Under the Sea (MHA)

21. Rychle pryč

*Kiri pov.

Venku byl zmatek. Všichni plavali jak splašený a každý někoho hledal. Málem se mi povedlo kvůli tomu zmatku Denkiho ztratit.

„Honem, tudy." Zavolal na mě a vyplaval nějakým směrem.

Sotva jsem za ním vyrazil, nad hlavami se nám zjevila obří modrá hořlavá koule a dopadla kamsy za domy. (*Kdo nečetl popis postav anebo má krátkou paměť, quirky mají jen mořané. A oheň od Endeavora, Shota a Dabiho pod vodou hoří, ale ne věčně a udělá méně škod než normální na souši)

„Co to bylo? Modrý oheň?" byl jsem zmatený.

„Na to není čas Kiri. Musíme plavat pryč." Má pravdu. Ale strach o náš domov mě užíral. Co když ho zničí? Radši na to přestanu myslet a rychle vyplavu směrem k domu Momo.

Trvalo nám to déle, než jsem si myslel. Byli jsme poslední.

V domě Yayorozu se schovalo víc obyvatel. Očividně využili velké prostory a nabídli mořanům přístřeší a úkryt.

„To jsem ráda, že jste tady." Oddychla si Momo.

„Bály jsme se, že to nezvládnete." Pískla Mina a oba nás najednou silně objala.

„My chvíli taky." Houkne Denki.

„Shoto je u sebe doma?" zajímalo mě.

„Ano. Jeho dům se neevakuoval, protože má lepší obranu než náš." Vysvětlí Momo.

„Ale bydlí blízko toho útoku." Namítla Uraraka.

„Nebojte se. Jejich vojsko je obří a silné. Shoto je tam v bezpečí."

Momo nás pak zavedla do jednoho většího salonku a objednala pro nás nějaké občerstvení. Z toho stresu kolem sebe, jsem na jídlo neměl pomyšlení.

Uplynulo asi dvacet minut, možná půl hodina a k Momo připlul jeden jejich služebný v doprovodu malého mořského koníka. (*mořští koníci fungují jako poštovní holuby. Mořané si takto posílají vzkazy, ale jen v nejnutnějších případech. Přístup k jejich využití mají jen bohatší rodiny.)

„Slečno, vzkaz tohoto koníka má na sobě vaše jméno a je na tom erb rodiny Todoroki."

„Mockrát děkuji." Kývne Momo a od koníka si převzala dopis. Chvíli ho pročítala a zkoumala. Pak zděšeně vytřeštila oči, ale rychle se ovládla a nasadila výraz bez emocí. „Děkuji za předání. Můžete koníka doprovodit ven."

„Slečno, vy nepošlete zpětnou vazbu?"

„Není třeba. Neočekává se má odpověď." Mile s na něj usměje a pak svou pozornost přesune na nás. „Plavte se mnou, ukážu vám můj pokoj."

Přišlo mi, že se chová zvláštně, ale nechal jsem to být.

Celou cestu bylo ticho a Momo vypadala stále neutrálně. Dokud za námi nezavřela dveře od jejího pokoje.

„Špatné zprávy. Shoto je v nebezpečí."

„Cože?" vypískla Mina jako první.

„To ti psal on?" další reagovala Uraraka.

„Ano. Prý byl hlavní cíl útoku jejich dům. Zprvu to vypadalo, že se ubrání, ale pak se zjevil někdo neznámí. Ovládá modrý oheň."

„Ten modrý oheň jsme už s Denkim viděli."

„Jedovaté ryby mají nové členy a jsou prý šílený a nebezpečný." Momo se vrátila k vysvětlování. „Pan Endeavor zavelel k evakuaci jeho dětí. Nechal je poslat do nějaké rodinné skrýše, ale Shoto tam nechce. A ani tam nepoplave. Plánuje uplavat a chce se s námi sejít."

„A kde?" zajímal se Denki.

