Už z rána se počasí naladilo na to jarní a všude vládl pozitivní vibe. Alespoň doma u holek – Sofií a Annett. A co se týče její stavu, už je to lepší.
Tenhle den však ještě něco obnese, protože maminka dnes slaví své 28. narozeniny. No ona, od tohoto dne neočekáva nic. Vždyť přece jen, je to obyčejný den, jako každičký jiný. – Vážně ? –
Sofie se probudila a maminku si vzala do hřejivého obětí a v ruce držela papír, kde byla kresba jí a dvou lidí.
,, Vše nejlepší, mami."
,, Děkuji, lásko." Annett se usmála a kresbu vzala do rukou.
,,Tohle jsem já, ty a Dominik." Dívka ukazovala prstem na určité postavy a hned za tím pověděla: ,,A víš proč Dominik ? Protože Dominik je mi něco jako táta." Její kulatý pohled zastavil na tvář kyselé Annett. "Dominik ? Táta ?!" Z toho si vzpomněla, že ho pořádně neviděla 2 týdny, no neřešila to. Ale vzpomeň čerta, čert za dveřmi.
,, Všechno nejlepší !" Jak jinak, vždy hlasitě.
,, Odkud víš, že mám narozeniny ?Každopádně, děkuji."
,, Prostě vím. A nemám pro tebe dárek, takže promiň. Ale klidně zběhnu něco koupit."
,,Ne, to nemusíš. Narozeniny jsem naposled oslavovala ve dvaceti dvou."
,, Vážně ?"
,,Jo."
Dominik se jí podíval do očí.
,,Tak udělám tvé narozeniny těmi nezapomenutelnějšími." Štuchl jí do hrudníku.
,,Ty ?" Začala se smát a pochybovat o tom.
,,Ano, já. Však uvidíš." Jeho rty se proměnily v kousek úsměvu, no Annett se nechala překvapit, co ten kulišák zase vyvede. Zase vyvede....
,,A ty si můžeš odpočinout, já ti dceru pohlídam." Dodal a vzal jí sebou. "Myslím, že si něco postrčil."
Po úklidu, sprše a menšího líčení, měla ještě nějaký ten čas navíc. Samozřejmě, nesměla chybět návštěva matky. Ta ji zablahopřála.
,, Děkuji, ale nemusela si si dělat starost."
,,To je v pohodě, i tak jsem si chtěla s tebou o něčem pomluvit."
Každý snad aspoň raz za život zažil matčino "Musíme si o něčem promluvit". Annettino srdce začalo bouchat o něco více a pomalu se jí svíral hrudník i krk.
,, Víš,.. Nejsem si zrovna jistá, jestli Dominik bude pro tebe dobrý příklad.."
,, Cože ? Zase máš svy blbý narážky ? Vždyť je to obyčejný, možná trochu jiný, člověk. Nedělá zle, jak si tolik myslíš. Je potřeba líp ho spoznat." Annett se snažila přesvědčit svou matku o opaku, ale matka se držela svého.
,, Jsem dospělá ! Poslední dobou, jsi vážně hnusná !"
,, Nezvyšuj na mě hlas, nejsem tvá kamarádka ! Chceš snad aby Sofie trpěla kvůli tomu, že její máma je nonstop zkouřená ?! Chceš se zničit ?!"
Neostávalo jí nic jiného , než mlčet a vsugerovat si do hlavy něco, co nebyla pravda. Páč tyhle slova, jí dali pořádnou ránu. Ale co bolelo ještě víc ? To, že nemohla říct jak to je, protože její matka byla schopná hodit všechnu "špínu" jen na ní a Dominika. S očima ze skla s nádechnutím řekla: ,, Když se ti to tolik nelíbí, támhle jsou dveře." Naštvaná matka, nakonec odešla a litujíci Annettě začly po tváři stékat krokodýlí, ale za to horké slzy. "Vyhodila jsem svou matku ! Ženu, která mě porodila !" Téměř se zhroutila a přes pláč, se neuměla pořádně nadechnout. No změnilo se to, když jí pak popadla únava. Těžce si vydechla a ponořila se do hedvábí peřin, měkké postele a usnutí pak byla pro ni hračka. No páč bylo těžké se probudit. «Cink, cink» O několik hodin zazvonil zvonek. Nos zabořila do peřin. "Copak mi vážně nikdo nenechá spat ?!" Ještě ospalá se zvedla, pár krát nabourala do zárubeň, či do zdi a ten telefon si přiložila k uchu.
,,Mmano ?"
,, Můžeš přijít dolů ? Jestli jsi připravená, tudíž.."
,, Dominiku ? Nemám náladu na takové věci teď.."
,,Ale když to uvidíš a zažiješ, určitě budeš, tak pojď."
Z jeho slov si uvědomila, že ho například vůbec nezná. Neví, jaký je, zná jen jednu stranu.
