Nepřátelé s benefity [CZ Dramione]

XII. - Sebeobelhávání

Představa byla jedna dokonalá noc plná večeří, jídla a souložení, než ho odkopne. Blbost, nemůžeš dostat kopačky, když s ní nechodíš, pokáral sám sebe.

Až na to, že se mu všechny plány pořád královsky kazily.

Nejdřív to přenášedlo. Matka mu ho vlastně poslala, aby jí pomohl při její každoroční návštěvě jarních přehlídek kufrů. Což znamenalo, že se neobjevili na žádném z obvyklých míst - u vchodu do kouzelnické čtvrti na Rue Melusine, u Eiffelovy věže, na Place Blanche nebo v Les Halles. Ne, objevili se přímo před obchodem Chanel na Rue de Faubourg Saint-Honoré.

V obchodě, který navštěvoval už jako batole.

Kde ho vrátný znal jménem.

Sakra.

"Bonjour Monsieur Malfoy." Vrátný se zadíval na Hermionu a Malfoy zachytil překvapení v jeho pozvednutém obočí. "Bonjour, Mademoiselle."

Malfoy se snažil nepanikařit. Vrátný ji samozřejmě poznal. Kdo by ji nepoznal? Vždyť se o ní psalo na obálkách novin během toho posraného Triumvirátu. A vrátný byl kouzelník - pouštěl čarodějky a kouzelníky do kouzelnické části butiku.

Strike jedna za opatrnost. Přesto nechtěl, aby si Grangerová myslela, že se stydí být v její společnosti; stejně tak nechtěl, aby si vrátný myslel, že s Grangerovou dělá něco nedovoleného a hanebného (že?). Udělal tedy gentlemanskou věc a představil ji.

"Grangerová," představil se a cítil, jak ho pálí tváře, "Elle s'appelle Mademoiselle Grangerová." "Ahoj," řekl.

"Ehm, Malfoyi." Granger se usmál. "Proč stojíme před obchody s luxusními dámskými oděvy? A navíc, proč máš přenášedlo až sem?"

"Dala mi ho moje matka."

"Nejsem si jistá, jestli to odpovídá na mou otázku," odpověděla a stále se usmívala.

"Každý rok mě bere s sebou, abych jí pomáhala nosit nakoupené oblečení." Povzdechl si. "Nesměj se. Je to tradice, už od dětství. Můj otec s ní chodíval taky, než... no, než už nemohl."

Její úsměv se změnil v hořkosladký úsměv. "Takže... mi chceš říct, že tvoje máma je někde tady."

"Bože, ne." Zachvěl se. "Matka obvykle přijíždí v pátek s madam Parkinsonovou na menší dámskou jízdu a já v sobotu."

"Aha, no. Malé milosrdenství, předpokládám." Gestem ukázala doprava. "Dáš si něco k večeři? Nedaleko Les Invalides je bistro, které bylo velmi příjemné, když jsem tam byla naposledy. Ale je to mudlovské."

"Ty jsi byla v Paříži?" Odmlčel se a cítil se trochu zklamaný. "Jak se mudlové dostanou přes Kanál? Lodí?"

Zasmála se. "Ty o mém druhu opravdu nic nevíš, že? Letadlem - z Gatwicku na Charles de Gaulle je to dvě hodiny letu. Nebo je tu tunel s vlakem mezi Kentem a Calais, ale je to trochu drahé a trvá to déle."

"Mudlové postavili tunel bez magie pod Lamanšským průlivem," zamumlal a sotva tomu uvěřil.

"No tak, Malfoyi, pojďme se napít. Vypadá to, že ti ta tvoje pěkná hlavička každou chvíli praskne poznáním, že my mudlové nejsme úplní neandrtálci."

********

Nakonec se ocitli v malém bistru s dírou ve zdi kousek od Les Invalides - v takovém trochu zapadlém podniku, který měl přesto volný stůl u okna. Byla to mudlovská restaurace, a když ji následoval dovnitř, cítil se hrozně nervózní. Přesto se nestalo nic neobvyklého, nikdo na něj nezíral, na tom místě nebylo nic barbarského.