Víc než jen škola

5. Dopad

Padala. V letu ji jen blesklo hlavou, že se musí něčeho chytit. Jinak pád po zádech z dlouhého školního schodiště nemůže skončit dobře. Náraz přišel dříve než čekala, byl však překvapivě měkký. 

Zachytily ji totiž něčí silné paže. Zpomalily a nakonec zastavily její pád a jemně ji položily na schody. "Jsi v pořádku?" zeptal se hlas majitele oněch svalnatých paží. Byl to Lucas. "Ne-nevím, asi a-ano, ano" koktala z nečekaného zážitku mírně otřesená Kath. Upřímně řečeno, víc ji šokovalo nenadálé setkání s Lucasem než samotný pád. Je úžasná náhoda, že mě zachránil zrovna on., pomyslela si. "Fajn, to jsem rád." přerušil tok jejích myšlenek Lucas. Kath se zadívala do jeho pomněnkově modrých očí. Zřejmě na moc dlouho, protože se po chvíli zeptal znovu: "Vážně jsi v pořádku?"

"Kath!" vzpamatovala se konečně Amanda. Seběhla k ní a Lucasovi z vrcholu schodiště. "Kath, žiješ?" Kath přikývla. "Jo, nic mi není." Lucas se usmál. "Super, příště dávej větší pozor, co máš za sebou." Ještě jednou se na ni podíval a odešel. 

"No vidíš kdo tě zachránil." komentovala to Amanda. "Fakt jsi ok?" Kath znovu přikývla. Podívala se na vrchol schodiště. "Rebecca hned utekla. Je to kráva." řekla Amanda, jako by jí četla myšlenky. Kath však měla na srdci ještě jednu otázku.

"Myslíš, že to Lucas neviděl? To, jak mě strčila?" zeptala se Amandy. "Bohužel asi nee. Aspoň se tak tvářil." rozpustila její naděje Amanda.  Kath si zklamaně povzdechla. Tolik si přála, aby Lucas věděl, co je její hlavní rivalka a nejpopulárnější dívka ve třídě zač. Pak by u něj už rozhodně neměla šanci. 

Zbytek hodin Kath přemýšlela o Lucasovi. Aktuální bylo především téma, jak mu zůstat na blízku. Kdyby mě vyhodili, ztratím ho. Musím tou zkouškou projít. "Amando?" promluvila nahlas na svou kamarádku. "Odpoledne se sejdem za školou. Musíš mě naučit aspoň něco...". Amanda souhlasila.

Neuběhly ani dvě hodiny a vyrazily. Musely najít nějaké místo, kde je nikdo neuvidí. Nejlepší by byly hlubiny Pustého lesa, ovšem ani jedné se tam nechtělo vkročit a riskovat, že se ztratí. Rozhodly se proto pro prázdný přístřešek jen pár set metrů od budovy internátu. Prý tam dřív bydlel školník. Dnes už ale byla chatka opuštěná. I přes svoji strašidelnost to bylo Amandino oblíbené místo, když potřebovala cvičit a bála se, že ji někdo nečekaně přijde do pokoje. "Něco takovýho se ti vlastně povedlo první den." smála se Kath.

"Proč se mimo hodiny nesmí schopnosti používat? K čemu vám pak vůbec jsou?" vyzvídala Kath. "Noo, to je dávná historie." začala Amanda. "Asi před osmi lety došlo k takový nehodě. Pár kluků se nepohodlo a porvali se. Samozřejmě ve rvačce chtěli využít svý schopnosti. Jeden vytvořil tornádo, jenže se mu vymklo z rukou a s pár lidma mrsklo o zeď. Jeden kluk to nepřežil. Od tý doby platí zákaz používání jakýchkoli schopností mimo hodiny. Bez výjimek." 

Kath se znepokojeně otřásla. "A co se stalo s tím klukem? Tím, co mohl za to tornádo." "Nevím jistě." odpověděla Amanda. "Vím jen, že ho okamžitě vyhodili. Což je dobře, byl prej hodně divnej. Šušká se, že to s tím tornádem možná nebyla tak docela nehoda." Kath na ni vytřeštila oči. "Jakože se mu nevymklo a udělal to schválně?" Amanda jen pokrčila rameny. "Kdo ví. Je to už dlouho."

Dívky pokračovaly mlčky v chůzi směrem k přístřešku. Co ovšem vědět nemohly, bylo, že je už pár minut pozoruje pár jestřábích očí.