Když se Annett probudila, necítila se nějak dobře. Jelikož se blíží jaro a začínají se koncerty, trápilo jí, co se stane, když se neuzdraví. Tím pádem, by nemohla uvádět show pod stage-em. Tyto myšlenky se vypařily, ale ne její stav bezmocí – Omdlela. Rychle přišel doktor, který byl právě na chodbě. Zavolal pár sester a spolu s nimi jí udělali vyšetření. Trvalo to víc jako 2 hodiny.
,,Takhle to nejde. Zkoumáním jejího těla nic nedokážeme." Promluvil doktor a vrhl se na "operaci". Hadičku s kamerou jí strčil do nosu, až do krku a sledoval, co se tam nachází.
,,No. Hrdlo vypadá bejt v pořádku, nehrozí jí žádný nádor." Vytáhl hadičku a udělal ještě jedno vyšetření, kde se ukázala alzheimerova nemoc - neboli nemoc, zapomínání.
,,Nemoc je na druhém stupni, to je ještě v pořádku." Zamrmlal si.
,, Takže to znamená, že obvykle bude zapomínat na to, co se kdy stalo ?" Promluvila máma Dominka.
,,Ano. Ale je to jen slabý náznak. Nevim, kde k tomu došlo, protože tohle postihuje jen lidí kolem šedesáti.– No, pokud jsi slečna poranila vnitřní stranu mozku,.. nedivím se." Doktor se zamyslel.
Veronika tam ostala s Annett a zavolala Dominikovi.Pověděla mu o její nemoci a už probuzená Annett všechno poslouchala. "Jo ! On se se mnou hrál a já jsi z něho udělám srandu !"
Zhroucený Dominik ihned přišel. Sedl si na židli a chytl se za hlavu. Veronika ho pohladila po zádech a tiše řekla: ,,Bude to dobrý." Usmála se levým koutkem rtů. Dominik povzdechl a podíval se na Annett. Tiše zkoumal její tvář a tělo. "Snad blázníš, ženská." Řekl jsi v duchů a mírně se usmál. Veronika odešla a on tam byl s Annett sám. Uběhlo 15 minut a furt se na ni díval, no Annett začala konat. Hned se rozhlédla po stěnách a její pohled padl na Dominika.
,,Kdo jsi ?" Zeptala se ho a on vykulil oči jako čivava. Měl pocit, jakoby jeho srdce prasklo jako sklo, v hlavě se mu ženili čerti a jeho to srdce, mělo snad 60 úderů za minutu.
,,J - Ty jsi mě nepamatuješ ?!" Řekl hlasitě.
Ona kývla hlavou do strán, že ne.
Dominik se začal třást.
,, Třeba mi něco o sobě řekni, abych jsi mohla vzpomenout."
On chvíli zakoktal a začal se potit. Čelo se mu lesklo jako diamant a jeho rty byly najednou červené, jak růže.
,,Je.. Ti něco ?" Zeptala se ho.
,,Jak že nevíš ?!" Začal vyvádět.
,,No, nevím.."
Znovu se chytl za hlavu a v očích, se mu ukázali slzy a taky svítily jako vodavé krystaly.
Ona jsi dala ruku před pusu a tiše se zasmála, no těžce se na něj dívala a vzdala to.
,,Na tebe se nedá zapomenout, kulišačku." Obejmula ho a usmívala se od ucha k uchu. Sundal její ruce z jeho krku a hrubým hlasem řekl: ,,Tak já jsem se bál jak naprostý čurák, vole a ty jsi ze mě děláš jen prdel ?!"
Zasmála se. ,, Promiň."
,, Promiň ? Víš, že jsem mohl chytit infarkt ?"
Usmála se a do pokoje přišla Veronika.
,,Co se to tady děje ?"
,, Víš, tahle holka jsi ráda dělá srandu z lidí." Podíval se na Annett.
,,No a ?" Pokrčila Veronika rameny.
,,No a ?! Mohl jsem chytit infarkt !"
,,A proč ? Protože jí chceš." Usmála se a Annett vykulila oči a Dominik začal být trochu rudý.
Nastálo ticho. Uběhlo několik hodin a Dominik tam byl pořád s ní. Annett možná konečně pochopila, co k němu cítí.
,,Dominiku, zachvili přijde doktor a jestli tě tu uvidí.."
Pobral jsi své věci a nečekaně Annett dál pusu na tvář. Jí to vzrušilo, no zároveň to nechápala.
Veronika se posadila na židli.
,,Noo, co k němu cítíš ?" Usmála se.
,, Já.. Nevím. Nemusím ho, ale líbí se mi. Jako jeho pohled na svět a jeho život, možná i on.."
Najednou zmlkla když si uvědomila, s kým to mluví. Jeho máma se usmála a dodala: ,, Udělají ti jen vyšetření a pak uvidíme, co se bude dít dál. A nemáš se čeho bát, ste v dobrých rukou, slečno Cittová." Zachichotala se Veronika a pak odešla.
