Under the Sea (MHA)

11.

*Uraraka pov.

,,Ten ploužák hraje kvůli tátovi. Chce aby jsme si zatancovali."

Svůj pohled stočím na Momo. Netvářila se nijak víc nadšeně než Todoroki.

,,Jak jsi to poznal?" nechápal ho Kiri. Po pravdě i mě to zajímalo.

,,Jeden z personálu se mnou navázal oční kontakt a poukázal na Momo a na parket. Potom svůj pohled stočil směrem, kde je můj fot... tedy, otec." všichni jsme chvíli mlčeli, než se Momo zvedle a přiblížila s k Todorokimu.

,,Tak pojď."

,,Tobě to nevadí?" nechápal jí.

,,Vím, že by pak byl problém. Nevadí mi si s tebou zatančit."

,,Nemusíme furt dělat to, co chce on." zavrčel nevrle Todoroki, ale Momo se nenechala odradit. On si pak poraženě povzdychl a její ruku přijal. ,,Hned jsme zpátky."

,,Jasný." mrkne na něj Kiri a ještě k tomu zasalutoval jednou rukou. Já jen na to tiše přikývnu.

Je mi jich hrozně líto. Jsou nuceni k něčemu, co ani jeden nechce a ještě navíc je k tomu nutí jejich vlastní rodiče. Ani jeden si nemůže zvolit svojí cestu. Momo chce být šťastná s osobou, které se jí bude líbit. Todoroki zase nechce "vládnout" tomuhle městu. Na jejich místě bych fakt být nechtěla. I přes to, že oba pochází z bohatých a slavných rodin.

,,Musíme dostat Todorokiho ven do města a představit ho všem, co známe." nechápavě jsem se otočila na Kiriho, který na mě promluvil z ničeho nic.

,,Cože?"

,,I přesto, že si má vzít Momo za svou ženu na příkaz táty kvůli dohodnutému sňatku, chce si vzít toho koho bude skutečně milovat. A já mu chci s hledáním té pravé osoby pomoct."

,,Ty si myslíš, že by to mohl být někdo z našich přátel?"

,,Třeba jo."

,,A když najde někoho, dovolí mu jeho táta nevzít si Momo?"

,,Asi. Není to veřejně známe, že si jí vezme. Takže ustoupit od toho by šlo." 

,,Nemám nic proti tomu, ale mám prosbu." zvědavě se na mě pousmál, tak jsem pokračovala dál. ,,Momo vezmeme taky. I ona si zaslouží být šťastná. A klidně můžou doma říct, že jdou spolu ven na "rande", ale ve skutečnosti si budou hledat nové kamarády a možná i nové partnery." mrkla jsem na Kiriho a jeho úsměv se ještě víc rozšířil.

,,Platí. Hned to napíšu Denkimu a Mině." popadl svou škebli a okamžitě jim začal psát jak zběsilí. Jen jsem se nad tím usmála a pohled stočila zpět na ty dva na parketu. O něčem spolu mluvili, ale nešlo je slyšet a ani jsem to nedokázala poznat.

Sice nepůsobili nijak naštvaně či smutně a nebo nešťastně, ale já věděla jak moc ti dva trpí. Doufám, že jim s přáteli pomůžeme a oni tak konečně budou moct začít od začátku.

,,Tak, oba už o tom ví a souhlasí s námi. Jen ještě musíme počkat, co mi na to řekne Todoroki, protože si to chce prvně promyslet."

,,Dobře." kývnu mu na to. ,,Po pravdě, Yayorozu o tom ještě neví."

,,Nevadí. Povíme jí to až dotančí. Třeba už bude i Shoto vědět jestli bude chtít jít."

Jak Kiri navrhl, tak jsme i udělali. Čekali jsme než oba dotančí. Endeavor ale vybral dost dlouhou písničku. A nebo se nám to jen zdálo, protože když se nudíte, čas plyne pomaleji. A já se při ploužácích dost nudím.