Kambové mě dovedli do podzemí. Šli jsme úzkými šachtami a uličkami. Okolo bylo ticho a tma. Avšak s rozšiřováním uliček se ticho měnilo v hluk a tma v oslnivou záři. Dorazili jsme do velké místnosti.
,,Vítej v černé síni,'' řekl kamb, který seděl na jakémsi trůně.
,,Kde jsou,'' zakřičela jsem.
,,To se brzy dozvíš.''
,,Co chcete!?''
,,Ovládnout svět.''
Zatrnulo mi: ,,Zbláznili jste se, kvůli vám zemřelo v letadle nejmíň 90 lidí!''
,,Vy tři jste však pořád naživu.''
,,Jste hovada, puste mě!!''
,,Pošlete ji za ostatníma, ale hlídejte je.''
Pak mě odvedli pryč. Snažila jsem se vyvlíknout, ale nešlo to. Šli jsme tmavými chodbami, prošli tolika branami s těmi nejlepšími zámky...
Někdo na mě zavolal: ,,Rose!'' Netušila jsem kdo to může být. Chodbou obklopenou svíčkami jsme dorazili k ceduli s nápisem Vězení. Popadli mě za krk a hodili dovnitř. Přistála jsem Xaverovi na hrudi. Zeptal se mě: ,,Nestalo se ti nic?''
,,Ne,'' odpověděla jsem a zadívala se do jeho zelených očí...
,,Rose!''
,,Ano?''
,,Jsi vážně OK?''
,,Jo a odkud znáš mé jméno?''
,,Amy mi ho vyzradila,'' chlubil se s úsměvem.
,,Tak Amy jo.''
,,Že je super,'' řekl a postavil mě na zem.
,,To teda je...''
