Under the Sea (MHA)

14. Nový přátelé

*Denki pov.

Nevěřím tomu, že je to už týden, co se pravidelně scházím s člověkem. Ano. Říká se jim lidi... člověk... Obě verze jsou správně, ale každá se používá jinak.

Sero je skutečně hodný rybář. A Izuku, kterého mi později představil taky. On je ale jediný z jeho přátel, který o mě ví. Oba se ke mně chovají strašně mile. Kolikrát jsem dostal chuť vylézt z vody a přidat se k nim.

Důvod, proč o mě Izuku ví je takoví, že i on je rybář. A taky pekař. To prý znamená, že připravuje jídla jménem pečivo na slané a sladké způsoby. Zní to úžasně. Nejradši bych to všechno ochutnal.

A právě proto, že je i rybářem, Sero by neměl možnost se semnou sházet tajně.

Pověděli mi toho hodně z jejich světa. Já jim na oplátku toho taky dost pověděl. Jediné, co jsem vynechal je přesná poloha našeho města. To jen pro jistotu.

Ale jinak jsme si vzájemně svěřili různé šílenosti, tradice a zvyky, které naše druhy dělají.

„A jak se tedy tví přátele jmenují?" promluvil na mě Sero po delším tichu. „Jo a co jsou za druh?"

„První je Kirishima. On je žralok."

„A má taky ty ostré zuby, jako žraloci?" zajímal se s údivem na tváři Izuku.

„Jo. Jen je nemá v několika řadách. Má je úplně stejné jako já, jen konce jsou do špičky."

„Hustý." zazubil se Sero.

„Další se jmenuje Mina. Ona je zase sépie. Další je Uraraka a ta je chobotnice."

„Mají podobné vlastnosti jako jejich druh?" zajímal se Izuku.

„Ano, a to zdaleka nejsou jediní přátelé co mám. Nedávno jsem si našel dva nové kamarády. A oba pochází z vážených rodin."

„Něco jako královská krev?" vybafl na mě Sero až moc zaujatě. Mě to ale jen pobavilo.

„Ne tak docela... Spíš jsou hodně bohatí. Vlastně nejbohatší tam u nás."

„Wow." prohodili oba nastejno.

„Jmenují se Yayorozu a Todoroki. Nesluší se jim říkat jmény, ale je fakt, že teď jsme přátelé... Asi se jich na to zeptám... Anebo je to blbost?"

„Denki?" z myšlenek mě probudil Sero a jeho pohled jasně říkal, že jsem se zbláznil.

„Sorry... hehe. Mám dost energie a někdy se moc rozjedu."

„To nic." Zasmál se pobaveně Izuku.

„Chlape, představ si to. Dokázat se dostat pod vodu a vidět to všechno o čem nám Denki pověděl." Zazubil se zasněně Sero. „Tak moc rád bych poznal tvoje kamarády."

„Tvoji ti nestačí?" ozval se Izuku.

„Vždyť mě znáš. Rád si hledám nové kámoše." Jen mu na to kývl.

„Já jsem úplně stejný. Jenomže se bojím poznat víc lidí." Přiznám se jim.

„A co zkusit jen dva nebo tři další kamarády?" navrhl Sero. Izuku vypadal zmateně a mě tím trochu znervóznil.

„Proč tolik, a ne jenom jeden?" pípnu splašeně.

„Neboj se. Oni jsou ještě víc neškodní než já. Všem ve vesnici se straní, protože sami jsou braní jako monstra."

„Už vím o kom mluvíš." Izuku vypadal potěšeně. Mě naopak ještě víc tohle vše vyděsilo. Obzvlášť po slově monstrum.

„Ale vážně se ničeho nemusíš bát. Lidé je jen jako monstra vidí. Jinak jsou to ti nejmilejší osoby, co znám. Hned tady po Izukovi samozřejmě. Ten by neublížil ani mouše."