Pocházet z rodiny známých automobilových závodníků není vždy jako z pohádky. O tom by nám mohla popovídat tři a dvaceti léta Victoria, která je zaměstnanou fotografkou, se svým bratrem, kterého tak moc miluje, se skrze jeho závodní kariéru nemůže vů...
Vytáhla jsem si z kapsy mobil, a podívala se od koho zpráva je. Nad tím jsem se i lehce pozasmála. Rozhlédla jsem se po letadle, a pak ho spatřila.
MikeWalker: Sejdeme se u záchodů?🤔 VictoriaVerstappen: Fajn. Za dvě minuty tam.😒
MikeWalker: Ok.
Zobrazeno
Z hluboka jsem se nadechla, a opatrně vstala, tak abych nevzbudila spícího Arthura. Pomalu jsem se tedy rozešla směrem k záchodům. Tam už čekal Mike. Můj ex. Ach ano, také jsem bohužel propadla kouzlu lásky, jenže mě podvedl. A já si řekla že už se nikdy nezamiluju. A daří se mi to. ,,Co chceš?" Zeptala jsem se arogantně Mika.
,,Pozdravit tě." Řekl Mik, a prsty mi přejel po tváři. Můj pohled jsem okamžitě upřela na jeho ruku, která se dotékala mé tváře. To mě znervóznilo, a tak jsem okamžitě jeho ruku, tou mojí silně zmáčkla směrem dolů.
,,Co chceš?" Zeptala jsem se naposledy a podívala se na Mika.
,,Fajn. Potřebuju půjčit." Řekl Mike, a já jeho ruku pustila.
,,Zbláznil ses?! Celou dobu našeho vztahu, si mě podváděl, využíval, kradl. A teď chceš ještě půjčit?!" Zeptala jsem se ho nechápavě.
,,Viky prosím." Prosil snažně Mike.
,,Zapomeň!" Řekla jsem nahlas, ale nevykřikla. Jenže to už se tam dostavil zmatený Arthur, a nechápavě na nás koukal.
,,Jsi vpohodě?" Zeptal se starostlivě Arthur.
,,Ano. Děkuju" řekla jsem, a odešla pryč. Arthur mi šel v patách, a až jsme dosedli, okamžitě se začal vyptávat. Já mu vše vysvětlila, uklidnila ho, a znovu mu poděkovala. Za chvíli jsme oba usli.
Arthur se vzbudil o tak hodinu předemnou. Spíše mě vzbudil, protože jsme už přistávali, a já bych tam spala.
,,Victorio, vstávat." Mluvil na mě roztomile Arthur. Já začala pomalu otevírat oči, a jako první jsem spatřila Arthurův roztomilý úsměv. Ten jsem mu oplatila, a pomalu si začala sbírat své věci.
Po lehkém přistání se po pilotově proslovu objevilo hlasité zatleskání, ke kterému jsme se s Arthurem přidali.
,,Arthure, jezdci přijedou až zítra, hádám že pak zůstaneš u bratra. Máš dnes kde spát?" Zeptala jsem se Arthura.
,,No, já vše obvykle řeším na poslední chvíli, takže ne, nemám. Proč?" Zeptal se Arthur zvědavě.
,,Tak to jsme velký opak. Můžeš tu jednu noc přespat u mě, jestli chceš. Já tu mám totiž práci, a ty jdeš za bratrem, tak můžeme jít zítra klidně spolu." Nabídla jsem Arthurovi, a zasmála se.
,,To zní dobře, a nebudu překážet?" Zeptal se Arthur, a já jen zakorutila hlavou jako odpověď né.
,,Dobře." Řekla jsem, a vydala se směrem k pásům kde už jsem jen čekala na mé kufry. Arthur mě následoval, a když už jsme oba měli kufry u sebe, vydala jsem se nám zavolat taxi, aby nás odvezlo do hotelu kde jsem pokoj měla. Taxík byl za pár minut u nás, a kdybych hodnotila ochotu, tak je určitě 10/10. Pán byl velmi milý. V zápětí už jsme byli před hotelem, a já mu na poděkovanou nechala více peněz než jsem měla. S Arthurem jsme došli na recepci, kde byla též velmi milá paní, ta neměla nejmenší problém s tím že by na noc zůstal i Arthur. Recepční nám podala klíče, a mi vyrazili do pokoje.
,,Bože, tak velký!" Vykřikl radostí Arthur, a zabořil se do postele. Já se jen pousmála, a šla omrknout koupelnu. Nádherná.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Tak tohle bude super vana." Řekla jsem si pro sebe, a nevěřila vlastním očím. Po chvíli co jsme se s Arthurem trochu z téhle krásy uklidnili, jsem si sedla a zavolala tátovi. Vybalovat nemělo cenu, přecejen jedu zase za dva týdny pryč. S tátou jsme si volali asi hodinu, a to už se v Bahrajnu začalo stmívat. A já si řekla že půjdu trochu prozkoumat město. Takže jsem se převlékla do opět riflí, vzala jsem si černé tričko, kardigán, foťák na krk, a bundu jsem si ani nebrala. Věděla jsem že venku nebudu dlouho, protože by mě domů zahnal okamžitě strach ze tmy. Arthurovi jsem jen řekla že jdu ven, ten s tím neměl problém. Vlastně, ještě aby jo, že? Musím říct, asi jsem si Bahrajn zamilovala. Ti příjemní lidé po okolí, bylo to tu velmi nádherné. Povedlo se mu dokonce udělat i pár moc hezkých momentek. Jenže to mě potom vyrušila Katharina, která se potřebovala ujistit že žiju. Mě už můj strach zaháněl na pokoj též, takže jsem si s ní cestou domů pěkně povídala. Až jsem došla do pokoje, hodila jsem si akorát rychlou vanu, hygienu, a alou do postele.
___________________________________________
Ahojky, tak doufám že dnešní kapitola nebyla tak úplně o ničem a alespoň trošku se líbila.❤️
