Under the Sea (MHA)

27. Dopis a zvláštní pocit

Ahojte, tady Andy 😉

Po delší době další kapitola a s ní i můj obrázek 😁

Mám nově iPad a učím se na něm kreslit. Ještě mám co vypilovat, ale za mě docela slušný výkon 😏

Tak užívejte čtení ❤️

___________________________________

*Shoto pov.

„Takže... Ti dva spolu tedy jsou?"

Izuku se konečně dosmál a utřel si jednu neposednou slzu z oka. Pak se na mě usmál a hrdě přikývnul, jako by byl na své přátele neskutečně pyšný.

„V naší vesnici je pár takových párů, ale jak jsem říkal. Ne každý s tím souhlasí."

„Ale i tak jsou spolu."

„Jo. Nezajímá je, co si kdo myslí. Pro ně je hlavní, že se mají rádi navzájem. Máme i jeden manželský pár stejného pohlaví."

„Vážně?" možná to ode mě znělo až moc nadšeně, ale tohle téma mě taky zaujalo. Lidé si mohou dělat co chtějí, a i když se ukáže někdo, kdo s nimi nesouhlasí a je striktně proti tomu, je to nezajímá a jdou si za svým. Mám chuť tu zůstat navěky.

„Ano. Jsou to rodiče Shinsa. Má dva táty a už měli svatbu, takže jsou oficiálně manželé."

„Ale muž... nemůže mít... nebo u vás ano?"

„Cože?" chvíli vypadal, že mě nechápe. Už jsem mu to chtěl víc vysvětlit, ale jemu se blýsklo a začal panicky máchat rukama kolem sebe. „NE! Jasně že NE." Opět zrudl a podíval se na dno loďky. „Shinso je adoptovaný. Ani jeden není jeho skutečný táta. U lidí rodí děti ženy." Poslední větu tiše kvíknul. I tak jsem ho slyšel moc dobře.

„Aha." Jen nad tím pokrčím rameny.

Nastala trapná situace. Dost trapná i pro mě.

„Ehhh... Podívám se, jestli se nevrací koník se vzkazem." Jen tiše kývne.

Co to se mnou je? Takhle jsem se ještě nikdy necítil? Proč je mi s ním dobře a zároveň se mu bojím cokoli říct, protože...proč vlastně?

Jsem zmatený, ale asi šťastný. Zatím.

Zahlédl jsem svého koníka, jak se vrací a v ocásku drží vzkaz pro mě od Momo. Jsem nervózní, protože se bojím, co mi píše.

„Hodný. Moc děkuji." Koníka podrbu na zádech a pak si na chvilku položím své čelo na to jeho.

Tím se v jejich řeči vyznává vděk a radost.

On na to zareagoval radostným zaklepáním a po mém slově „volno" vystartoval kamsi pryč.

Dopis od Momo hned rozbalím a dám se do čtení. První věc, co mě uklidnila bylo zjištění, že to je její rukopis.

Bál jsem se, že koníka odchytne někdo od jedovatých ryb anebo žraloků a rozhodnou se odepsat místo Momo a pak by koníka sledovali.

Naštěstí ne.

Ahoj Shoto.
Jsme rády, že jste v bezpečí a že se máte dobře.
Tady u nás to dobré ale není. Jedovaté ryby spolu se žraloky obsadili naše město. Povedlo se jim porazit naše odboje a tvůj táta...

Zajali ho.

Nikdo neví, co s ním přesně je. Jen se ví, že je pod zámkem ve vlastním domě.
O tvých sourozencích bohužel nevím nic, ale jestli stihly uplavat do bezpečného místa, kam je váš táta poslal, budou určitě v pořádku.
Mina i Uraraka jsou se svojí rodinou tady u nás. Chci je mít u sebe a tady jsou v bezpečí.
Aspoň doufám.
Bohužel se obávám, že budeme muset uplavat i my. Jen vyčkáváme na dobrou příležitost.
I když se o své rodiny bojíme, začínáme litovat toho, že jsme s vámi neplavaly. Snad se brzy setkáme.