Víc než jen škola

13. Někdo musí z kola ven

"Cože? To trochu přehnali, vždyť ses málem utopila!" Amanda nevěřícně kroutila hlavou nad Kathiiným vyprávěním. Té stále drkotaly zuby o sebe zimou. Seděly v jídelně s horkým čajem před sebou, Kath navíc zabalená v dece, kterou jí dal pan Murphy cestou od jezera. Z té si toho moc nepamatovala, byla jí strašná zima a cítila se úplně vysátá, takže skoro nic nevnímala. Všimla si jen, že se učitelé tvářili nějak zmateně. 

"A říkáš žes žádnou magii nepoužila?" divila se Amanda dál. Kath zavrtěla hlavou. "To není možný!" nesouhlasila Amanda. "Ne že bych zpochybňovala tvoje plavecký schopnosti, ale ty úkoly jsou vymyšlený tak, aby bez magie udělat nešly." Kath se zamyslela. "Ne, fakt myslím, že jsem to nějak dokázala. Možná jim prostě došlo, že to nedávám a přestali.", povzdechla. "To těžko, vždyť sama říkáš, že nic nepřestalo, jen se ti zdálo, že se to trochu zeslabilo, ale to nemůžeš vědět. Mělas co dělat s plaváním."

Kath kamarádce sice spíš nevěřila, pořád ale doufala, že u zkoušky něco předvedla. "Za chvíli se to dozvíme." prohlásila. "Cos měla vlastně ty?" zeptala se Amandy. "Jak jsem říkala, bylo to dost v poho. Zavedli mě do podzemí do takový ledový jeskyně. A tam mi řekli, že mám najít jakousi sošku. Byla tam hrozná zima, ale hlavně tma. Takže jsem musela použít svý schopnosti k tomu, bych si posvítila. Mobil s baterkou mi samozřejmě zabavili. Navíc ta soška byla v ledu, ale nedalo moc práce ho roztavit." usmála se spokojeně. "Naštěstí jsem dostala úkol pro můj živel jako dělanej. To tvoje bych vůbec nedala."

"Kde to budou vyhlašovat?." přerušila ji Kath prudce. Amanda se na ni překvapeně podívala. "Co vím, tak ve velký aule. A koukám, že už za půl hoďky, měly bychom se za chvíli pomalu přesunout."  Kath stejně věděla, že  nedokáže v  klidu sedět. Cestou bombardovala kamarádku otázkami, jejichž odpovědi přinejmenším tušila. 

"... Leda že by to zkusili zase za rok." osvětlovala jí zrovna Amanda, co se stane s lidmi, kteří neprojdou, když se zpoza rohu vynořili dva muži v uniformě. Dívek si nevšímali, jeden z nich jen pokývnul hlavou jejich směrem a pokračovali dál. "Co tu dělá policie?" pozastavovala se nad jejich přítomností Kath. Amandu setkání zřejmě tolik nepřekvapilo. "Nevim, ale může to bejt kvůli tomu zmizení. Asi to vyšetřujou. Ale nechápu, že si tu chodí jen tak." Kath se tvářila nechápavě. "Nezapomínej, že lidi zvenku ví o ovládání živlů prd a prej by to tak mělo zůstat.", připomenula jí Amanda.

Aula byla už z části plná, a to se mělo začínat skoro za půl hodiny. Kath se nemohla rozhodnout, jestli se víc vleče čas teď, nebo při čekání na zkoušku. S Amandou si snažily ukrátit čas hraním piškvorek. Bohužel pro Amandu byla Kath už na základce v téhle hře přeborník. A Amanda zase těžko snášela, že několik her po sobě prohrála. Příchod ředitele byl tak alespoň pro jednu z nich v jistém smyslu vysvobozením. 

V sále se rozhostilo napjaté ticho. Ředitel si tentokrát nemusel ani sjednávat pozornost než začal s proslovem. Ten však nikoho příliš nezajímal až do okamžiku, kdy se stočil ke zkoušce. "Tak jako každý rok, někteří z vás odejdou, většina však zůstane. Nyní přečtu seznam s výsledky. Kdo uslyší své jméno, zkoušku složil. Poté, co zde skončíme, bude seznam vyvěšen před učebnou." 

Roztrhl obálku, kterou doteď držel v ruce a na niž se upíraly zraky všech přítomných. Slavnostním hlasem začal číst...