Uběhla jedna noc a Annett se nevěděla vzpamatovat, ze Sofie tady není. Jen - tak zaklepala Dominikovi na dveře.
,,Co zase chceš ?" Falešně se usmál.
,,Co ti je ? Proč už nejseš se mnou ? Už mě nechceš ochraňovat.. Jako muž ?" Zeptala jsem se.
Zbystřil zrak.
,, Mezi náma nikdy nic nebylo a nikdy nebude. Bylo to fajn, nemůžu říct, ale nebylo to nic, Annetto. Teď, jestli dovolíš, mám i svůj život." Zavřel dveře.
V tu chvíli jsem se cítila jak živá kočka, zakopana pod zemí. Zabolelo mě to. "Co jsem to udělala ? Vždyť si mě omotal kolem prstu.." Zamračila jsem se.
Annett furt přemýšlela nad tím, co to Dominik řekl. Pomalu ho začínala nenávidět a chtěla mu to vrátit, no vše se změnilo až tehdy, když jí zazvonil telefon.
,,Ano ?"
,, Dobrý den, slečno Skiyová. Jestli můžete, přijďte do nemocnice. Tady sestra."
,, Jasně. Už jsem na cestě."
Se strachem rychle šla do auta a duplna na plyn. Se stresu a strachu se jí potily ruky, až se jí klouzal volant. Zařadila trojku, až dokud neuviděla nemocnici. Srdce ji bouchalo o 106.
,, Slečno, tady ste." Sestra mě vedla do pokoje, kde ležela Sofie. Vidět ji ležet zcela bezmocnou, bylo to nejhorší v mém životě. Ihned jsem se vrhla k ní.
,,Mami !" Zakřikla
,, Slečno Skiyová, Sofie je statečná holka. Vydržela infuze a velké bolesti. A vypadá to tak, že může pokračovat v domácí léčbě."
,, Cože ?! Za den ?!" Hodně mě to zarazilo.
,,Ano. Vždyť vám říkám, že je statečná. Ale jestli by ze cokoliv zhoršilo, přijďte. " Usmála se.
Sofií obejmula a nachvíli odnesla ke své mámě, aby si ještě odpočinula a Annett mohla vklidu nakoupit.
Tenhle den však potkala může se zrzavými vlasemi učesané jen na jedné straně, zelenýma očima, vysokým postojem a se jménem "Edward". Působil moc přátelsky a hezky. Vyměnili si čísla a pomáhali v zlých situacích života. O několik hodin později, věděli o sobě všechno a Annett se Sofií byli konečně doma.
,,Mami, v nemocnici bylo hodně špatně ! Podívej, jaké mám modřiny !" Ukázala ruce.
,,Jooj, ty moje holčičko.. Slibuji, že už si tě tam nedám." Přitulila jsem si jí.
,,A kde je vlastně Dominik ? Těšila jsem se na něho."
,,No, Dominik... Teď ma spoustu práce a nebudeme ho moc často vídat.." Nevěděla jsem, co říct.
,, Spoustu práce ? Vždyť doteď neměl práci. Byl jen s náma." Sklonila hlavu.
,,Ano. Ty taky když vyrosteš, budeš chodit do práce.."
Trápila mě její zvednutá tvářička a ještě víc jeji modřiny. Najednou někdo zaklepal a já šla ke dveřím. Ve dveřích stál Edward s růžemi v ruce.
,,Tohle je pro tebe a tohle pro holčičku." Podal nám se Sofií růže.
,, Děkujeme, ale tos nemusel." Usmála jsem se.
Nestačilo dlouho a rozhovor se mohl začít.
,, A jaky to je, když stojíš pod stage-em a ziras na ty lidi ?"
,,Je to vážně skvělé. Víc, než jen skvělé. Je to jak v sedmém nebi, miluju ten pocit, když lidí řvou moje jméno." Usmála jsem se.
Chvíli se sebou mluvili a pak se objevila známa potetovaná tvář se 197centrimetrovou postavou. "Co tady ksakru dělá ?!"Jí ale bavilo, mu dělat na nervy a tak se rozhodně konverzaci nevyhla. Dominik jí nepřestával sledovat
Dominik hlasitě zakašlal.
