Under the Sea (MHA)

29. Takže párty?

*Kiri pov.

„Takže mám zase jak idiot stát vzadu v místnosti a čekat, až se někdo zase popere nebo pohádá?"

Z dálky na mě Bakugo působil klidně. Naštvaně, ale klidně.

Jenže když jsem se přiblížil a zaslechl ho, co říká tomu blonďákovi, v jeho hlase se odrazilo zklamání. Nepatrné, ale rozhodně nebyl nadšený. A maskoval to hněvem.

„V podstatě ano." Promluvil na odpověď ten druhý kluk. Zněl tak... zvláštně. Měl slabí přízvuk, ale nepoznal jsem ho. Věčně se na Bakuga přitrouble usmíval a měl tak písklavý hlas.

Sero říkal, že je to majitel téhle budovy, kde pořádá oslavy a vystoupení.

„Ale můžeš se taky bavit. Jen musíš být ve střehu. Nikdo nechce abys stál v koutě a nebavil se. Od toho ty párty nepořádám. Všichni musí zářit. Asi jako já." Na to se zachichotal, mrkl na něj jedním okem a hřbetem ruky si podepřel bradu.

Pak se jeho pohled upřel na mě. Výraz ale nezměnil.

„Nazdárek..."

„Co ty tady chceš?" zavrčel na mě Bakugo dřív, než jsem domluvil.

„Ty ho znáš Bakugo?"

„Ne."

„Už jsme měli tu čest, ale ne, neznáme se." Protočil jsem oči v sloup a pozornost obrátil na toho veselejšího blonďáka. „Jmenuju se Kirishima a jsem tu teprve den. Sero je můj bratranec a trochu mě tu provedl, ale o žádné párty se nezmínil."

„To dá rozum. Teprve jí plánuju, ale hned jak mi tady Bakugo kývne na ochranku, vyhlásím to po vesnici." Zaradoval se. „Jmenuju se Aoyama. Moc rád tě poznávám." Na to mě popadl za ruku a začal s ní zběsile třást nahoru a dolu.

„Ty mu věříš?" zabručel Bakugo a zamračil se na Aoyamu.

„A co?"

„Že je bratranec s tím přitroublým ksichtem?"

„Nevidím důvod, aby lhal. Bakugo, přestaň být tak paranoidní a zlí a kývni už konečně na mou práci pro tebe."

„Ne! Vola ti dělat nebudu!"

„Ale Bakugo... Nikdo nedokáže srovnat naštvané lidi líp než ty a tvoje máma. A tu o tuhle práci žádat nemůžu. Je to dáma, to se nesluší."

„Tak já to beru." Usmál jsem se na něj.

„Vážně?" ozvali se oba najednou. Jen Aoyama vesele a Bakugo překvapeně.

„Jasný. Vím, co tohle obnáší a tam u nás dělávám něco podobného. To bude brnkačka."

„Úžasný."

Důvodů, proč jsem to řekl je víc.

První a ten nejhlavnější je, že mě zajímá, jak oslavy a párty vypadají u lidí. Další je ten, že můj zlozvyk pomáhat se ozval dřív, než jsem si to promyslel. No a poslední je jen taková třešnička nakonec.

Chci naštvat Bakuga.

„TAK HELE TY DEMENTNÍ HÁRO! NIKDO, OPAKUJU NIKDO MI NEVEZME MŮJ FLEK!" Bakugo přímo zuřil. Popadl mě za tričko a škubl se mnou. Ani jsem nestihl pořádně reagovat.

Jeho chování mě naštvalo.

Kdo je u tebe dementní háro?!

„Bakugo..." Aoyama starostlivě a vyděšeně kvíknul, ale já mu skočil do řeči.

„Tak za prvé, slyšel jsem, že tu práci nechceš. Kde je problém? Za druhé, o tvou práci ani nemám zájem. Nejsem tu natrvalo. Jde jen o jeden večírek. A za třetí, nic hrozného jsem ti neudělal. TAK MĚ PUSŤ!"