Víc než jen škola

9. Výkřik do tmy

Všichni ztuhli. Výkřik jim pomalu dozníval v uších. Byl velmi vzdálený, přesto plný hrůzy a zoufalství. Kath, Amanda a Dave se po sobě podívali. "Slyšeli jste to taky? Co to ksakru bylo?" ptala se Kath, přestože jí bylo jasné, že to museli slyšet úplně všichni. A podle výrazů, co viděla kolem, se v hloučku studentů nenašel jediný, koho by onen zvuk nechal chladným. Jen co se všichni vzpamatovali z prvotního šoku, rozhořela se živá diskuze. "Měli bychom se tam jít podívat." navrhl někdo. Nikomu se do temného lesa ale příliš nechtělo. Brzy však byli ušetření rozhodování, protože k hloučku doběhla paní Harlowová. "Děvčata, chlapci, proč ještě nejste na večeři?" popohnala skupinku směrem k jídelně. 

"Proč asi?" obrátila Amanda oči v sloup. "Ta ženská to nemá v hlavě v pořádku." Spolu s ostatními se nahrnuli do přeplněné jídelny. Posadili se k jednomu z dlouhých stolů. Kath se nemohla zbavit pocitu, že jediné, co je odděluje od lesa, jsou tenké stěny budovy. Události posledních minut zjevně nebyly lhostejné ani učitelům, protože u vedlejšího stolu probíhala čilá konverzace. Kath se snažila něco zaslechnout, byly to však jen nic nového neříkající útržky. Část učitelů však chyběla. Že by zjišťovali, co se stalo? 

Pokud tomu tak bylo, netrvalo jim to moc dlouho, protože se po pár minutách objevil i zbytek v čele s ředitelem. Ten si gestem ruky okamžitě sjednal ticho. "Milí studenti, věnujte mi prosím pozornost." Zraky všech se upíraly směrem k němu. Ředitel pokračoval klidným hlasem: "Vím, že jste posledními událostmi rozrušení. Zatím vám bohužel nemohu mnoho říct. Zjišťujeme, co se přesně stalo.", odmlčel se, "Nicméně se zdá, že venku nyní nemusí být bezpečno. Žádám vás proto, abyste se po večeři neprodleně odebrali všichni do svých pokojů. Zákaz vycházení ven. Je to pro vaši bezpečnost." 

Amanda se otočila ke Kath. "Ten teda umí uklidnit.", ušklíbla se. "Každopádně to vypadá, že na výlet do lesa můžeme zapomenout." Kath se zamyslela. "Myslíš že to fakt budou hlídat?", zeptala se Amandy. Dave si odkašlal a zašeptal: "Holky, to fakt teď chcete jít do lesa? Nepočká to aspoň do rána? Přes Jestřába se stejně nemáte šanci dostat.", připomenul jim existenci paní Harlowové. "Máš asi pravdu." zamumlala Amanda neochotně, "Kromě toho si nejsem jistá, jestli do toho lesa chceme. Ať tam byl teď kdokoli, nevypadal že si to extra užívá.".

Nezbylo jim tedy nic jiného, než se každý odebrat do svého pokoje. Kath s Amandou ještě dlouho probíraly různé teorie. Nejčastější zahrnovaly nějaké nebezpečné zvíře, kolovaly však i mnohem divočejší, některé vyloženě přitažené za vlasy. Ani jedna z dívek nemohla usnout, nakonec se jim to však povedlo. 

Noc proběhla v poklidu, neboť se probudily až ráno. Nedalo se říct, že by se o včerejším večeru přestalo mluvit . Spíš naopak. Už předtím fantasmagorické teorie nabývaly na bizarnosti a vznikala spoustu dalších. Kath otráveně sledovala, jak Rebecca všem vykládá tu svoji o jakémsi strašidlu, které dokáže vyloudit nejrůznější zvuky, na něž vláká svou oběť hluboko do lesa a tam ji zabije. "To budeš asi mimino, když pořád věříš na strašidla" okřikla Rebeccu Amanda. "A ty budeš určitě blbka.", kontrovala Rebecca a dál nadšeně popisovala svému publiku onu nestvůru.

Kath to už nemohla poslouchat. Všichni sice neustále mluvili, nikdo ale vlastně nevěděl o moc víc než včera. Jedna nová, důležitá informace však přece jen přibyla: jméno onoho nešťastníka.