Ráno jsem se probudila a hádejte kdo mi seděl u obličeje. Jo, Xaver. Nevím kde se tady z ničeho nic vzal, ale byla jsem ráda. Jsem přesvědčená, že je to opravdový Xaver a ne kamb.
,,Kde jsi byl?'' zeptala jsem se ho.
,,Kambové mě uspali chloroformem a odtáhli do lesa. Místo mě k vám nasadili toho poskoka na zjišťování informací. Nezbývalo mi nic jiného než zkoumat okolí,'' řekl a nervózně ťukal prstama do stromu.
,,A co jsi zjistil zajímavého?''
,,No v podstatě nic až na... na loďku na severu ostrova.''
,,Ale to znamená, že jsme zachráněni!'' zakřičela jsem a objala Xavera kolem krku.
,,Ne tak docela, mají svoje hlídky.''
,,Vždyť moře není jejich území.''
,,Teď už nejspíše ano.''
,,Ale...ale jak je to možný!?'' křikla jsem až se vzbudil Zak.
,,Já nevím, Tyll má na to svoje lidi a ti to musí zařídit i kdyby nechtěli.''
,,Tak se můžeme pokusit o útěk!''
,,Rose pochop to! Chytnou nás a budou vyzvídat informace o ostatních.''
,,No a?''
,,Budou vědět kde jsou naše slabiny a pak nás dostanou.''
Rose pov.
Naše naděje je pryč! Xaver sice našel loďku, ale je nám k ničemu. Stejně bychom se mi tři, no vlastně čtyři potopili, protože se mi nápadně zvětšil pupek. Rozbrečela jsem se, mám depresi. Nikdy se nedostaneme domů, ale musíme doufat, že nás někdo hledá. Pomsta kambů se blíží a já nevím co nám udělají. Bojím se, že se jedno ráno už neprobudím. Panenko Maria pomoz mi! Mám strach.
