Dívky sebou leknutím trhly. Nad nimi se tyčila paní Harlowová. A nevypadala přátelsky. Ne že by někdy vypadala, ale tentokrát Kath přišlo, že ji ty ponuře šedé oči propalují skrz na skrz. Pevně semknuté fialové rty byly zkřiveny do nepříjemného úsměvu a dívkám bylo jasné, že mají průšvih.
"Proč?" odvážila se zeptat Amanda. Pozornost paní Harlowové se okamžitě přesunula na ni. "Slečno Brownová, nehrajte si na hloupou." Amanda ztichla a vrhla na Kath zděšený pohled, který říkal jediné: "Ona to ví." Po této konverzaci pokračovaly dívky bez řečí až ke kabinetu výchovné poradkyně. Paní Harlowová otevřela dveře a gestem ruky je vybídla, aby vešly. Potom pokynula ke dvěma židlím před svým masivním dubovým stolem. "Posaďte se, děvčata." Sama usedla na druhou stranu stolu do vysokého otočného křesla a měřila si dívky pohledem. Chvíli bylo ticho.
"Nuže,", přerušila ticho paní Harlowová konečně, "co mi k tomu povíte?". "Ale k čemu?", Kath se snažila znít co nejvíc nevinně a zmateně. "Slečno Parkerová, nemyslíte si snad, že mě přesvědčíte, že o ničem nevíte? Měla jsem o vás vyšší mínění." zničila výchovná poradkyně Kathiiny iluze.
"Dobrá, řeknu vám, o co se jedná.", pokračovala, když Kath ani Amanda nereagovaly. "Provozovaly jste magii na pozemku školy, a to mimo vyučovací hodiny. Myslím, že vám nemusím připomínat, co to znamená."
"Neprovozovaly jsme nic." vyhrkla Kath, které se při tomto rozhovoru pomalu, ale jistě začalo dělat špatně, "vždyť já ani žádný magický schopnosti nemám." Jestřábí oči paní Harlowové se nyní stáhly v úzkou škvíru. "Sledovala jsem vás. A viděla jsem světlo. Aspoň jedna z vás to být musela." otočila se k Amandě. Kath už došlo, že by argument o svých chybějících schopnostech neměla používat, pokud nechce svou kamarádku potopit. Paní Harlowová však pokračovala: "A pokud vám to není známo, i pokus, byť neúspěšný, je dost těžký prohřešek. Takže... co s vámi, děvčata?"
Kath se dělaly mžitky před očima. Tolik si přála být kdekoli jinde, než v tomto hrůzostrašném kabinetu. "Školní řád hovoří jasně." pokračoval skřehotavý hlas. Kath po zádech stékal studený pot. Přemýšlela o tom, co všechno tu za ty dva týdny zažila a čeho všeho se nyní bude muset nedobrovolně vzdát. Srdce jí divoce bušilo. Ne, ne. Takhle to přece nemůže skončit. Ještě před dvěma týdny by jí to bylo úplně jedno, nyní by však dala cokoliv za to, aby zde mohla zůstat.
V současné situaci byla však bezmocná. Oči se jí zalily slzami. Už ani neviděla na svou kamarádku, sedící kdesi vpravo vedle ní. Svět se houpal a hlas paní Harlowové zanikal v šumu. Ten stále sílil, až se změnil v ohlušující hukot. Jak kdyby měla v kabinetu Niagarské vodopády, pomyslela si usmívající se Kath. Proudy vody ji celou zalévaly a obrovská tíha té masy ji tlačila k zemi, přesto se cítila neuvěřitelně lehce. Divoký živel znemožňoval orientaci, jí to však nevadilo, neboť se v něm rozplývaly všechny její myšlenky. A pak už nevěděla nic.
ČTEŠ
Víc než jen škola
Teen FictionKdyž Kath nečekaně přestoupí krátce po začátku školního roku na novou střední školu, nemá vůbec tušení, co všechno ji čeká. Dokáže si v novém prostředí najít přátele, lásku? A proč je vlastně zrovna tady?
