*upraveno*
Celé ráno jsem proležela v posteli se Sofií. Alex byl v práci a nakonec jsme šli něco nakoupit, nějaké potraviny na zítřek.
Strávily jsme tam dvě hodiny a pak už nezbývalo nic jiného, než jít domů. Alex měl být už doma, ale nezvedal telefon, tak jsem ty těžké tašky musela vláčit já.
Doma na zemi v chodbičce byli hozené černé podpatky a bunda.
"Co to kurva má bejt ?!"
Z ložnice se ozývaly hlasité vzdechy, takže jsem pochopila, o co se jedná.
S velkým vztekem jsem otevřela dveře ložnice a slečna ihned sklouzla s Alexe dolů. Zakryla jsem Sofií oči a Alexovi vylepila facku.
,,Tak tohle máš rád, jo ?!"
Seřvala jsem ho pořádnou slovní zásobou.
Blondýna se sbalila do deky a pálila pryč.
,, Uklidni se ! Já tě pořád miluju !" Zařval.
,,Tvé keci si nech pro tu šlapku a teď vypadni !" Řvala jsem a tahala ho ven.
Vyhodila jsem ho na chodbu jen v trencích a všechno jeho oblečení jsem mu hodila na chodbu a silně třeskla dveřmi. Následně jsem se rozbrečela.
,,I ta šlapka má větší rozum, než ty !" Ozývalo se zkrs dveře.
Cukla jsem si a opřela se o dveře.
,,Jsi v pořádku ?" Zeptala se Sofie.
Přikývla jsem a otřela slzy.
,, Všechno je v pořádku, to nic." Usmála jsem se, ale slzy nepřestávaly téct.
Sofie se také rozbrečela a já si ji přitulila.
,,Neboj. Bude to dobrý." Hladila jsem ji po zádech.
Někdo zaklepal má dveře.
Otevřela jsem a Dominik který tam stál, si mě hodil do náruče.
,, Všechno jsem slyšel.." Hladil moje záda.
Nadechla jsem se a vydechla.
,, Všechno bude dobré." Odstoupila jsem od něj.
"Nemůžu přece věčně plakat kvůli kreténovi.."
Usmála jsem se na Dominika skrz slzy.
Nedělo se nic, co by bylo zajímavé. Zkoušela jsem nemyslet na to, co se stalo, ale nešlo to. Vždy mi ukápla slza a mou hruď obklopila mírná bolest.
"Vždyť mi to vrátil.. Není to jeho vina, ale moje.. Já jsem šukala s Dominikem." Vyčítala jsem si.
,, Nemůžu se tahle na tebe dál dívat." Zazněl Dominikův hlas, když jsem krajela zeleninu.
,,Co můžu udělat pro to, aby jsi byla znovu šťastná ?" Dodal.
,,Nic. Vyspořádam se s tím sama. Neměj o mě starost." Usmála jsem se s nanic úsměvem.
Mou tvář obklopily jeho velké dlaně a pevně ji drželi. Přiblížil se ke mně a políbil mě. Pak mě posadil na linku a pokračoval.
,, Co když přijde Sofie ? Nemůže nás přeci tahle vidět !" Zašeptala jsem.
,,Neboj. Ta si hraje." Pokračoval a v tom přišla.
,, Dominiku, přestaň !" Zašeptala jsem.
,,Nikdy." Odvrátil a věnoval se krku.
Strčila jsem do něj a šla k Sofi, která se nepřestávala dívat.
,,Něco potřebuješ ?" Falešně jsem se usmála.
,,Vy se.. líbate ?" Zhrozeně se zatvářila.
,,Ne, jen Dominik... Mi zapínal řetízek.. Že jo ?" Koukla jsem na něj a on přikývl.
,,A nechceš si jít hrát ? Rád bych zapnul tvý mámě další řetízek." Usmál se na ní.
,, Dominiku, přestaň.." Vzala jsem si jí na ruce a chtěla ji věnovat svůj čas.
,,To vážně ? Žádné řetízky už zapínat nechceš ?" Koukl se na mě.
,,Ne, dík." Zachichotala jsem se a hrála si se Sofií.
Hodiny ubíhaly velmi rychle. Trochu mi to pomohlo, abych se cítila znovu dobře.
,,Kam jdeš ?" Koukla jsem na Dominika, který otevíral dveře.
,, Domů. Kam bych měl jít ?"
,, Nemůžeš dnes spát tady ? Nechci tady být sama.." Sklonila jsem hlavu.
,,Anoo !" Vykřikla Sofie nadšením.
Souhlasil.
Sofií přešel spánek, jak se dozvěděla, že Dominik bude spát tady.
,,Jdi spát Sofie, je deset večer." Snažila jsem se jí přesvědčit.
,, Já ale nechci spát." Vyvalila se mi na břicho.
,, Když půjdeš spát, zítra když se vzbudíš, budou tady dárečky."
Usmála se a šla si lehnout.
Po několika minutách usnula a já se šla převléct.
Asi 15 minut jsem se snažila odepnout podprsenku, která se zamotala.
,,Odepni mi to prosím, nejde to." Ztratila jsem sílu a poprosila Dominika.
Ten to odepnul a hodil mě o postel.
,,Co to děláš ?!"
Jeho ruku jsem zhodila a chtěla si dát tričko, no byl rychlejší. Znovu mě hodil a mně spadla podprsenka. Rychle jsem si tričkem zakryla prsa.
,, Proč se tak stydíš ? Jsem to jenom já." Ďábelský se usmál a prstem jezdil po břichu.
,,Jebe ti ?!" Řekla jsem mu, když políbil můj krk.
Jeho dlaň přistála u moji pusy, abych dal nemluvila. Snažila jsem se jí dát dolů, ale byla tak silná a velká.. A tak jsem to vzdala.
,, Vidíš, jak umíš bejt hodná." Pohladil mi tvář a vrhl se nade mě.
,, Dominiku, jdi pryč." Snažila jsem se ho dostat dolů.
,, Slyšels ?" Dodala jsem a koukla na něj.
Neposlechl a dělal si svoje.
Povzdechla jsem.
,,Jen mě nechej dělat svou práci."
Byla jsem moc unavená a doslova bezmocná, tak jsem ho nechala, ale sama jsem nevěděla, jestli je to správné.. Byla jsem tak plná smutku, zároveň zamilovaná a .. unavená..
,,Tak fajn, ale jen rychlá akce, jo ?" Koukla jsem na něj a on se usmál a šlo se na věc.
"Co říct ..? Asi chodím nejhezčím raperem české scény, vyhodila jsem Alexe, zítra jsou Vánoce.. Je toho tak moc, ale tak málo.. " Mé myšlenky přerušilo až to, když to do mě strčil. Když byl nahoře, zírala jsem na něj voják. To se změnilo, až začal přiražet víc a víc. Samozřejmě, nesmělo chybět vzdychání...
Nazí a zadýchaní jsme znovu zkoncili v jedné posteli.
Pár minut jsem brečela kvůli výčitkám a pak po fakt pěti hodinách, konečně usnula.
Krátké, ale aby bolo dobré.. 😃😃