„Na opačném konci města od jeho domu. A pokud se neukážeme do patnácti minut, odplave bez nás."

„Kam chce plavat?" nechápala Mina.

„To nevím. Nenapsal to."

„Tak na co čekáme? Musíme ho najít." Zavelí Denki, ale všechny holky se zatvářili nesouhlasně.

„Nejdřív to musíme probrat." Promluvila Uraraka.

„Není co probírat. Plaveme za ním. Potřebuje nás." Naléhal Denki.

„Rodiče mě nepustí a já se nechci tajně plížit ven a nic jim neříct." Přiznala se upřímně Momo.

„A já zůstanu s ní. Jsem její asistentka a tu práci beru vážně."

„Mám vás ráda kluci, ale ani mě se nikam nechce. Zůstanu s Urarakou a Momo." Završila to Mina. Bylo vidět, že chce Denki něco navrhnout, ale z přízemí byl slyšet panický křik davu.

„Slyšela jsem správně?" zarazila se Momo.

Neměla špatný sluch. I já je slyšel.

Všichni panicky křičeli žraloci.

Okamžitě jsme vyplavali z pokoje a prohlédli si všechny v domě.

Jeden přes druhého mluvil a hulákal o tom, že se venku pohybují žraloci.

Bílí žraloci.

Jako jsem já.

To znamená jediné. Je tu i můj otec a očividně mě neposlechl. Ani se nedivím.

Šokovalo mě, že ta banda, se kterou se spojil jsou jedovaté ryby.

„To je zlí." Pípla Momo a zase nás hnala zpět do pokoje.

„Co jsi slyšela?" Uraraka zavřela dveře a opřela se o ně celou váhou.

„Zaslechla jsem stráže, že hledají Eijira."

„Proč?"

„Chtějí tě zatknout."

„COŽE?!" vykřikl naštvaně Denki. „Proč?"

„Nevím, ale asi si myslí, že s tím máš něco společného."

„To je nesmysl." Zavrčel znova Denki nespokojeně.

„Nemám. To není pravda."

„My víme Kiri." Pokusí se mě uklidnit Mina.

„Mám nápad." Promluví Momo a získá si tím naši pozornost. „Plavte jen vy dva. Shoto má u sebe jednoho mořského koníka. Kdyby cokoli, pošlete nám vzkaz. O náš dům zájem nemají, takže se nám nic nestane. Endeavor je určitě brzy společně s vojsky zastaví."

„Souhlas." Kývne Mina.

„A my ti zatím očistíme jméno." Dodá Uraraka.

„Znova souhlas."

„Díky holky." Usměju se na ně a pak se podívám na Denkiho. Ten jen přikývl.

„Doprovodím vás k zadnímu vchodu. Za mnou."

Vyprovodila nás jen Momo a s Urarakou a Minou jsme se rychle rozloučili. Pak loučení bylo ještě s Momo a oba jsme se opatrně vyplížili ven z domu.

Svižným tempem jsme plavali směrem, který Shoto popsal.

Hned jsme ho našli.

„Kde jsou holky?"

„Rozhodly se zůstat. Ale neboj se o ně. Jsou v bezpečí." Ujistil ho Denki.

„Jediný, kdo musí okamžitě vypadnou jsme ty a já." Dodám. Shoto se na mě podíval dost zmateně.

„Je tu i jeho táta a chce ho zpět. Očividně na to jde násilím. Já plavu s vámi, protože tu nechci zůstat."

„Díky Denki." Usměju se na něj. Měl jsem v plánu ho přesvědčit ať se vrátí, ale jestli je rozhodnutý plout s námi, nebudu mu bránit.

„Kam chceš plout?" Denki otočil pozornost na Shota. Ten pokrčil rameny.

„Nevím. Hlavně co nejdál."

„Tak rychle pryč, než nás někdo najde." Zavelím a vyrazím kamsi do otevřeného moře. Oba kluci vypluli za mnou.

Nikdo z nás si netroufl ohlédnout zpět.