Ráno jsem se probudila do slunečného dne. Dala jsem si kousek tatranky, aby mi ještě vydržela. Po snídani, pokud se to tak vůbec dá nazvat, se v zadní části jeskyně objevil pramen. Pramen vody. Z ničeho nic prostě začal téct. Nevím jestli je to past, otestuji to na nějakém zvířeti. Ani po dlouhém snažení jsem bohužel žádné nechytla. Risknu to, nic jiného mi nezbývá. Dvě minerálky jsem už beztak vypila a ty zbylé jsem vyprázdnila a dala do nich vzkaz. Naplnila jsem tedy jednu láhev, vzala si tatranku a vyrazila na cestu.
Vrátím se na to včerejší místo a opatrně to tam prozkoumám. Mám s sebou deštník, nůž, tatranku a láhev s vodou. Cesta mi zabrala odhadem asi pět minut. Zůstala jsem v křoví a na tu základnu hodila malý kamínek. Chvíli se nic nedělo, ale pak to přišlo. Kamínek se změnil v prach. Jakoby ho rozdrtil obr. Musím se vrátit zpátky a něco vymyslet. Byla jsem připravená se zvednout a odejít, ale někdo mi ze zadu zmáčkl rameno. Otočila jsem hlavu... Kambové. Nekřičela jsem ani se nebránila, protože vím, že to stejně nemá smysl, nikdo mě neuslyší.
Moc děkuju za přečtení!!!!! ;-) Jste best...
