty po odhalených holeních. "Tak mi řekni, Grangerová, proč zůstáváš v práci, kterou nesnášíš?"

Slastně zakňourala, když přesunul prsty na citlivý kousek kůže na spodní straně jejího kolena. "Jaká je alternativa, Malfoyi? Pokladní v Medovém ráji? Vrátit se do mudlovského světa? Aspoň můžu při své práci občas používat mozek. Je dobře placená. A je slušná."