Under the Sea (MHA)

6. Nevykej mi!

*Kiri pov.

Jak mě poprosila, následoval jsem jí až k pokoji jejího nejmladšího bratra. Zlehka zaklepala na dveře a pak bez pozvání je i otevřela.

,,Shoto? Jsi tady?" Fuyumi zlehka nakoukla do pokoje a pak dveře otevřela dokořán abych i já měl dovnitř výhled. Její bratr seděl u okna a koukal ven. Byl k nám zády ale mě už teď zaujal jeho vzhled. Vlasy měl dvoubarevné rozdělená přesně napůl.

Vůbec se na nás neotočil a jen vydal takoví ten hmm zvuk oznamující, že poslouchá.

,,Ráda bych tě seznámila s mým kamarádem. Už nějakou dobu pracuje pro našeho tátu. Určitě jsi o něm už slyšel. Jmenuje se Eijiro Kirishima a je žralok." z jeho strany se neozvala nijak moc zvláštní reakce. Jen další hmm a lehké přikývnutí.

,,Jde o to, že váš otec dneska chystá večírek a já mám dohlédnout na to aby jste udělal všechny své povinnosti." ujal jsem se slova o to ho očividně rozmluvilo.

,,Nepotřebuju aby si otec hledal pro mě nějaké chůvy. Nejsem mimino." docela to zavrčel. Až mi naskočila husí kůže.

,,Tak to není Shoto." Fuyumi se pokusila za mě bojovat, ale tohle není moje povaha. Zarazil jsem jí zdviženou rukou a ona mě hned pochopila.

,,Kdo tady mluvil o chůvě? Jen mám dohlédnout na to, že uděláte vše co je potřeba. Nic víc." konečně se na mě otočil. Jeho pohled byl chladný, ale zároveň mě skrz na skrz propaloval. Nevím proč ale tušil jsem, že ten hněv není mířený na mě.

,,Tak mému otci vyřiď, že nic z toho dělat nehodlám."

,,Shoto! Sám víš že tak jednoduché to není." okřikla ho jeho sestra. Já se ale i tak nedám a jen se na něj mile usměju.

,,Já vám rozumím." jeho výraz se změnil na zaražený. Tuhle mojí reakci asi nečekal. ,,Ani mě by se tohle dělat nechtělo."

Seznam si opět vezmu do ruky a přečtu nahlas první nesmysl, který jsem našel. ,,Ne, jako vážně. Proplout se po zahradě? To je snad na vás jestli se proplavete a nebo ne." ironicky se uchechtnu a papír opět složím.

,,Můžu?" nejmladší Todoroki se zvědavě zadíval na seznam v mí ruce a já mu ho bez řečí předal. Okamžitě ho přejel pohledem stejně jako jeho sestra. I reakce po přečtení byla dost podobná. Skoro až stejná. ,,To si snad dělá legraci." povzdychne si zoufale a papír zahodí mým směrem.

,,Já už budu muset. Vyřešte to spolu, ale rozumně ano?" prohodí Fuyumi a na mě před odchodem povzbudivě mrkne. Po jejím odchodu nastalo kratší ticho. Rozhodnu se promluvit jako první.

,,Jste v pořádku?"

,,Jo. Jen mi prosím nevykej. Je to divný."

,,Aha, dobře. Eh... Ale jak vás mám tedy..."

,,Jsem Shoto. A nebo mě prostě oslovuj Todoroki. Je mi to jedno. Už mi ale nevykej. Určitě jsi podobně starý jak já."

,,Je mi dvacet."

,,Dokonce. Jsi o rok starší takže žádné vykání." jen mu na to s úsměvem kývnu a seznam si opět vezmu do rukou. Todoroki to postřehl a opět si nešťastně povzdychl. ,,Jaký máš vztah s mým otcem?"

,,Docela dobrý. Aspoň si to myslím. Ani jednou jsem ho nezklamal a nehodlám to udělat ani teď."

,,Co je tam jako první?" prohodí bez zájmu. Já se opět podívám na seznam a nahlas přečtu první položku.

