Víc než jen škola

10. Trest

Matthew Dempsey nebyl ve škole příliš oblíbený. Kath o něm vlastně předtím moc neslyšela. Věděla jen, že chodí o ročník výš a hraje jako brankář ve školním florbalovém týmu. Možná i proto, že se ze své pozice brankáře tak trochu odlišoval od ostatních hráčů, byl vždy samotář, vyčleněný z jádra kolektivu. A nejen v tom florbalovém. 

"Byl trochu mimo no, ne zrovna nejpopulárnější kluk ve třídě. Víš, že ho prý i šikanovali?" sdělila kamarádce Amanda smutně. "To jsem nevěděla. Ale stejně, co dělal v lese?" divila se Kath, "Tam by přece nikdo nešel. A ještě k tomu sám." odmlčela se. Matthew byl prohlášen za nezvěstného. Od večera ho nikdo neviděl. Kath čím dál víc zajímalo, co se v lese stalo.

Teď ale nebyl čas to zjišťovat. Zítra je čeká důležitá zkouška, která může ovlivnit celé jejich studium. Vždyť podle jejích výsledků budou mít sestavenu část rozvrhu. Každý živel měl totiž své speciální předměty. Kath se moc netěšila na to, že s Amandou budou mít společnou jen část předmětů. Ještě víc se však obávala možnosti, že třeba nezvládá žádný živel. 

Amanda její nervozitu vycítila. "Furt z toho nenervi. Ber to pozitivně. Zítra se nejspíš konečně dozvíš co jseš. Nejsi snad ani trochu zvědavá?" Přestože zčásti trefila hřebík na hlavičku, hlavně v Kath převládala nervozita. Ale na tu si za poslední dny skoro už zvykla. 

Vyučování uběhlo jako voda. Po něm se dívky snažily ještě připravovat na zítřek, ale moc to nešlo. Navíc nastal čas zamířit do knihovny. Očekávaly, že tam na ně bude čekat knihovnice, místo ní na ně však čekal pouze papír se vzkazem. "Zařaďte knihy na zemi do polic podle žánru a abecedy." Když se dívky rozhlédly kolem sebe, došlo jim, že to nebude jednoduchý úkol. Podle množství knih válejících se kolem, nejspíš knihovnice nedávno objednávala nové knihy. 

Amanda měla jinou teorii. "Nejspíš je vyndala z polic kvůli nám.", podezírala knihovnici. "Větší nudu si už snad ani neumím představit. Došlo jí vůbec, že nám tohle potrvá několik hodin?" vztekala se Amanda, ale vzápětí si odpověděla sama: "Jo, jasněže došlo." "Jestli knihovnici nevím, ale Harlowový to došlo určitě." ušklíbla se Kath.

Nezbývalo jim než se pustit do práce. A práce to byla ještě nudnější než si na začátku představovaly. Kath sice možná pár minut bavilo šplhat po žebřících a ukládat knihy do nejvyšších polic knihovny, brzy se i z toho však stala pořádná otrava. "Já na to nemám, nechceš se mnou jít pro kafe?" nabídla kamarádce Amanda. "Stejně by ses tu sama určitě bála." zasmála se. Kath už také potřebovala pauzu a tak souhlasila. 

Záhy ale žádnou kávu z automatu nepotřebovaly, protože u ředitelny zaslechly hlas, který by je spolehlivě probral snad i kdyby byly mrtvé. Paní Harlowová. Okamžitě se ztišily. Z nějakého důvodu obě popadla silná touha dostat se co nejblíže, zároveň se s děsivou poradkyní v žádném případě nechtěly střetnout. Maximálně opatrně se tedy plížily blíž. Brzy zaslechly mluvit i druhou osobu. Byl to ředitel. 

"Ano, myslím, že se to podobá." řekl pomalu. Paní Harlowová zřejmě nesouhlasila. "Vím, že zatím nemáme jistotu, ale máte snad jiný nápad? A teď vynechme všechny ty pohádky o příšerách, které kolují mezi studenty.", pokračoval ředitel. Kath konečně došlo, co je tématem jejich rozhovoru. "Ale proč by se to teď dělo znovu?" protestovala paní Harlowová. "To zatím nemůžeme s jistotou říci", povzdechl si ředitel, "Ale v každém případě mu zítra zavolám." prohlásil těžkým hlasem. 

Kath s Amandou se na sebe podívaly. Vážně říkala znovu? Na přemýšlení ale nebyla správná chvíle, neboť se ozvalo klapání podpatků mířící směrem ven z ředitelny. Utéct už nebyl čas.