Under the Sea (MHA)

10. Tanec

*Uraraka pov.

,,Tak jo. Co se děje?" nedalo mi to a musela jsem hned využít příležitosti, kdy byla Yayorozu sama u stolu s občerstvením. Něco s ní nebylo v pořádku a já s ní o tom chtěla mluvit už dlouho. Jenže... neměla jsem odvahu. Teď vidím, že se to zhoršuje.

,,Co by bylo?" nechápala a do pusy si nacpala celou jednohubku. Působilo to dost křečovitě a nervózně.

,,Jsi nervózní. Mám něco pro tebe udělat? Chceš domů?"

,,To by bylo nejlepší, ale bohužel to nejde. Musím tu být."

,,Ty a Todoroki si nerozumíte? A odkud se vlastně znáte?" v ten moment se lehce jednohubkou přidusila. Rychle jsem jí podala jakýsi džus, který mi byl nejblíž aby se pořádně napila. To taky udělala.

,,Díky." oddychne si úlevně a pak si odkašle. Rozhlédla se po sále a pak se na mě mile usmála. ,,Tak to není. Plav za mnou." a odplavala jakýmsi směrem, kterým předtím koukala. Zastavila se až dál od hostů na jakémsi ochozu v druhém patře, kde jsme byly samy. ,,Umíš udržet tajemství?"

,,Více méně."

,,To mám brát jak?"

,,Dokážu, ale pokud je to něco obyčejného, může mi to uletět z pusy." zahihňám se. ,,Ale pokud je to něco důležitého, nikdo to ze mě nikdy nedostane." dodám rychle abych jí ujistila, že nežertuju.

,,Dobře..." odmlčí se aby sebrala odvahu. ,,Ono to tak důležité není, abys to nikomu neřekla. Jen nechci aby z toho měl Todoroki nějaký problém."

,,Co se děje?"

,,Naši rodiče...naši tátové se dohodli...že se já a Shoto jednou vezmeme." spadla mi brada.

,,He?"

,,Dohodnutý sňatek. Shoto má převzít od svého táty vůdcovství tohoto města a chce, aby to i nadále bylo dědičné. A jelikož bude vůdcem, chce aby měl i brzy nějaké děti. Takže mu chtěl najít družku."

,,A našel tebe." dodám nepodstatně za ní. ,,Proč ty?"

,,Sama nevím. Asi že jsem z bohaté rodiny? Nebo udělá jméno mé rodiny dobré jméno té jeho? Vážně nevím."

,,A co on na to?" asi jsem byla až moc zvědavá, ale chtěla jsem se o téhle situaci dozvědět co nejvíc. Přeci jen, od teď budu s Momo pracovat. Musím o ní vědět co nejvíc, jakož to její osobní asistentka.

,,Nelíbí se mu to. Stejně jako mě. On ani nechce být dědic, ale jeho otec mu nedává moc na výběr." opět se odmlčela a když se na mě znova podívala, vypadala smrtelně vážně. ,,To co ti teď řeknu, je smrtelně tajné, ano?" přikývnu. ,,Shoto a jeho táta nemají dobrý vztah."

,,Jak moc je to zlé?"

,,Shoto ho k smrti nenávidí. Věčně se o něčem dohadují a skoro pokaždé to končí tím, že na Shota křičí. Ale to proto, že ho přestane poslouchat a Endeavor tak začne zvyšovat hlas, ale moc mu to nepomáhá. Shoto ho nikdy neposlechne."

,,Co se mezi nimi stalo?"

,,Sama nevím přesně, ale vím to, že má Endeavor přísnou ruku. I jeho druhý syn ho nenávidí. Ten dokonce víc než Shoto. Se svým tátou nemluví skoro vůbec. A co se týče jeho dcery? Ona je jediná, kdo s ním jakž takž vychází."

,,A tvým rodičům to nevadí?"

,,Táta je z toho nadšený a máma se o mě bojí. Každopádně dělám, že se nic neděje a Shota si vezmu. Ne že by nebyl jako budoucí choť špatný. Mám s ní toho dost společného a rozumíme si, ale já nejsem pro něj ta správná volba."

