Dominik se tiše zvedl z postele a zamířil do koupelně, zatímco Annett spála. Snažil se rozpamatovat a vzbudit se, ale už v koupelně jsi všiml těhotenský test. Nijak to neřešil, protože viděl jednu čárku, ale zvědavost vyhrála a podíval se na to pořádně. – Dvě čárky. Chytla ho panika, až se celý třásl a studený pot. No Annett rychle běžela do koupelně, protože jí přišlo špatně. Dominik se na ní díval, jeho pohled byl kus nechápavájícího, stresujícího a zároveň plný naděje. Ona a on si vyměnili pohledy a mlčeli. Ale ona se bála, co bude dál a řídila se pravidlem "Co když.." Pochopila, že on je schopný pro ní udělat cokoli, ale ona jsi to neváží. Pochopila, že když něco chce, tak to udělá z plných sil. Ale jak se říká, nikdy není pozdě a tak se pokusila s ním promluvit.
,,Jsem strašná.. Hleděla jsem jen na sebe a neohlížela se na ostatních. Promiň." Sklonila hlavu dolů jako pejsek a byla ochotná trpět. Dominik, ten nenacházel správna slova a tak mlčel. Seděl na kraji vaně a ona se dotkla čela toho jeho. Mírně s čelem otřela o to jeho a pomalu se dotkli nosem.
,, Zvládneme to." Zašeptala a nechala ho uspořádat myšlenky.
Zase to přemýšlení... "Přece to není tak hrozné.." Cítila se jako po party, ba, hůř. No Annett byla před pár dny na zápisu prváků a to znamená, že Sofie jde do školy. Přes natrhlé šlehy samozřejmě nemůže, ale matka se ujišťuje, že vše bude lepší. Náhle uslyšela zvuk klíčů a podívala se za zvukem.
,,Kam jdeš ?" Zeptala se Dominika.
,, Potřebuju někam jít, ale hned jsem zpět. Jdi jsi zatím odpočinout."
Mluvil klidně a pevně doufala, že klidný byl. Zatím se šla podívat za Sofií do jejího pokoje a společně diskutovali, co mladou slečnu čeká.
,, Proč je škola pro náš život důležitá ?" Zeptala se své matky.
,, Většinou lidé odpovědí, že kvůli tomu, aby se člověk naučil číst, psát a počítat.. Ale popravdě, naučí tě zamýšlet se ve zlých situací v životě..."
,,Co to znamená ?"
,,Že když ti vychází z něčeho špatná známka a ty se zamyslíš, že je to potřeba opravit a tak na tom zamakáš. V tomto případě, když se ocitneš v nekonečné díře a pronikavé temnotě, tak uděláš všechno pro to, aby ses z toho dostala. Ale ne vždycky to tak funguje."
Dívka se zamyslela a procvičovala písmena a číslice.
Pak přišel Dominik a připojil se k ženskému klubu.
,,Jak ti je ?" Podíval se na Annett.
,, Divně."
Byl připravený začít "nový život " a v žádném případě nechtěl na nikoho tlačit. Takže práce šla nachvíli bokem a věnoval se svým nejbližším.
,, Proč ses najednou tak změnil ?" Musela se ho to zeptat, protože jí to mučilo.
,, Neříkal bych tomu změna. Spíš něco pro lepší život.." Zaksichtil se divně, protože sám nechápal, co říká. Následně si lehl vedle ní a rukou zkoumal její bříško.
,,Tam se něco hýbe !" Vykřikl.
Annett se zasmála.
,, Nemá ještě co. Asi jsou to jen hladová střeva.." Usmála se na něj a on se vrhl udělat nějakou snídani. Několikrát, ze zopakovala otázka "jak se cítíš " a pochopila, že má vážně o ní strach a záleží mu na ní. Udělala krok kupředu a zapomněla na všechno, co se stalo za poslední dny. "Máme tady jen dnešek !"
Zbytek dne proběhl obyčejně i dny před ním. Vážně to uteklo rychle, jako písek a Sofie už dokázala chodit. První den ve škole byl pro ní ten nejvzácnější a tam nesměla chybět ani její oblíbená barbína z Winx club. Annett se s ní rozloučila a slečna slíbila, že bude hodná. Když vstoupila do třídy, obklopilo jí několik holek a povídali si s ní. Působily na ní příjemně a přátelsky, ale našel se někdo, kdo tudíž pořádně žárlil !
,,Ahoj, já jsem Sofie. Proč jsi tak naštvaný ?" Zeptala se kluka něžným hlasem.
,, Připadáš mi hloupá.." Odvětil.
Sofie povzdechla a na kluka se usmála.
,, Nemáš moc kamarádů, viď ? Ale já tvojí kamarádkou klidně budu, až se na mě přestaneš rozzlobeně dívat."
,,Ale já tě nechci za kamarádku !" Zkřikl.
,,Tak se za tím měj. Molly na mě čeká u kadeřnictví." Šťastně se usmála a přiběhla za svou kamarádkou.
,, Sofie a Molly. Jakou práci jste si vybraly vy ?" Promluvila na dívky a Sofie vykřikla:
,, Kadeřnictví, kadeřnictví !"
Pani učitelka holky požádala, aby ukázaly, co je to kadeřnictví a jak se to dělá.
,, Výborně, holky ! Dostáváte jedničky." Učitelka se na nich usmála a ten nešťastný kluk se zamračil.
Přes přestávku se Sofie hrála se svou barbínou. Zase k ní přišel ten kluk.
,, Něco potřebuješ ? Jak se vlastně jmenuješ ?"
,, Potřebuju pastelku. A jmenuju se Pepa."
Hrdě mu podala pastelku, kluk se usmál a pak jí zlomil.
,,Co to děláš ?!" Naštvaně zakřičela na kluka, který se začal smát. Jako odpladu, vzala mu taky pastelku a zlomila. Kluk hned běžel za paní učitelkou.
,,Tady je, ona to udělala !" Přiběhl i s učitelkou.
,, Sofi, nemůžeš se takhle správat k dětem. To se nedělá."
,,Ale já jsem mu to jen vrátila, on začal !"
,, Příště, ať se to nestane !" Zařvala učitelka a pak šla na přestávku.
Potom šla Sofie domů a venku jí čekala Annett.
,,Jak bylo ve škole ?"
,,Eem.. Super !" Usmála se na svou matku a spolu nasedli do auta a jeli domů.
Dominik jsi jakžtakž na vše zvykl, ale vždy se těšil, když Sofií uvidí.
Doma:
,,Jak bylo ve škole, opičko ?" "Cinkl" jí po nose.
Dívka zamlčela a on pochopil, že se něco děje.
,, Chceš mi něco říct, opičko ?"
Dívka zamlčela.
,, Dobře ! Ale ať se to máma nedozví.."
Dívka mu všechno pověděla.
,, Prostě půjdu pro tebe já a naučím chlapíka, jak se má správat, okej ?"
,,Okej.." Sklonila hlavu.
Podvečer už všichni leželi v posteli a vzpomínali na určité vzpomínku života. Sofie se přitulila k Dominikovi a zašeptala: ,, Není už pozdě, když jsem ti to řekla až když jsem přišla ?"
,,Nikdy není nic pozdě, opičko."
Vim, ze se nikdo neptal, ale tahle kapitola vznikla pri papani luštěninové pokevky..🙏🏽😭😭
