Víc než jen škola

20. Čas na vysvětlování

Kath sebou trhla leknutím. Přece jen nečekala, že bude její nejlepší kamarádka stát hned za dveřmi. A propalovat ji pohledem. "Proč? Proč jsi to udělala?", zeptala se jí Amanda hlasem, který se zoufale snažil působit klidně. Příliš se to však nedařilo. Kath nemohly ujít její od pláče zarudlé oči a řasenka rozmazaná div ne po celém obličeji. "Já to nechápu!", neudržela se Amanda a poslední větu už skoro vykřikla. Vypadala, že se každou chvíli znovu rozbrečí. "Myslela jsem, že chceš Lucase!"

Kath to konečně začalo docházet. "Ty... ty víš o tý puse?", zeptala se hloupě Amandy. Ta vypadala, že každou chvíli vybouchne. "Jasně že vim, vždyť jsem vás viděla! Nejsem slepá! Tos mi nemohla říct, že ti nejde o Lucase?". Kath se jí chystala vysvětlit, že o něj pořád jde a Davea políbila jen, aby se nezesměšnila před ostatními, Amanda ji však nepustila ke slovu a pokračovala: "Nebo prostě jen líbáš random kluky? Nikdy jsem ti to neřekla, ale Dave se líbí mě... A doufala jsem, že i já jemu, ale teď fakt nevím, co si mám myslet."

Než se stačila nadechnout, Kath ji konečně přerušila: "Určitě se mu líbíš, aspoň se tak chová. A to, že se líbí on tobě tušim už dlouho." Amanda byla šokovaná. "Cože? Děláš si srandu? Takže tys to věděla a stejně..." Musela ji přerušit. "Ne, ne, ne! To byla jen hra!". "Hra?!", opakovala po ní ještě stále naštvaná Amanda. Kath začala vysvětlovat. "Pamatuješ si přece, jak Lucas navrhl, že si něco zahrajeme? Tak to bylo nakonec Truth or dare." Postupně Amandě převyprávěla vše, co vedlo k onomu nešťastnému nedorozumění. Ta se viditelně uklidnila. "Fakt promiň, neměla jsem to dělat." omlouvala se Kath. Amanda se na ni však skrze slzy usmála. 

Nejspíš neměla ani tušení, jak moc se Kath ulevilo. Po setkání s Emily si vážila jejich přátelství jako nikdy před tím a neuměla si ani představit, co by bez své nejlepší kamarádky dělala. Vyprávěla Amandě i všechno to, co se jí stalo v lese. "Asi jsem prostě zpanikařila...", přiznala Kath rozpačitě. "Ale bylo to tam fakt divný." Amanda však vypadala, že její slova nebere na lehkou váhu. "Ať už jsi zpanikařila nebo ne, tomu Matthewovi se tam něco stalo." S tím musela Kath chtě nechtě souhlasit. "Vim, že to zní šíleně, ale musíme se tam vrátit a zjistit, co za tím je." Amanda přikývla. "Ale za světla.", dodala po chvíli. "A samozřejmě až po víkendu. Mega se těším, super že je tak prodlouženej." 

Čekaly je teď asi nejklidnější čtyři dny od začátku školního roku. Kath se nemohla dočkat návštěvy doma. Nejenom proto, že se těšila na babičku a její úžasný rebarborový koláč, ale potřebovala se jí zároveň i na ledacos vyptat. Jako třeba, co vlastně ví o téhle škole. Kath totiž začínala pochybovat, že babička o světě tady netuší vůbec nic. Nebo bylo možné, že ji sem poslala jen proto, že tady studovali i její rodiče, aniž by věděla co vlastně? Kath se už vnitřně smířila s tím, že oni schopnosti určitě měli, ale před ní je tajili. Ne že by jim to dalo moc práce, když jsem byla tak malá. Sotva si pamatuju jak vypadali..., pomyslela si Kath smutně.

V hlavě jí vířila asi milarda otázek. Na některé z nich se už párkrát snažila zavést řeč během telefonování s babičkou, ta však vždy jen zopakovala svojí oblíbenou tajuplnou větu: 'Promluvíme si, až se uvidíme.' Dobře, řekla si Kath, ten den bude zítra.