Něco pěkného si oblékla a vůbec neměla chuť si vyjít s někým ven. No pořád ospalá, klíče nechala ve dveřích a běžela za Dominikem.
,,Cos dělala tak dlouho ? Pojď, nemáme čas." Vzal jí za ruku a táhl někam do neznáma. Venku se začalo stmívat a být pořádně chladno, no neustálý pohyb jí jak-tak zahříval.
,, Víš co ? Já tě neznám. Asi dřív jen z jedné stránky."
,, Fakt jo ? To si nech na potom, teď musíme běžet."
Oba běželi a drželi se za ruce. Konečně zastavili u velké budovy a snažili se popadnout dech. Společně vešli dovnitř, vyšli několika schodama, on otevřel dveře a ..
,, Všechno nejlepší !" Několik lidí to nahlas vykřiklo, az nestihla zaznamenávat tolik tváři. Nejvíce jí pobouřila Natálie, která držela dort.
,,N-Natálie ?!"
,, Přesně tak, ženo !" Usmála se.
Annett se podívala na Dominika a on na ní.
,,Je šílená." Pošeptal jí.
Vše zle nakonec hodila bokem a věnovala se tomu, co měla. No, v hlavě měla jen konflikt s matkou a smutek za tátou. V přemýšlení jí zastavil Dominik.
,, Líbí ?"
Přikývla
,,Tak proč se nebavíš ? Já to dělal pro tebe." Zachechtl se a ona sklonila hlavu.
,,Jen se.. Trochu potřebuju probudit."
,,No tak, babe.. Já vidím, že ti něco je. Nejsem slepej." Mírně se usmál.
Pověděla mu o svém tátovi, (incident s matkou zatím nechala tak) při tom každou vteřinu popíjela víno, pak zase vodku a střídala to. Dominik pochopil její bolest a celkově jí. Poplácal ji po páteři a soucitně se na ní usmíval.
,,Bude líp."
Po chvilce se seznámila i s Jakubem a Tokáčem. A když cítila, že jí alkohol leze na mozek, začala se bavit. Pak více a více, až se neuměla vpratat do kůže.
Přivoněla si, protože zacítila kouř.
,, Odkud se bere ten kouř ?"
Najednou si všimla, jak ve chodbičce šlehají plameny a opilá si začala zpívat.
,, Hoří, hoří, krásná jak růže.."
No, kvůli štiplavýmu dýmu, se neuměla nadechnout. Chtěla se zvednout, no alkohol v ní, taky hral svou roli. Pomalu se dusila v kouří a v pozadí zaslyšela «Annetto ! Pojď ven !» Ale pomalu omdlívala.
Dominik se vrhl jít za ní, no byl to pořádný boj. Pak nakonec uviděl Annett, jak asi omdlíva u stolu a vzal jí přes rameno a utíkal zpátky. Kluci a Natálie zatím zavolali hasiče a nějak se to pokoušeli uhasit. Po nějaké době když přišli hasice, všechno bylo uhaseno a teď jen jeden problém.
,,Co teď uděláme s ní ?" Zeptal se Jakub.
Annett si odkašlala a rozpomněvála se.
Sofie šilhala strachy.
,, Vážně «Nezapomenutelné», Dominiku." Řekla Annett hrubým hlasem.
,, Příšte si dávejte více pozor." Promluvil jeden hasič.
Kluci si řekli, že pak s nepořádkem něco udělají a ukázalo se, že opilí, nechtíc polili koberec a ten pak podpálili. Jak se jim to povedlo ? Je již neznámé, no byla tady ještě jedná "zápletka".
Doma u Dominika:
Venku tma, Sofie spí a Annett.. —
,, Mě vážně necháš jen tak ?" Zeptala se ho.
,,A ?"
,,B ? – Já jsem chtěla.." Zakousla si ret, když si sundával tričko.
,,Ne. Potřebuju se rozpamatovat."
Seděl na kraji postele a ona ho obejmula kolem pásu.
,, Zahrajeme si na hasiče. Uhasíš mou žízeň" Zamhouřila oči.
Odfrkl si.
,,Toho hašení máme každý až, až."
Ona se zamračila.
,,A co třeba na doktora ? Domnívám se, že trpíš nemocí "příliš málo hrátek"."
,,Jsi vážně divná, když jsi opilá. Pojď sem, paní doktorko." Odfrkl si a usmál se a vyšetřování se mohlo začít. Paní doktorka mu sedla na klín, zatímco on byl opřenej o polštář.
,,No.. Neřekla jsem ti úplně všechno.. Pohádala jsem se s mámou.. Kvůli tobě.." Sklonila hlavu. On pomalu zvedl její bradu a přiblížil se k ní.
,, Kašli na to. Ty víš, co a jak." Usmála se a udělala to, co bylo v její silách a pak jen lehla do postele. Vážně nezapomenutelné..
Celkem me vi zarazit, jak divne jsou me myslenky.. 😂
