Probudila jsem se se strašnou bolestí hlavy. Všude okolo byly mrtvoly a hrobové ticho. Rozhodla jsem se letadlo prozkoumat, jestli někdo nepřežil jako já. Chtěla jsem se postavit, moje lýtko bylo rozřízlé. I s velkou bolestí jsem čapla deštník na zemi, ani nevím jak se tam vzal, teď mi to bylo úplně jedno.
Slyším sípavé hlasy, to budou oni. Asi budou dva. Co mám dělat? Mám se bránit tím deštníkem? Ne, budu dělat mrtvou. A tak jsem se svalila k zemi. Teď jsem si připadala jako vačice...
,,Tak koho si vezmem,'' zeptal se jeden.
,,Jednu samici a macatého samečka,'' řekl druhý.
,,Co říkáš na tohohle?''
,,Ten je velkej, berem ho.''
Teď se přiblížili ke mně, dýchali mi do tváře. Zadržela jsem dech, abych změnila barvu a vypadala špatně.
,,Co říkáš na tuhle?''
,,Ta je nějaká divná, tu ne!''
Teď se vzdálili asi na padesát metrů: ,,Tahle se mi líbí, bude šťavnatá.''
Jakmile odešli, začala jsem pomalu otevírat oči. Někdo přede mnou klečel...
,,Hej,'' řekl.
Mlčela jsem a pevně uchopila deštník.
,,Slyšíš mě, neboj nic ti neudělám.''
Otevřela jsem oči: ,,Vážně?''
,,Taky jsem ztroskotal.''
,,Já...''
,,Jestli nechceš, aby se pro nás vrátili, tak rychle utečme!''
Neváhala jsem a začala se pomalu zvedat: ,,Dobrá utečme!''