,, Promiň, Edwarde. Musim ještě něco udělat." Usmála jsem se.
Vrhla se k Dominkovi, který na ní vražedně zíral.
,,Co tady děláš ? Neříkals náhodou, že máš i svůj život ?" Ďábelsky jsem se na něho podívala a měla chuť mu to všechno vrátit.
,, Neříkalas náhodou, že mě miluješ ?" Zkřížil si ruce u prsů.
,, Těžko říct. A mýlit se, je lidské." Usmála jsem se.
,, Dobrá. Kdo to je a co tady dělá ?"
,,Do tohoto ti je nic. Co tady děláš ty ? Žárlíš, že se bavím s někým jiným, než jsi ty ?"
,, Já a žárlit ?" Odfrkl si.
,, Když vidím s kým se bavíš, mi akorát tak dává větší sebevědomí." Dodal.
Takhle se navzájem "handrkovali", no po pár minutách přišel Edward.
,,No horší stvoření přírody, jsem snad nikdy neviděl.." odvrkl Dominik.
Vrazila jsem do něho loktem, aby přestal.
,, Promiň, Edwarde, ale můj kamarád si potřeboval jen něco vzít." Usmála jsem se.
,, Kamarád ? Tak najednou jsem tvůj kamarád říkáš, jo ?" Nadvihl jedno obočí.
Uběhlo cca půl hodiny a Dominik nechtěl odejít.
,, Když už nechceš odejít, tak co kdybys jsi sednul třebas na gauč a nestál při lince jak totální degeš ?" Vyšlo ze mě.
,,Ne, děkuju. Já rád zírám na lidi, kteří k sobe nepatří." Odvrkl.
Povzdechla jsem si a měla 100 chutí, mu jednu vrazit.
,,Tak když to nejde takhle, tak co kdybychom zašli na večeři, Edwarde ? Dominik Sofií určitě rád pohlídá."
,,No to v žádném případě, Skiyová. " Domink se mně přiblížil a udělal gesto rukama, aby nikto nikde nešel.
,,Je to problém, Dominiku ? Chtěl bys nám něco říct ?" Podívala jsem se na něho.
,, Rád."
Nečekala jsem od něho takový přístup, ale pochopila jsem, že začíná žárlit.
,,Ty se nehodíš k ničemu, co stvořila matka příroda." Zvýraznil slovo "ničemu."
,, Nebudeš jsi s ním rozumět, je to vážně nikdo." Dodal.
,, Pane Tendo, nerad vás obtěžuju, ale co takhle člověka více poznat a až pak o něm mluvit ? Víte, člověk se může mýlit." Ozval se Edward.
,,Ano. Člověk se může mýlit. Přesně tak, jako má holka Annett." Chytil mě za ramena.
,,Dost ! Už mě to nebaví, Dominiku ! Měl jsi si to rozmyslet !" Zařvala jsem.
Nakonec Dominik zmizel a já ostala zpátky z Edwardem, který měl spoustu otázek, co tady Nik Tendo dělal. Neřekla jsem mu samozřejmě všechno. A Dominikovi jsem taky neřekla všechno. Když Edward odešel, ostala jsem sama se Sofii. Došlo mi, že mít dítě je to nejlepší, co neutěšená matka může mít. Tulila, zpívala a trávila jsem s ní čas. Je vážně klika, že jí mám.
,,A Edward je teď tvůj nový přítel ?" Zeptala se.
,,Ne, to ne. Je nám něco jako rodina."
,,Co znamená "něco jako ?" Že "né úplně " ?"
,,Noo, dá se to tak říct." Usmála jsem se na ní a věnovala ji malou pusu na čelo.
Konečně jsem jí měla při sobě a konečně jsem jí mohla vidět. V její náručí jsem smělo usnula.
Kdo je líný jako ja a nechce se mu to číst od zacatku, tak připomínám, ze jsem pomenila určitě části a Annett těhotná s Dominikem NENÍ. 😃 Chytla me muza, takze jdu psát hned dalsi.. 😃 snad se líbí, pěkný večer, luv u ! 🌹
