Rose pov.
K večeru jsme se s Xaverem šli zase projít. Celou cestu jsme si povídali, byl krásný západ slunce.
,,Kolik ti vlastně je?'' zeptal se Xaver.
,,Nedávno mi bylo 24, co ty?'' řekla jsem.
,,Mně je 26, máš kluka?''
,,Už ne, mlátil mě a taky pomlouval.''
,,Ohhh, chudinko moje, já jsem jinej.''
,,Jó a kdo řekl, že spolu chodíme.''
,,Nikdo, ale... Nechtěla bys se mnou chodit?''
,,No, víš,'' ani jsem tu větu nedořekla, protože jsme oba zaslechli hučení.
,,Slyšíš to?'' zeptal se Xaver.
,,Jo,'' odpověděla jsem.
,,Haló, kdo je to?''
,,Zabiják,'' řekl neznámý hlas.
,,Asi vím proč jsi přišel. Rose zdrháme,'' šeptal Xaver.
Utíkali jsme do lesa, už se stmívalo. Běželi jsme houštím a brodili se bažinami, dorazili jsme na místo. Krásný křišťálový potok byl průhlednější než diamant, liány visely všude.
,,Na a drž se toho,'' křikl Xaver a podal mi liánu.
,,A kudy...'' nestihla jsem se ho ani zeptat, protože mě strčil ze srázu.
,,Šťastnou cestu!'' zakřičel a skočil za mnou.
,,Kam přistaneme!?''
,,To se uvidí.''
Letěli jsme dolů a stále nabírali rychlost. Nevěděla jsem co mám dělat, tak jsem se pevně držela a pozorovala vše pod nohama, byl to krásný pohled. Pouze mě znepokojoval ten zabiják, který na nás stále někde čeká.
Moc vám chci poděkovat za 589 přečtení, jste BEST!! Vydržte, překvapení se blíží ;-)
