Víc než jen škola

2. Zvláštní setkání

 Nedokázala se pohnout. Nebyla si jistá, na co se právě dívá, ale po zádech jí přecházel mráz. To, co vidí, si nemohla nijak vysvětlit. A v té chvíli ani nedokázala přemýšlet. Jen stála a nevěřícně zírala. Ale na co se to dívá?

O něco víc než metr od ní se v prostoru vznášelo cosi jasně zářivého. Žlutobílá, téměř oslňující koule, velká asi jako menší meloun. Vydávala tiché, praskavé zvuky doprovázené tichým bzučením. Kath od tohoto podivného objektu instinktivně poodstoupila. K jejímu zděšení se koule, sice pomalu, ale přece, vydala za ní. "Aaaaaaaaaaaaaaaaa!!" vykřikla Kath, trhla sebou a začala utíkat pryč od koule, na druhou stranu pokoje. Koule za ní. Kath cítila obrovské teplo, které koule vydávala. "Prosím, nech mě být!", křičela, "Co nebo kdo jsi?!" V tom se z levé strany pokoje, jakoby zpoza podivné koule, ozval smích.

"S tebou bude koukám sranda, jsem Amanda.", řekl dívčí hlas, "A ty?" Kath stále ječela a snažila se uprchnout před koulí. "Ale co je tohle? Jak se toho zbavím?", křičela. "Ty těžko", uchechtla se dívka z opačného konce pokoje. Ještě několik nekonečných okamžiků sledovala Kathin útěk a pak s pohledem upřeným na kouli natáhla pravou ruku a lehce pohnula zápěstím. V ten moment koule vybuchla a zmizela.

Kath stála rozklepaná v rohu pokoje. "Co to bylo? Tebe to poslouchá?" ptala se vyděšeně dívky. Ta se jen zasmála "Haha, skoro bych ti to zděšení uvěřila, hraješ to fakt dobře. Neuvažovalas o kariéře herečky? Ale příště tolik nekřič." "Nic nehraju", vykoktala ze sebe Kath a udělala pohyb směrem ke dveřím ven z místnosti. Chtěla pryč, ale dívka ji zarazila: "Počkej, kam jdeš? Stejně ho můžu poslat za tebou." Kath se zastavila v půli pohybu. Vyděšeně zírala na podivnou dívku.

"Neboj, nic ti neudělá. Teda pokud nebudu chtít. Takže ti doporučuju ničím mě nenaštvat." Tato slova Kath sice uklidnila jen napůl, možná ani to ne, přesto se zarazila a těžce dosedla na postel. Dívka ji pozorovala z té protější. "Fakt nevim, co to bylo.", přiznala Kath "Ani kdo jsi ty.", dodala obezřetně. "To už jsem říkala: jsem Amanda. A to "to" byl kulový blesk.", pokrčila dívka rameny, "Ještě nikdys ho neviděla?"

"Ne, neviděla..." opáčila Kath, "Kde se vzal, copak je bouřka?" zeptala se, přestože odpověď na svoji otázku už tušila. "Vytvořila jsem ho, cvičím", potvrdila dívka její tušení. "Cvičíš?" opakovala Kath překvapeně. "No jasně," odpověděla dívka překvapeně, "ty tomu ale koukám moc nedáváš, vypadáš, jak kdybys to viděla poprvé." zasmála se. "A řekneš mi konečně svoje jméno? Jestli ne, vymyslím ti nějakou přezdívku. A to nechceš."

"Jsem Kath." představila se Kath. "A ty?" Dívka se na ni zadívala skoro uraženě: "No ty jo, ty máš snad sklerózu. Takže potřetí: jsem Amanda. A pokud nebudeš každou minutu zapomínat moje jméno, celkem se těším že budeme spolubydlící., vypadáš že s tebou nebude nuda. Ale kvůli čemu jsi tady?"