Under the Sea (MHA)

9. Velký večírek 2/2

*Kiri pov.

,,Konečně poslední dva body v seznamu." oddychnu si vyčerpaně. Není to tak, že by byli fyzicky náročné i pro mě. Spíš je to těžké pro psychiku. Shoto moc nespolupracoval. Ani se mu moc nedivím, protože ten seznam byl fakt dost hloupí, ale moc mi neulehčoval mojí práci.

,,Co tam je?" zeptal se mě, až skoro nepřítomně.

,,Obléct se na večírek a poslední je věnovat se svojí manželce..." na konci mi došel hlas. Čtu to vážně dobře?

Ještě jednou se na to pořádně podívám a zkontroluji, jestli čtu dobře. Ať jsem se snažil sebevíc, stále jsem tam viděl jedno a to samé slovo. Nechápavě se podívám na Todorokiho, který mě zkoumal neutrálním pohledem. Když spatřil mojí otázku ve výrazu, dost nahlas si vyčerpaně povzdychl.

,,Jmenuje se Momo Yayorozu a ano. Má se stát mojí ženou."

,,Vždyť je ti jen devatenáct." skočím mu zaskočeně do řeči. ,,Kolik je jí?"

,,Taky devatenáct." prohodí docela nepřítomně. ,,Já vím, že jsme na svatbu ještě mladý, ale otec chce abych si vzal ji. Takže dohodl s jejími rodiči dohodnutý sňatek."

,,A k čemu mu to bude?" sice jsem se bál odpovědi, ale moje nevymáchaná huba se neumí ovládat.

,,Aby se narodili silní a dobří potomci." prohodil to tak mrtvě a chladně zároveň. Jeho výraz v očích byl tak zničující, že jsem měl nutkání ho utěšit obětím. Koukal k zemi před sebou. ,,Můj otec už je takoví. I on sám přistoupil k dohodnutému sňatku."

,,Cože?"

,,Ano. Moje matka si otce nevzala proto, že by ho milovala. Ona si ho vzala, protože musela. I když mi otec a Fuyumi stále říkají, že měla možnost výběru, stále si myslím, že jí on donutil. Možná i násilím." mrtví pohled byl najednou nahrazen hněvem.

,,A ty si slečnu Yayorozu vezmeš?" nic mi do toho není, ale jak už jsem říkal. Moje pusa nezná meze.

,,Asi... nevím..." nastalo kratší ticho. ,,Nechápej mě zle. Momo je milá a nádherná, ale..."

,,Ale není ta pravá?" dokončím za něj když se k tomu neměl. On mi na to jen přikývl. ,,A jak to s tebou vnímá ona?"

,,Stejně. Oba naší svatbu nechceme, ale taky jsme se smířili s tím, že jednou budeme svoji. Oba se bojíme odporovat, protože víme, že to s mým otcem nemá cenu. On je ztělesněné zlo."

,,Co by tvůj otec dělal, kdyby sis našel někoho, koho opravdu miluješ?"

,,Nechápu."

,,No, jak by reagoval na tvojí domluvenou svatbu, kdyby sis našel někoho, kdo je tvému srdci opravdu nejdražší? Zrušil by to?"

,,To nevím." na krátkou chvíli se zamyslel, ale pak se na mě nechápavě otočil. ,,Ale jak si asi tak můžu někoho najít? Mimo svojí rodinu a personál znám jen Momo a tebe."

,,Myslím si, že když řekneme tvému tátovi, že jsme se hodně sblížili, možná bys mohl často za mnou do města a já tě seznámím s mými přáteli. A oni zase se svými a tak dále a tak dále. Možná se mezi nimi najde ta pravá osoba, která tě spasí." poslední větou spíš trochu zavtipkuji, ale zároveň to myslím vážně. Chci mu pomoct, protože vidím, že trpí. Nad mým návrhem uvažoval.

,,Uvidíme."

,,Cože? Proč?"

,,Sotva tě znám. Promyslím si to a pak ti dám vědět."

,,Platí." zazubím se na něj. On na to nijak nezareaguje a odplave ke svému šatníku. Já se zatím posadil k oknu a podíval se ven. Bylo rušné odpoledne a na zahradě jak by smet. spousta mořanů plula z domu a do domu a nosili spousty dekorací a pomůcek k výzdobě domu pro večírek.

Opět se podívám na Todorokiho, jak se přehrabuje ve svém oblečení.

