*upraveno*
Ranilo mě, že jsem s Dominikem něco měla a Alex to neví.
Za tři dny, jsou Vánoce a já co slíbila, to udělala.
List, ktery Ježíškovi Sofie psala, jsem přečetla dneska ráno.
Samozřejmě nesmělo chybět, že malinká by moc chtěla, aby Dominik a maminka tvořily pár. Kdo ví. 😛
Za těch pár dní, se toho podle mě změnilo dost. Alex se mnou nemluví a chytla jsem city k Dominikovi.
,, Alexandře, nechovej se jak malej." Řekla jsem mu, když jsem si sedla na gauč v obýváku, protože mi vadilo, že se mnou nemluví.
,,Já se prej chovám jak malej ? A kdo vešel do postele s někým jiným než jsem já ?" Zvedl jedno obočí.
,,Já mu nevešla jen do postele, já jsem s ním nešukala, protože jsem měla chuť. Kdybys byl mnou, pochopil bys to. " Řekla jsem stručně.
Odfrkl si.
,,To teď budeš mít dva naráz, jo ?"
,, Určitě ne." Odpila jsem z hrnečku.
,,A co ten tvůj drsňák ?" Znovu jsi odfrkl.
Byla jsem ticho.
Alexovo zelené oči, se furt zaměřovaly na stolek. Ráda bych se mu nějak omluvila, ale nevěděla jsem jak. Věděla jsem, že to nedokáže nic napravit. Ani jen ta posraná večeře se svíčkami, ale riskla jsem to. Proto, jsem malou vzala k rodičům a nás dva vzala na večeři, do nedaleké restaurace.
Večer v restauraci:
,, Proč se tak snažíš, když víš, že to nenapravíš ?" Konečně se mi opovážil kouknout do očí.
,, Protože mi na tobě záleží, Alexi. Já tě pořád miluju." Mírně jsem zvýšila hlas.
Alex začal být Dominantní.
,,Hele. Pořád se to dá nějak vyřešit.. pokud k němu nechytím ještě větší city, tak můžeme být spolu i nadále."
,, Vím, že jsem udělala velkou chybu a on taky, ale..-" Dodala jsem a nedopověděla, protože Alexův prst mi přistál u pusy.
,,Až moc mluvíš, ženská." Projel mi prstem po rtech a já na něho beze slova zírala. Myslela jsem, že si to reálně s nim rozdám v restauraci. Tak byl nehorázně sexy.
Zírala jsem na něj jak pejsek a alkohol v sobě, mě tahal znovu do sexu.
"Budeš se muset rozhodnout. Alex, nebo Dominik ?" Říkala jsem jsi v hlavě.
Nachvili jsem zavřela oči a nasávala vůní svíček. Jemná, ale velká ruka zakryla moje oči, abych se nedívala. Mírně jsem se vyděsila. Druhá ruka zvedla tu mou a vyžadovala ode mě, abych se zvedla. Povel splněn.
Nevěděla jsem, co ode mě kdo vyžaduje, ale bylo mi to jedno. Někde v hluboko kostech jsem cítila, že to není nic zlé.
Ruka, která držela moje oči se posunula níž a zvedla mou tvář. Já se podívala.
,,Vím, že mě chceš." Zašeptal Alex.
"Koho vůbec chci ?"
Následně, mě políbil. Neměla jsem ponětí, koho chci víc. Protože oba mě překvapují víc a víc.
Ruce, které jsem měla volné, Alex je chytil do těch svých a opřel mi je o záda a pořád jich držel.
Jeho rty.. Žhavě mě líbaly, ale já nevydržela.
,, Alexi, já to nevydržím !" Zkřikla jsem a už vážně chtěla jít na věc.
Alex mě vzal za ruku, vzal nám bundy a strčil mě do auta.
,,Proč ?" Nechápavě jsem se zeptala.
Neodpovídal.
Byla jsem ticho a zírala na cestu.
Nechápala jsem ho, ale chtěla jsem od něj víc..
Doma mě vedl do ložnice.
,,Jdi si lehnout. Jsi opilá. Potřebuješ odpočinout." Strkl mě do postele.
,,Ale já nechci spát, ja chci tebe." Zakňučela jsem.
,,Ne." Sednul si.
,, Alexi.." Přešla jsem mu po ruce a výš, na vlasy.
,,Ne. Jsi opilá." lehl jsi.
,,Co je na tom špatného ?"
,,Že jsi opilá a těhotná." Kouknul na mě.
Přiblížila jsem se k němu a líbala ho na krku.
,,Nevystrkej ty drápy, kočko." Řekl a odtahnul mě.
Krátce mě políbil.
,, Teď jdi spát." Řekl a já se hodila na postel.
"Co mu je ? Já ale chci.." Nechápavě jsem na něj zírala, až jsem usnula.
-
Možná jsem usnula večer o šesté, ale konečně jsem se vyspala dobře. V noci kolem třetí, jsem jela do kuchyně a snažila se nějak kontaktovat Dominika.
*J-já/D-Dominik*
Dominik
J: Žiješ, vůbec ?
Dýchaš ?
