Došli jsme k nějaké jeskyni, já se opírala o deštník.
,,Musím ti tu nohu ošetřit,'' řekl.
,,Dobrá,'' souhlasila jsem.
,,Dám ti na ni svou šálu.''
Najednou jsem ze sebe vyhrkla: ,,Jak se jmenuješ?''
,,Já jsem Xaver a co ty,'' řekl a přitom se usmíval.
,,Já jsem R...''
Někdo k nám běžel: ,,Haló, pomoc, pomoc.''
Xaver se podíval a začal křičet: ,,To je Amy, ona žije!'' Ihned se rozběhl a výtal ji. Já zatím seděla na písku a přihlížela. Nemám ponětí kdo to je.
,,To je Amy, moje mladší sestra,'' přišel ke mně a představil mi ji.
,,Ahoj, těší mě,'' řekla Amy.
,,Nápodobně,'' odpověděla jsem. Xaver potom ošetřil nohu a zahrabal mi ji do písku, aby byla v chladu.
Už se pomalu stmívalo a Xaver s Amy šli do nedalekého deštného lesa na kraji pláže pro dříví. Já jsem si z písku stavěla obrazce. Myslím, že se brzy vrátí. Vtom jsem uslyšela šustět křoví.
,,Xavere, Amy, jste to vy?''
,,Cítím člověčinu,'' řekl neznámý sípavý hlas.
Teď se moje otázka proměnila v křik: ,,Amy, Xavere!!''
Z křoví vyskočili dva skřeti: ,,Tady jsi, to bude papáníčko.''
,,Pomóc, slyšíte mě někdo?!''
Mezitím v deštném lese
,,Neslyšels něco?'' zeptala se Amy.
,,Ne,'' odpověděl Xaver a dál sbíral dřevo.
Z pláže se ozvalo: ,,Áaaaaaaa, pomoc!''
,,To je ta holka!'' křikl Xaver a rozběhl se.
