Víc než jen škola

14. Výsledky

"Dovolte mi, abych mezi námi přivítal tyto nové studenty." Napětí v sále by se dalo krájet. "Rebecca Abbey, ..." Ozval se váhavý potlesk. Bylo vidět, že Rebeccu nikdo moc nemusí, tleskali hlavně starší spolužáci, kteří ji osobně neznali. Kath si potlesk, stejně jako většina jejich třídy, odpustila. Zrovna u Rebeccy by jí totiž vůbec nevadilo, kdyby už ji nikdy nemusela vidět. "Aspoň něco pozitivního na tom, kdybych to nedala." zašeptala Amandě. Ta na ni jen vyhrla nesouhlasný pohled, který jako by říkal ironické "jasně, určitě to budeš ty, kdo půjde pryč".

Ředitel mezitím pokračoval. Za nervózního potlesku zaznělo ještě pár jmen a potom: "Amanda Brownová...". Na tváři Kathiiny nejlepší kamarádky se objevil široký úsměv. "Já to zvládla!", zašeptala nadšeně. Bylo vidět, že si vůbec nepřipouští možnost, že by se to Kath povést nemuselo. Ta si ji naopak uvědomovala až příliš dobře. Náladu ji však trochu zvedlo, když uslyšela i Lucasovo jméno, pokud to zvládne i ona, bude ho vídat dál. Vteřiny se vlekly a ředitel předčítal další a další úspěšné spolužáky. Přestože nebylo snadné to usledovat, Kath si byla jistá, že pár jmen neslyšela, přestože podle abecedy už dávno zaznít měla. Jakkoli jí bylo těchto lidí líto, s úlevou zjišťovala, že mezi nimi zatím není nikdo, kdo by byl její kamarád. 

Písmeno P! Kath ztuhla. "John Page, Lidia Palmerová, Kath Parkerová." Amandin výkřik nadšení musel být slyšet snad na celý sál. Nadšeně kamarádku objala. "Utiště se!", napomenul je kdosi z učitelů stojících na kraji řady. Dívky jeho slova ani pořádně nevnímaly. Všechen stres z nich rázem spadl a zůstala jen čistá radost. "Nejlepší den mýho života!", pošeptala Amandě. 

Konečně zaznělo poslední jméno. Ředitel ani nestačil svůj proslov pořádně uzavřít, neboť po chvilce ticha zanikla jeho slova v hlasitém štěbetání. Vzal tedy seznam a šel ho připevnit na nástěnku před sálem. Všichni se okamžitě vyhrnuli ven k ní. Kath s Amandou chvíli trvalo než se probojovaly davem spolužáků až k nástěnce. Tam se jim však naskytla zajímavá scéna. 

"Už s tebou nikdy nepromluvim, seš úplně blbá!" křičel nepříjemný hlas vyčítavě. Samozřejmě Rebecca. A před ní se sklopenou hlavou její nejlepší kamarádka Emily. Se slzami na krajíčku. "Už za mnou nedolejzej, nechci s tebou mít nic společnýho, blbko!". Emily vypadala, že chce něco namítnout, pak ale propukla v pláč a utekla směrem k šatnám. "A opovaž se tam dneska ukázat!" varovala ji Rebecca ještě. Kath se z ní dělalo špatně. Neměla Emily ráda, ale vlastně se s ní nikdy normálně nebavila. Což ani nešlo, byla vždy jen takový Rebecčin ocásek. A to nebyl dobrý způsob, jak si získat Kathiiny sympatie. Přesto jí nyní bylo Kath líto. 

"Pojď!" zavolala na ni Amanda. Obě byly sice na seznam zvědavé, neměly ale nejmenší chuť bavit se s Rebeccou. "Navíc pěkně nasranou," zasmála se Amanda, "Seznam počká, teď je hlavní připravit se, nemáme moc času!"

Na pokoj doběhly v rekordním čase. Amanda začala okamžitě zkoušet nejrůznější outfity a brzy měla jasno. Vybrala černé kalhoty a bílý saténový crop top na ramínka, na uši si připevnila velké zlaté kruhové náušnice. "Strašně moc ti to sluší!" ohodnotila její outfit Kath. Sama se nemohla rozhodnout, co si obléct. Chtěla vypadat úžasně, hlavně kvůli Lucasovi, neměla však zrovna velký výběr oblečení na party. Babička by ji totiž nikdy na žádnou nepustila.  Amanda ji naštěstí zachránila. "Na, vyzkoušej si tohle, půjčím ti to. A k tomu si vem ty svoje modrý džíny."