Rose pov.
Probudila jsem se do krásného dne, kluci nikde. Rozhodla jsem se nakojit Nelu. Počkat! Přišla jsem k její postýlce a ona nikde! Kdo ji mohl unést? Kde je?! ,,Nelo!!!'' křičela jsem.
Přiběhl ke mně Xaver a začal něco žvatlat: ,,Rose, smiř se s tím.''
,,S čím jako?'' ptala jsem se nechápavě.
,,Nela už není.''
,,Jak není? Tak kde je?''
,,Vzpamatuj se! Vím, že si to nechceš připustit, ale je to pravda. Nela je mrtvá, chápeš?''
,,Ne, to nemůže být pravda!'' zakřičela jsem a začala si to uvědomovat. Záblesky v mojí paměti, ano...
,,Pro mě je to taky těžký. Sice nebyla moje dcera, ale choval jsem k ní takový vztah.''
Začaly se mi podlamovat kolena: ,,Já už nemůžu.''
,,Co nemůžeš?''
,,Zůstat tady, nemůžu tady zůstat! Všechno mi ji tady připomíná! Rozumíš? Všechno!!''
Mezitím v jejich rodné zemi
,,Pokusíme se ještě jednou prohledat okolní ostrovy, ale naposled,'' hlásil kapitán záchranné stanice.
,,Hodně štěstí a doufám, že je najdete. Nebo alespoň jejich ostatky... Rodiny by se s jejich příbuznými přeci jenom chtěli rozloučit,'' řekl zástupce.
,,Poletím s Joem Stylem a vezmeme si záchranářský vrtulník.''
,,Rozkaz kapitáne!''
Xaver pov.
Mám takový pocit, že s Rose to teď půjde jenom z kopce. Dřív nebo později se nejspíš zblázní... A záchrana? To ani nestojí za řeč! To je tak malá pravděpodobnost, že by tomu věřilo jenom malé dítě.
