Ráno jsem ukládala dárečky pod stromek. Snažila jsem se dnes nemyslet na zlé věci, jelikož jsou Vánoce. "Sníh nikde, všude je zamračeno.." S povzdechem jsem se vrhla už navařit jídlo. Bramborový salát, řízky a ryby, klasika..
,,Proč tak rychle vaříš ? Vždyť Vánoce jsou až večer." Zazněl Dominikův chraplavý hlas po probuzení. ,,Nemám co dělat." Usmála jsem se, ikdyž jsem se nepodívala do jeho tváře. Věnovala jsem se bramborům a Dominik jemně odhrnul moje vlasy ze zad. ,,Co to děláš ?" Otočila jsem se tváří k němu. ,, Otoč se." ,,Proč ?" ,, Poslechni mě a zavři oči." Poslechla jsem. Něco mírně studeného přistálo na mém krku.Otevřela jsem oči a podívala se na krk
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nevěděla jsem jak reagovat, měla jsem knedlík v krku, takže jsem nemohla vydat ani slůvko. Přestože jsem věděla, že on ví, že si toho moc vážím, tak jsem se usmála a dala mu malou pusu. ,,Chtěl jsem ti ho dát až večer, ale nevydržel jsem." Usmál se. "Chci se mu nějak poděkovat.. Ale jak ? Od nadšení a překvapení se mi nedá vydat ani jen to slůvko."
Dominik šel k sobě a já se věnovala vaření.
,,To ti dal Dominik ?" Vyzvídala Sofie. Přikývla jsem.
Ze Sofiiných nekonečných otázek mě bolela hlava. Volala jsem mámě, aby tyto svátky byly u mě a tím jí představím zachvili nový přírůstek do rodiny a Dominika. Taky jsem chtěla, ať rodiče Dominika přijdou taky aby jsme se mohli více poznat. Když přišel Dominik, všechno jsem mu řekla a ten z toho neměl bůhvíjakou radost.. Zíral na mě jak na ducha, ale nebál se.
,,Já vím, že je to blbost, ale prostě moje máma se to musí nějak dozvědět a musí tě poznat.. A tvý rodiče by bylo škoda nepozvat, když budou babička a dědeček.." Chvíli na mě zíral beze slova. ,,Ale tvůj otec mě nebude mít rád, se stavím." ,,Nemám otce.." Odvrátila jsem pohled. ,,To jsem nevěděl.." ,,Hele." Povzdechl si. ,, Nechci tě nechat samotnou s dítětem. Ale já tady nebudu, na to zapomeň." Dodal a zíral mi do očí. "Co tím myslí ?" ,, Proč ?" ,, Protože jsem to řekl a nebudu to říkat dvakrát." Chytil mě za ramena a někam odešel.
Nechala jsem ho tak, protože jsem věděla, že ho to přejde. Vím, že teď je toho na něj moc. Když všechno maso a ryby bylo obaleno, tak jsem jsi konečně sedla a zavřela oči. "Proč se poslední dobou všechno potápí, jako Titanic ? Naše společná loď s tím kryplem, moje psychika.." Zivla jsem si. Požádala jsem Sofií, ať všechny nepotřebné věci se šuplíka v ložnici vyhodí.
,,A co tohle ?" Přinesla dvě fotografie, na kterých jsem byla já a Alex. "Tehdy jsem byla opravdu šťastná.." ,,Jo, i to.." Řekla jsem se slzemi v očích. Nedalo mi to a tak jsem hledala v koši ty fotografie, abych se mohla podívat na tu tvář, která by mi měla bejt už neznámá. "Musím zapomenout, nejde to takhle dál.. Ale já ho miluju.." Mloučky jsem se rozplakala a nechávala slzy jednu, za druhou téct. Fotografii jsem spálila. Nadechla jsem se po pár minutách a pomohla Sofií.
,, Proč byl Dominik nahý, když vstával ?" Její zvědavá tvářička se koukla na mě. ,,Dominik a já se moc milujeme, víš.." Řekla jsem, co mě v tu chvíli napadlo. ,,A proč tu měl Alex to děvče ?" Neodpovídala jsem.
Kolem páté pooběde, jsem vysmařela ryby a řízky a oblékla se. Dominik byl u mě a jeho rodiče přijely dřív.
,,Máte to tady hezký." Ozval se Veroniky hlas. ,, Děkujeme. Co nabídnu" Usmála jsem se. Chystala jsem se udělat kafe. ,,Neříkal jsi náhodou, že tady nebudeš ?" Zašeptala jsem Dominikovi. Ten se na mě podíval a začal rychlé mrkat. ,,Jak se daří ?" Znovu zazněl její hlas. ,,No, myslím, že asi až moc dobře.. Vy se pochvalte.." Začal se dlouhý proslov. ,, Vím, že tě to nezajímá." Zašeptal Dominik. ,,Tak to je dobře." Falešně jsem se usmála. ,, Doufám, že se Dominik k tobě chová dobře.." Koukla na něj.
Pár minut jsme si takhle povídali a dozvěděla jsem se, že známá tvář kluka, co vypadá jak Draco Malfoy, je Dominikův mladší bratr. Pak přišla moje máma. Ta byla v šoku a taky šťastná. Šeptala mi, že prej jestli jsem si jistá, že chci právě jeho.. No.. Byl to boj, to odhadnout.. Všichni jsme si sedli za stůl a pohodová večeře, se začala. Po večeři, následovalo už jen jediné. Dárečky. Dala jsem si s tím záležet a nevynechala jsem nikoho.
,, Myslím, že si konečně našel tu pravou." Zaslyšela jsem hlas v chodbičce, po rozbalování dárku. ,,To doufám. Nemůže dělat to, co dělá.." "Má na mysli, že.. Šuká hoes ?" ,, Ano." Zazněl hlas za mnou. ,,Co ano ?" Zeptala jsem se Dominika, který se usmíval. ,, Že máš pravdu. Přesně mluvěj o tom, co jsi myslíš." Usmál se. Nechápavě jsem se na něj podívala a z neskutečné únavy ho obejmula. ,,Co ten řetízek ? Líbí ?" Zeptal se. ,,Moc. Děkuji." Políbila jsem ho. nelíbali jsme se dlouho, protože mě od sebe odtahoval a já si nedala říci. Přestala jsem a když všichni šli domů, umyla jsem nádobí a můj směr byla postel.Najezeá a unavená jsem lehla do postele a odpočívala. ,, Víš, že mezi námi nemá bejt nic ?" ,,Já vím, Dominiku. Od doby, jak jsem tě potkala jsi mi zůstal v hlavě a přerostl jsi mi k srdci." Povzdechla jsem.
Jeho velké ruce mě a Sofií hladily ve vlasech. Všechno se množilo, ale velká únava to všechno potlačila a já usnula.