,,Oficiální pozvánku na večírek, ale mohl bych jít s tebou jako kamarád a nebo jen asistent či sluha? Udělám cokoli."

,,Proč chceš jít na večírek?" vůbec se na mě nepodíval. Stále koukal do šatníku a čas od času vytáhl nějaké to sako a prohlédl si ho.

,,Chci ti být na blízku a taky... Moje kamarádka dělá asistentku právě slečně Yayorozu a má s ní dnes přijít."

,,Vážně?" jeho oči si najdou moje v odrazu zrcadla. Vypadal zvědavě."

,,Ano. Rád bych tu s ní chvíli byl. A taky ti chci pomoct zvládnout dnešní večer."

,,Nevím jestli by to otec dovolil."

,,Můžeme mu říct, že jen dělám práci, o kterou mě požádal."

,,Vždyť seznam bude brzo hotoví."

,,Ale poslední bod je věnovat se svojí ženě. No a já mám dohlédnout na to, abys vše splnil."

,,Chápu na co narážíš." tentokrát se na mě otočil a hodil po mě sakem, které držel v ruce. ,,Na, musíš se na to nějak obléct. Zkus si to a kdyby ti to bylo malé, můžu poprosit Natsua aby ti něco půjčil."

,,Díky kámo. Jsi fakt třída."

,,Cože?" jeho pohled byl dost zmatený a ztracený.

,,Ty neznáš tenhle výraz?" jen zavrtěl hlavou. ,,Tys vážně nikdy nabyl ve městě, že?" tentokrát na to nezareagoval a znovu se věnoval oblečení. Taky jsem to nechal být a sako co mi dal jsem si zkusil.

Padlo mi docela dobře, ale když jsem pokrčil ruce, rukávy mi pak byli dost na těsno, takže jsme se po vybrání obleku pro Todorokiho vydali za jeho starším bratrem. Natsuo, se kterým jsem se konečně víc seznámil, mi taky řekl ať mu navykám a půjčil mi jeden ze svých obleků. Dost ho pobavilo, že i když jsem mladší, mám stejnou velikost jak on i přes to, že jsem skoro stejně vysoký jak jeho mladší bratr. Ne že by ti dva byli od sebe nějak moc, ale já byl o kousek nižší než Shoto.

Jeden ze zaměstnanců oznámil Shotovi, že jeho nastávající bude brzy u dveří a jeho táta chce, aby ji přivítal.

,,No tak chlape. Trochu se usměj. Vypadáš, že tvoje duše opustila tvoje tělo."

,,Ale já se tak opravdu cítím." prohodí mrtvě mým směrem.

,,Já ti rozumím, ale než připlují ostatní hosti, musíš se trochu usmát. Jinak je vyděsíš. Jedou sem, aby tě viděli."

,,Chyba. Všichni jedou aby mohli podlézat mému tátovi a nebo jsou to jen zvědaví čumilové, který chtějí vidět náš dům i zevnitř."

Neměl jsem co mu na to říct.

Když jsme doplavali ke dveřím, už u nich čekal jeden zaměstnanec a pokývl na nás.

,,Vaše Milady právě dorazila." a na to otevřel dveře dokořán. Yayorozu a Uraraka se společně blížili ke vchodu a vypadali neskutečně. Obě vypadali jak princezny. Nebýt jistým okolnostem a tomu, že je Uraraka moje kamarádka, hned by si obě získali moje srdce.

,,Vypadáte nádherně." prohodím zasněně a s Ochaco se na přivítanou obejmeme, tak jako vždycky.

,,Díky. Yayorozu mi to půjčila. I vy vypadáte skvěle."

,,Děkujeme. Tohle je nejmladší syn Endeavora, Shoto." představím ho své kamarádce a ona se na něj mile usměje. ,,A toto je moje dobrá kamarádka Ochaco Uraraka." on jí jen přikývne na pozdrav.

,,Yayorozu, ráda bych tě představila mému kamarádovi Eijiro Kirishima."

,,Moc mě těší." usmála se na mě. hned na to nastalo trapné ticho. Docela dlouhé trapné ticho.

,,Tak...co...takhle...kdyby jsme šli dovnitř?" navrhnu nejistě.

,,Dobrý nápad." ozve se jako první Ochaco aby mi pomohla. Oba naši noví přátelé nás poslechli a vydali jsme se společně vstříc dlouhému večeru.