Všichni znají Dominika jako drzýho, dominantního a arogantního, vždycky vážnýho, či věčně zkouřenýho i opilého, nebo legračnýho, s černým humorem.. Po včerejším dni, se to tudíž říct nedá. 😃 Vězte, nebo ne, i takový člověk má city.
Tento den nebyl ničím zajímavý. U Annett to byly infuze, hnusné jídlo a nuda. U Dominika zase přemýšlení, obavy, pohoda, alkohol, či jiné omamné látky. No, to není nic zvláštního. Annett se šla provětrat venku, kde kupodivu bylo příjemně teplo a svítilo slunce, které pořádně pleštilo do očí. Konečně se dokázala postavit na nohy a vydržela déle stát. Opírala se o zeď s cígem v ruce od Dominika, které mu šlohla a zírala na oblohu. Z pravé strany se k ní řítil kluk s krabicemi u rukou. ,,Au !" Krabice spadly rovno na ní i s klukem. ,,No. Celkem příjemné setkání.." Ironicky si odfrkla a čekala, až se z ní kluk zvedne.
,, Promiň. Já .." Zvedl se a pomohl jí stát. ,,Tady nepracuju ani týden a -"
,,Jo, jasně, chápu." Bez zájmu odvrkla.
,,Co vlastně děláte s těmi krabicemi ?" Najednou se zeptala.
,,Jsou v nich jehly a tyto.. Věci." Usmál se, až bylo vidět jeho dokonalý chrup a vlasy, které mu zářily od slunce.
Chvíli bylo trapné ticho.
,, Páni.. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že tady stojím s nejlepší umělkyní české a slovenské scény.." Podíval ze na zem a ona se mírně usmála.
,,Fotku ?" Zeptala se, odfotili se a fotka se dostala na Instagram s popisem "Doktor a pacient."
To, pohltilo internet a Dominika, který si to všiml.
Takhle podobně pokračoval každý den, akorát, že každý byl jiný. Potom, Annett konečně mohla jít domů. Nestačila vyjít na dvůr nemocnice a těsně přede ní zastalo auto. Nakoukla do skla a všimla jsem si Edwarda.
,, Měl by ses naučit parkovat !" Zakřičela.
Usmivavý Edward přidešel ke ní a obejmul jí.
,,Jsem rád, že tě konečně vidím."
Společně nasedli do auta. Tam vládlo trapné ticho, no nikoliv v její hlavě.
"Ježíši, to je trapné.. Doufám, že doma bude něco k snědku, protože jsem týden a půl nejedla nic, co by bylo dobré.. Achjo, proč mi je najednou tak.. Tak divně ? "
,,Je ti něco ?" Všiml jsi jejího pohledu.
,,Ne.. "
Opět bylo ticho, no tenkrát se uvolnila a zavřela oči. Nasávala tu typickou vůni auta a slýchala zvuk motoru.
,,Jsi si našla dobrýho doktora, co ?" Zachichotal se.
,,Ne ?"
,, Ptáš se sama sebe, takže jo."
Tiše prohodila oči, auto zaparkovalo, rozloučili se a konečně mohla jít domů. "Konečně !"
Jak jinak, vzala to výtahem a stačila tlačítko 1. To ji vyvezlo na první poschodí. Když konečně lehla do postele, dlouhý, potetovaný kulišák se ji zjevil u obličeje.
,,Ááá !" Zakřičela.
Ten prohodil oči a rukou jí zavřel pusu.
,, Když přestaneš křičet a vyvádět, pustím tě."
Nějak se zklidnila.
,,Kdo jsi ?! Chceš mě znásilnit, proč ?!"
,,Co ? Prostě mě poslouchej." Lehl si pod ní, no rukama se držel. (Snad kazdy chape..)
Ona vyděšeně na něho zírala, no pak se jí rozjasnilo. Byl to Dominik.
,, Chci aby jsi se mi dívala do očí a to, co teď říkám, myslím kurva vážně." Najednou ztíchl.
,,Ty víš, že prv jsem to mezi náma nebral vážně a jen si s tebou hrál. No, já se ti.. Však víš.. A chci to zkusit znova, ale tentokrát vážně."
Jí srdce bouchalo někde v žaludku a zvonilo jí v uších.
"Mám mu věřit ? Říkal, že my dva k sobě nepatříme.."
,,No tak, věř mi. Já vím, že jsem to posral, ale záleží mi na tobě." Dodal.
Obejmula ho, no nic mu na to neřekla. Pořád ho držela v náručí a hladila ty nudle, které měl na hlavě, ale byla zmatená. Hodně.
,,Je ti něco ?"
,, Ne, jen necítím se teď dobře."
Uzavřela se do sebe, až z toho usnula. Dominik jí nechal být.
Z pohledu Dominika:
Pochopil jsem, že jsem byl vážně hnusnej a že to takhle nemůžu nechat. Vstoupil jsem si do svědomí. Jsem si vědomý toho, že teď jsi myslí, že lžu, nebo to udělám znovu, no ne. Vážně jsem to posral a zjistil jsem to az tehdy, když jsem se naplnil chlastem a kouřem.
Uběhlo několik hodin a jí vzbudil smích.
,,Jaky smích ?" Rozespalá se snažila mluvit.
Dominik se na ní podíval a Sofie jí skočila po břichu.
,,Mami !"
,,Co to ma bejt, slez ze mě !" Zakřičela a děvče se leklo.
,,Co to děláš ?" Zeptal se Dominik.
,,Kdo to je ? A kdo jsi ty ?!"
Vykulil oči. Sofie se k němu otočila a smutně řekla: ,,Maminka jsi mě nepamatuje ?" Podíval se na ní, no neřekl nic.
,,To je Sofie. Tvoje dítě."
,,Co ? Je mi teprve patnáct, jak můžu mít dítě ?!"
Dominik jí to vysvětlit a pak si ona všimla modřiny na jeji rukou a začala tomu věřit.
,,A já jsem Dominik."
,,Jak se to dá vyléčit ?" Zeptala se a on pokrčil rameny.
Sofií jsi přitulila a hladila ji po nosu.
,, Já mam s tebou dítě ?"
Kývl hlavou do strán, že ne.
,, Vždy jsem chtěla mít dceru, s jménem Sofie." Usmála se.
Ja se moc omlouvám, ze jsem to stopla tady a omlouvám se, ze na začátku to zni jak knihy, co jsme cetli ve ctvrty na zakladce.. ale ! Ja se vam chci podekovat za tolik precteni i hvezdicek a jako za odmenu, budeme vymyslet něco novyho a lepsiho, nez do ted.. mejte hezky vecer a dobrou noc.. 🫶🏾🤍