,,Vyplavat z pokoje a dostavit se do jídelny pro jídlo." Absolutně nechápu proč je ten seznam tak detailní. Todoroki jen zavrtěl hlavou a následoval pokyny prvního bodu ze seznamu. Rychle jsem vyplaval za ním.

Zastavil se až v jídelně kde si převzal tác s jeho jménem. Pak se na mě otočil a podíval se na seznam v mojí ruce.

,,Hádám že druhý bod je sníst si jídlo venku a nebo v jídelně." podívám se na papír a vytřeštím oči.

,,V jídelně. Jak... Jak jsi to věděl?"

,,Můj otec je v tohle směru hrozně čitelný. Rád říká co mám a nemám dělat. Potřebuje mít nad mým životem neustálou kontrolu." na to se otočil a vyplaval směr jídelna. Já tam chvíli jen zaraženě zíral jeho směrem.

Když jsem se vydal za ním už seděl u stolu a jedl. Posadím se vedle něj a porozhlédnu se po místnosti. Nikdo další tu sice nejedl, ale čas od času tudy proplaval nějaký mořan. Pokaždé se zastavili a mladého Todorokiho uctivě pozdravili. 

On jim pozdrav zdvořile vrátil ale pokaždé byl jak bez života. Na někoho mého věku byl až moc mrtví.

,,Fajn, co je bod číslo tři?" prohodil po delší době ticha, když už měl vše snědené. Ta jeho náhlá změna názoru na seznam od jeho otce mě zarazila. I tak se podívám na papír a přečtu třetí bod.

,,Teď je na řadě si jít zaplavat po zahradě." prohodím opatrně, protože jsem očekával, že se znova rozčílí. Bez emocí a jakékoli reakce se zvedl ze židle a odplaval pryč. ,,P-Počkej. Todoroki a co tác s nádobím?" nezastavil se a odplul pryč.

Vedle mě se najednou zjevil jeden z mořanů co tu pracoval a tác si s úsměvem převzal a zmizel. Ok, o starost na míň. 

Vydám se za Todorokim na zahradu. Nikde jsem ho neviděl. Přece mi úmyslně nezdrhl, že ne? Proplavu celou zahradu, ale nikde jsem ho nenašel. Už jsem začal panikařit, když mě najednou uchopili něčí ruce a stáhli mě kamsi za stěnu chaluh. Dotyčný mě okamžitě přišpendlil ke stěně skály hned vedle a rukou mu zacpal pusu, abych nemohl křičet. Byl to Todoroki.

,,Ticho, nebo nás najdou."

,,Co to je za místo?" zašeptám, když mi konečně uvolnil pusu. Pak mě pustil úplně a posunul se ode mě dál. Moc místa tu nebylo, ale pro dva tak akorát.

,,Tohle je tajný prostor v jedné soše co máme na zahradě. Víme o ní jen já a můj bratr, tak ne, že to někomu řekneš."

,,Přísahám." zasalutuju abych mu ukázal, že to beru vážně. On jen zavrtěl hlavou a opřel se o stěnu. ,,A proč jsme tady?" dodám nechápavě.

,,Protože nehodlám do detailu plnit to co táta přikáže. Takhle ten třetí bod trochu zfalšujeme."

,,Aha..." prohodím a hned na to nastalo trapné ticho. To ale odmítám a zvědavost poznat nejmladšího Todorokiho, který je mi věkově nejblíž mě lákala. ,,A proč jsi mi tohle místo ukázal?"

,,Cože?"

,,Říkal jsi, že o tomhle místě víš jen ty a tvůj bratr. Proč jsi mi ho ukázal?"

,,Ani nevím. Možná jsem se bál, že mě prozradíš tím jak jsi všude kolem plaval jak splašený."

,,A nebo jsi jen nechtěl být sám."

,,Hloupost. Vždycky jsem sám."

,,Ale tohle je něco jiného. Doma nejsi nikdy sám, ale teď jsou všichni zaneprázdněný, takže jsi v podstatě sám." jeho výraz mluvil za vše. Přemýšlel o tom.