Už jen pár věcí a budu mít sbaleno, konečně začne dvouměsíční relax. Tolik se těším až tam budeme. Pojedeme na výletní plavbu lodí, dva týdny budeme plout po moři, prostě krásný pocit.
,,Ahoj,'' pozdravil mě Adam s Filipem na letišti současně.
,,Čau,'' opáčila jsem a zároveň pozdravila Kate a Leu.
,,Tak můžeme vyrazit,'' řekl Adam.
,,Dobře,'' přikývli jsme celá parta a následovali Adama.
,,Hustý my jsme v první třídě,'' radovala se Lea, která si mimochodem dost potrpí na luxus.
,,Ať si to pořádně užijem,'' prohlásil Adam a ťukli jsme si skleničkami.
Asi po hodině letu na mě přišla únava. Rozhodla jsem se usnout, byly tu moc pohodlné sedačky. Kate si objednávala kávu, protože ji miluje, Lea zkoumala letadlo jestli je dost luxusní. Kluci měli jasno, oba spali jako dudci. ,,Dobrou,'' řekla jsem ospale a usla.
,,Co se děje,'' zakřičela jsem.
,,Já nevím,'' odpověděla Kate.
Najednou se kluci probudili a začali se modlit, stejně jako já. Letadlo začalo řinčet a jako by se řítilo k zemi. Někdo začal bouchat na dveře kokpitu: ,,Pomoooc!!'' Ozval se řev, který sice netrval dlouho ale byl silný: ,,Ááá, néé!'' Na dveře jako by něco vystříklo... Krev. Všichni cestující seděli jako přikovaní, včetně nás. Nikdo se neodvážil promluvit ani křičet. Letušky jakoby se vytratily neznámo kam. ,,Naše letadlo, naše a vy být černí pasažéři,'' sípavým hlasem někdo nebo něco promluvilo. Teď už vypukla panika...
,,Pomoc, my chceme pryč,'' křičeli lidé.
,,A co naše děti,'' vykřikla nějaká paní.
Jediný kdo byl úplně v klidu byla Kate. Podívala jsem se jí do tváře: ,,Kate!'' To ne, ona je mrt... Panebože musím pryč.
Letadlo stále letělo volně vzduchem, panika se stupňovala.
,,Všichni tady umřem,'' zařval chlap. Letadlo už se blížilo k zemi, sedla jsem si na sedadlo, modlila se a čekala jak to dopadne...