D: Že ses tak ozvala..
J: Máš problém ? 💁🏽♀️
D: Jo. Od tehdy, jak jsem tě potkal.
J: Co ti je ? Ty jsi začal.
D: To mě nezajímá, ale můžeš za to. Ale mě zajima, co děláš v noci o půl čtvrté
J: Nic.
D: Jak to, že "nic" ?
J: No, nic. Jsi znovu zkouřenej ?
D: Vypadám tak ?
J: Tyvole, co ti je ? Seš naštvanej ?
D: Dej mi pokoj, vole
Dal jsem už raději nepsala. "Co mu je ?" Zarazil mě. "Neměl mě líbat a já tam neměla chodit.. Nic z toho by se pak nestalo.." Povzdechla jsem jsi a uvařila jsi čaj.
Z přemýšlení, co jsem mu udělala, mě bolela hlava.
Po několika hodinách, když se Alex vzbudil, všechno bylo jako před tím. Byl mnohem víc dominantnější, co ve mně vyvoláválo jistější pocit, že ho chci.
,, Jdeš pro Sofi ty ?" Zeptal se.
Přikývla jsem.
,,Jo a znovu budeš dlouho, že ?"
,, Neměla bych bejt." Oblékala jsem si bundu.
,,Tak bys neměla jít sama." Divně se usmál.
,,To zvládnu. Chceš jít se mnou ?"
,,Nechci." Dominantně se usmál a řekl mi u ucha tenkým hlasem.
Venku ve mně pocit, že je všechno dobrý. Ale chyběly mi koncerty, fanoušci a afterparty.. Co budu dělat doma 3 měsíce, to pořádně nevím..
,, Annett ?" Povědomý hlas ztišil mé myšlenky.
,,Jé, paní Cittová." Usmála jsem se.
,,Ale prosimtě.. Neříkej mi paní. Jsem snad až tak stará ?"
,,Ne. Ne, to ne."
,,A nezastavila by ses ?" Nabídla s úsměvem.
,, Ráda. Jdu pro Sofií a ráda se u vás zastavím." Usmála jsem se a pokračovala v cestě.
"Jen ať na to zapomene"
U mámy:
,, Proč jsi nedáš dolů tu budnu, Annett ?" Zeptala se mě máma u stolu.
,,Je mi zima." Ztraslo mě.
,, Venku je 15 stupňů a tobě je zima ? Budeš nemocná, holčičko.. To abych ti vařila čaj s bylinkami." Ihned se vrhla na to.
,,Mami, ale já nechci čaj. Nechci nic." Přehodila jsem oči.
,,Ticho !" Zařvala.
"To je v prdeli"
,,Na tobě je něco jinýho.." Řekla z ničeho nic, když jsi sedla.
,, Nemáš horečku ? Jdu pro Nurofen." Chytila mi čelo.
,,Mami, já nejdem nemocná." Zachichotala jsem se.
Pár minut jsme si povídali, já popíjela čaj a pak jsme šli k Dominikové mámě.
,,A kam to jdeme ?" Zeptala se Sofie.
,,K Dominikové mámě." Ušklebila jsem se.
,, Ty jí znáš ? Proč tam musíme ?" Kládla otázky.
,,Ano. A proto, protože jsem to slíbila."
Sofie se usmála.
U Dominikové mámy, před brankou domu:
Zazvonila jsem na zvonek.
Usmívavá Veronika se ihned přistavila.
,,No ahoj. Ty budeš Sofie, že ?" Cukla jsi k ní a Sofie s úsměvem přikývla.
,, Pojďte dál."
Ze slušnosti jsme si vyzuli boty a posadily se za stůl.
,,Kolik že ti je ?" Zeptala se Sofií.
,, Šest a půl." Odpověděla.
,,Jsi celá maminka, víš o tom ?" Usmál se Dominikův táta.
Sofie se usmála.
,,Co nabídnu ? Kafe, čaj ?"
,, Mně momentálně nic." Usmála jsem se a Veronika nabídla Sofií kakao.
Ta neodmítla.
Chvíli jsme si povídali, pak se Veronika zamyslela.
,,Co Dominik ? Chová se k tobě dobře ?"
Nechápavě jsem se zatvářila.
,, Já s ním ale nechodím.."
Veronika udělala gesto rukama, že ví svoje.
"To snad ne.."
,,No jasně, že ne" Tiše řekla.
,,Ale vážně." Byla jsem zmatená.
Pár minut jsme tam ještě byly a pak jsme šli domů.
Sofie se nepřestávala vyptávat na to, kdo je Dominiková máma.
Přišla mi zpráva od Dominika, abych se u něho zastavila. Neměla jsem chuť tam znovu jít, protože určitě by jsme zase skončili v posteli. Nakonec jsem se rozhodla, že ztratit už nemůžu nic a tak jsem tam šla
Nachvili jsem byla u něho doma a všechno mi řekl. O své přítelkyni, o pocitech a celkově, co si vše o tom myslí.
Myšlenky a pocity byly vzájemné.
Řekla jsem si, že osud pozná, s kým zůstanu už napořád.
