Under the Sea (MHA)

ASK

Ahojte, tady Andy 😉

Omlouvám se za nízkou aktivitu, ale jsou svátky a já si je chci prostě užít 😁

Takže až do nového roku neotevřu PC a nezačnu psát ani vydávat. Ale nebojte, mám předepsané kapitoly a díky nové funkci na Wattpad můžu naplánovat jejich vydávání.

Pro představu, toto píšu v den Vánoc, ale nechám to vydat až po nich 😅

Ještě vyjde jedna kapitola z pokračování na silvestra v 15:00, tak se i na to můžete těšit 🤗

_____________________________________

„Nevím, jestli to dokážu nazvat takhle, ale je pravda, že je na něm něco, co mě nutí se na něj pořád dívat. A taky myslet.
Bohužel moc nerozumím otázce...
Jaký je rozdíl mezi hlubším citem a nákloností, jakož to ke kamarádovi?
Ve vztazích se moc nevyznám, ale určitě to napravím, protože bych si rád udržel kamarády, které mám teď."

„Cože?
Tohle bereš odkud?
Já tajemství nemám...
Jen prostě nevidím jako nutné, všem vykládat o mám dětství a o vzpomínkách na moje biologické rodiče.
Ne že by těch vzpomínek bylo hodně.
Uznávám, že Denki je vážně fajn. Je mi s ním dobře, ale to hned neznamená, že jsem se do něj zamiloval, nebo tak něco!
To je blbost."

Denki: „Já to na souši miluju."

Kiri: „Mě se tu taky líbí, ale je toho trochu moc. Musíme se toho hodně naučit, ať se neprozradíme."

Shoto: „Vy mi chcete najít spřízněnou duši tady?"

Denki: „Cože?" překvapeně vykulí oči.

Shoto: „No, v té otázce je, že se máte zaměřit na to, že mi najdete spřízněnou duši. A když jsme teď na souši..."

Kiri: „Ano, chceme ti někoho dohodit, ale asi ne tady..." nejistě zkřiví obličej.

Denki: „Jelikož se u nás doma asi teď válčí, nemyslím si, že je dobrý nápad hledat si družku..."

Shoto: „Ale chcete mi někoho najít?"

Kiri: „Jo..." nejistě se otočí na Denkiho a pak zpět na Shota.

Denki: „Vadí ti to?"

Shoto: „Asi ne."

Denki: „Jak jako asi ne?"

Nijak jim neodpoví a mlčky na ně kouká.

Kiri: „A..... Jak se ti líbí na souši?"

Shoto: „Cože?"

Kiri: „Ještě jsi neodpověděl na tu otázku."

Shoto: „Aha." na moment se odmlčí. „Jo, líbí se mi tu."

Oba mladíci se na sebe podívají výrazem říkající, že vzdávají jakýkoli další pokus o získání více odpovědí od svého kamaráda.

Tahle kniha byla spíš taková seznamovací s postavami a příběhem 😉 Víc se to rozjede až v pokračování, tedy v knize s názvem Humans (UTS 2) 🤗 

„Tak zaprvé, CO TO MÁ JAKO ZNAMENAT? Za druhé, máš vážně bujnou fantazii. Za třetí, nepíšeš co se mě všichni kromě Shitty hair, ale hádám že myslíš bojí. Mě je u prdele, jestli se mě všichni bojí! A bojí se mě i ten rudovlasí imbecil. Názor druhých mě nezajímá!
No a konečně za čtvrté, VŮBEC TĚ NEZNÁM. PROČ BYCH SI MĚ S TEBOU POVÍDAT O MÉM ŽIVOTĚ, TY JEDNA MRŇAVA..."

*Autorka vstupuje na scénu a Bakuga odstrčí co nejdál to jde.

„Moc se za něj omlouvám." nervózně se zasměje. „On to tak určitě nemyslel, ale beru si na starosti pokračovat v odpovědi.
Každý máme za sebou nějaké trable a minulost, která nás buď dohání anebo straší.
Máš pravdu, že se to dozvíš víc v příběhu, ale rovnou tě můžu ujistit, že žádné trauma v tom roli nehraje 😉"

________________________________________

Moc vám děkuji za vaše otázky.

Sice je psali jen dvě osůbky a není jich zas až tolik, ale pořád je to dost na to, abych to nějak zpracovala a sepsala 😁

Doufám, že jste s odpověďmi spokojený a nikomu se nastala doživotní psychická újma...(*zamračeně se otočí na Bakuga)

Ještě jednou moc děkuji, jak za otázky, tak i za ohlasy k příběhu a doufám, že se s vámi všemi setkám u pokračování 🤗

❤️ADIOS❤️