Dominik nevnímal jeho slova.
,, Zabiju tě !" Dominik křičel, chtěl se rvát a Edwarda nepustil k slovu.
,, Vážně jsi myslíš, že jsem to udělal já ?! Za co mě máš ?!" Zařval Edward.
Všechny však zastavilo Annettino cuknutí. Přebrala se.
,,Co tady děláte, proč jsem v nemocnici ?"
Dominik se na ní podíval a do svých velkých potetovaných dlaní chytl její tvář.
,,Kdo ti to udělal, co se stalo ?" Byl klidný, až bylo možný z jeho tónu hlasu usnout.
Ona se začala smát.
,, Co to děláš ?" Smála se dál.
,,Asi má poraněný mozek.. Nikdy takhle nereagovala.." Odvrkl Dominik.
Podívala se na Dominikovou mámu a začala se cítit trapně.
,,Jak se cítíš ? Není ti na zvracení, nebo tak něco ?" Zeptal se Edward.
,, Myslíš, že jsem těhotná ?" Udělala ironický pohled a pomalu se zvedla.
Sestry ji v tom pomohly, no nevydržela stát dlouho.
Další sestra přiběhla do pokoje s informacemi.
,,Z kamerových záznamů jsme zjistili, že čelně se zrazili dvě osobní vozidla. Ženy ve věku 22 a 27 let."
"Kolik že je tady těch sester ?"
Nevím přesně co se stalo, ale popravdě.. Ráda jsem videla Dominika, i když na Edwarda řval a chtěl ho zabít.. Chtěla jsem Dominikovi všechno vysvětlit, ale nepustil mě k slovu.. Až na dnešek. Pořádala jsem všechny, jestli by nemohli na pár minut odejít a ja mohla bejt s Dominikem sama. I tak bylo. Pověděla jsem mu o tom, že Edward mi je oddělená rodina z matkiny strany a dozvěděli jsme se to oba jen nedávno. Jeho reakce.. Byla dost "zaměřena" jakoby.. Bez jediného mrknutí, zíral na podlahu. Nakonec jsem si sedla na kraj postele a podívala jsem se mu do tváře. On jsi toho všiml, ale bral to jako samozřejmost, - jako "Věděl jsem, že to uděláš." Ráda jsem ho viděla, ráda jsem ho slyšela a kdybych měla odvahu, tak ho obejmu a pustím až za rok. Byla jsem unavená, taky možná i zamilovaná, ale pořád jsem mu hleděla do tváře.
,, Zlobíš se ?" Se suchým hrdlem jsem se zeptala.
Kývl hlavou do strán.
Nastalo ticho. Z toho ticha jsem pocítila nával únavy. Měla jsem pocit, jakoby jsem se mu měla za něco omluvit. Takové menší výčitky svědomí. Ve vzpomínkách jsem nenašla nic takového, tak jsem se uvolnila a dále prohlížela jeho tvář. Dominik necekl. Bylo mi tak trapně, no nakonec jsem se odvážila něco říct.
,,Je ti něco ? Nevypadáš bejt nějak fresh.." Chtěla jsem říct úplně něco jiného, ale bála jsem se jeho reakci. A v tom mi to došlo. Nejspíše.. Ho mrzí, co mi říkal, nebo mu vážně něco je. Tiše jsem se zasmála a pokoušela se zvednout. Zvednutí nebyla úplně nejlepší volba. Neudržela jsem se a padla mu na klín.
,, Promiň !" Oba jsme se lekli. Chtěla jsem se zvednout, ale moje nohy byly tak těžké a nešlo to. Kolem pásu jsem ucítila jeho ruku, kterou určitě naznačoval, abych zůstala tam, kde jsem. Z toho jsem měla motýlky v břiše. Začalo mi bejt vážně horko a pocit motýlku v břiše stále rostl. Taky jsem cítila jeho horký dech na mé tváři. Najednou jsem si unaveně povzdechla a zavřela oči a vnímala jen dech a mou nesnesitelnou únavu. Jeho ruce mě tahaly, abych se mu otočila směrem k čelu. Otočila jsem se tak, ale pořád vnímala jsem svůj dech. Mou tvář něco lechtalo a tak jsem pomalu otevřela oči. Stačil jen kousek, aby se rty spojily. Trochu jsem se lekla, ale ne úplně. Zadívala jsem se do těch krásných hnědých očí, do kterých jsem se chtěla dívat už napořád. Šli jsme blíž a stačil jen kousíček - jen milimetr. Pomalu jsem zatevírala oči a pootevřila ústa. Hned za tím se ozvalo hlasité vrzání dveří. Lekla jsem se a srdce mi bouchalo někde v žaludku. Zlezla jsem s něho dolů a podívala se na dveře. U dveří stála matka, Sofie, Edward a nesměla chybět ani Veronika. Začala jsem bejt rudá a všude bylo horko. Se strachem moje máma udělala pár kroků ke mně.
,,Co se proboha stalo ?!"
,, Já.. Měla jsem autonehodu."
Veronika jí řekla podrobnosti.
,, Můžeš bejt jen ráda, že se ti nic nestalo." Zamračila se a pak zašeptala: ,,Co tady dělá ta fetka ?!" Podívala se na Dominika.
,,Mami ! Není to fetka !" Hlasitě jsem zašeptala, no únava mě popadla ještě víc a víc, až bylo těžký, udržet oči otevřené.
Annett nachvíli omdlela. Podařilo se jí probudit a pak tvrdě usnula. No, na pár minut se probudila, přimhouřila oči a odposlouchávála.
,, Čeho se tak bojíš ? Vždyť všechno vypadá bejt v pořádku, Dominiku."
,, Nevypadá a ani není, mami. Já..-" Povzdechl si a podival se na Annett.
Hned oči zavřela.
,,Ty jí miluješ, Dominiku." Zachichotala se.
,,Ne. My dva k sobě nepatříme, jsme jiní." Zadržel dech.Zahleděl se do prázdna a zakousl ret.
Jeho máma se usmála a pochopila, co tím myslí. Annett se nenápadně usmála a chtěla ho obejmout, zato nejvíc, políbit. Mloučky se topila ve slovech Dominika, které jí zahřály a usnutí byla pak hračka. Co si myslíte vy ? Jak to bude dál ? —.
Co vam muzu prozradit, ze to nebude jen tzv. "Lovestory.." a ze se mi celkem pomenily napady.. 😃😃