,,Proč ne? Jsi krásná, chytrá, talentovaná a moc zábavná."

,,To mi lichotíš, ale já to myslím jinak." nechápavě se na ní podívám. Ona se nejistě porozhlédne po našem okolí a pak se ke mě blíž naklonila a začala mi přesnou odpověď šeptat do ucha. ,,Kluci se mi nelíbí." vytřeštím na ní oči a celá zrudnu. Momo se na mě jen nejistě pousmála.

Vypadala, že se o tom ještě nikomu nesvěřila. Vůbec bych jí na tenhle typ dívky nepopsala.

,,Víš to jistě? Mělas...mělas...dívku?" první větu jsem říkala nahlas, ale ke konci jsem hlas ztišila na minimum jako předtím ona. ,,A ví to Todoroki?"

,,Ne. Neví to nikdo, kromě tebe a mé bývalé chůvy, která je už v důchodu."

,,Ani rodiče?" vypísknu tiše zaskočeně. Momo mi na to jen zavrtí hlavou.  ,,Šílený."

,,Tobě to nevadí?"

,,Proč by mělo?"

,,Myslela jsem si, že mě za to odsoudíš a nebo se mi vysměješ."

,,Ani nápad. Proč bych to dělala. Sama jsem taková. Vlastně...skoro."

,,To znamená?" vyžadovala zvědavě s napjatým úsměvem moje vysvětlení.

,,To znamená, že jsem napůl. Je mi jedno, jestli je to dívka a nebo chlapec. Hlavně ať je to vzájemné."

,,A o tobě to rodiče ví?" zajímala se.

,,Tak trochu. Neřekla jsem jim to přímo, ale jen jsem na to poukázala."

,,A?"

,,A pochopili mě. Ani jednomu to nevadí. Chtějí, ať jsem šťastná tak či tak."

,,Ty se máš. Bojím se, že moji rodiče pro mě chtějí jen to, co si myslí oni, že je pro mě nejlepší." povzdychne si smutně, ale pak se zarazí a silně zavrtí hlavou. ,,Tedy... Ne že by mě neměli rádi. Milují mě, oba dva. Jen... Jen si myslím, že to někdy přehání a moc se starají o to, co si kdo bude myslet."

,,Chápu tě." mile se na ní usměju a položím jí svou ruku na tu její, aby se na mě podívala. ,,Jsem ráda, že jsi se mi svěřila. U mě je vše co jsi mi řekla v bezpečí."

,,Jsi nejlepší. Díky." úsměv mi oplatí. Aniž bych cokoliv řekla, povedlo se mi jí vrátit zpět mezi hosty. Začla hrát dost dobrá písnička a já se zlehka vrtěla do rytmu. Momo na mě chvíli je koukala, ale můj plán nebyl tančit samotná.

Drcla jsem do ní bokem a tím jí trochu postrčila blíž tanečnímu parketu. Nejistě se na mě podívala, ale to už jsem mířila k ním s úsměvem a zase jsem se hrdě vrtěla do rytmu melodie. Momo se zahihňala a konečně se ke mě přidala.

Společně jsme tančili asi tři písničky, než tam pustili hloupí ploužák. Kdo má na to sakra trsat? Pomyslela jsem si zoufale. Jen jsem si hlasitě odfrkla a odplavala za Kirim a Todorokim. Za sebou jsem ještě uslyšela Momo, jak se mi zasmála.

,,Parádně jste to tam rozjeli." zamával na mě Kiri a poukázal na volné židle u stolu, kde oba seděli.

,,Díky." odpoví za nás obě Momo.

,,Ale ne." zabrblá tiše Todoroki a my všichni se na něj nechápavě podíváme. Když se jeho pohled stočil na nás, trochu se zastyděl, že jsme ho slyšeli.

,,Co se děje?" zajímalo mě.

,,To nic."

,,Ale no tak kámo. Něco se stalo, no ne?" pobídl ho Kiri. Todoroki si poraženě povzdychl a podíval se Momo do očí.

,,Ten ploužák hraje kvůli tátovi. Chce aby jsme si zatancovali."