Rychle jsem přes sebe přehodila ručník, a šla zkontrolovat kdo mi volá. Jenže když jsem zjistila že jde o neznámé číslo, položila jsem to, a ignorovala. Když už jsem byla venku, tak jsem se rovnou utřela a oblékla, jenže sotva jsem se oblékla, to neznámé číslo mi volalo znovu. Vzala jsem si mobil, ručník povesila na topný žebřík, a šla do obýváku. Posadila jsem se na pohovku, a číslu zavolala zpět.
,,Haló?" Zeptala jsem se do mobilu.,,Dobrý den, slečna Victoria Verstappen?" Zeptal se milý hlásek na druhé straně.
,,Ano, děje se něco? A mohu se zeptat s kým mluvím?" Zeptala jsem se.
,,Ach ano, má chyba. Omlouvám se. Tady Mia Keller, volám vám, protože jsme dnes přijali vašeho otce. Spadl prý ze žebříku když opravoval střechu, tak jen aby jste to věděla." Domluvila žena. Já zůstala nehybně a neslyšně sedět na pohovce. ,,Slečno? Jste tam?" Ptala se žena na druhé straně.
,,A-ano." Odpověděla jsem.
,,A je v pořádku? Mohu s ním mluvit?" Ptala jsem se spěšně.,,Je v pořádku, ale teď ještě po anestezii spí, takže to ještě nepůjde." Řekla žena.
,,Dobře, děkuju. A dáte mi doufám vědět kdyby se něco dělo, že ano?" Zeptala jsem se.
,,Ano, ovšem." Řekla žena.
,,Dobře, děkuju. Nashledanou..." Odpověděla jsem, a hovor položila.
,,Všechno v pořádku?" Zeptal se Arthur. Já se na něj jen podívala, a zakorutila hlavou jako znamení né.
,,Copak se děje?" Zeptal se Arthur.,,Potřebuju si zavolat." Odpověděla jsem úplně z cesty, vzala mobil a odešla do pokoje. Zavolala jsem okamžitě Katharíně a vše jí řekla. Kath mi slíbila že otce půjde potom zkontrolovat, já se trochu uklidnila a vrátila se do obýváku.
Pomalu se nám blížil večer a já se znovu oblékla do sportovního oblečení a šla si pomalu zaběhat. Na mapách jsem si našla příjemnou trasu k pláži kam jsem taky ta chvíli dorazila. Byl to příjemný lehký běh. Já se posadila na pláž a poslouchala hukot moře. Za chvíli jsem za mnou slysela cizí mužský hlas.
,,Mohu?" Zeptal se mě hlas může, kterého jsem nijak nepoznávala.
,,No jasně." Řekla jsem, a muž se posadil vedle mě.
,,Jsem George, George Russel." Představil se mladý muž, a já si uvědomila s kým mám tu čest.
,,No tedy, vy se tu nějak množíte. Ale jinak Victoria Verstappen." Řekla jsem s úsměvem.
,,Těší mě, ty jsi sestra Maxe?" Zeptal se muž, a já poslušně přikývla.
,,Okruh už nám jezdcům za chvíli otevřou, takže už za chvíli nebudeme tady, ale jinak sem chodím vždy když mě v Bahrajnu něco čeká." Řekl George s úsměvem.,,Zajímavé, já tu jsem poprvé." Řekla jsem.
,,Za jiných okolností bych tě provedl, ale už za chvíli doopravdy musím." Řekl George, a pomalu se začal zvedat.
,,Dobře, děkuju. Já už taky půjdu, mám práci." Řekla jsem a zvedla se též.
,,A nedostal bych třeba telefoní číslo?" Zeptal se lišácky George.
,,To fakt ne, a navíc se určitě uvidíme." Řekla jsem lišácky.
,,A to víš jak?" Zeptal se smutně George.
,,Uvidíš, po zítří máte první tréning že?" Zeptala jsem se pro jistotu.
,,Ano, máme." Řekl George.
,,Dobře, tak já po tréninku přijdu. Věř mi. Ale už musím, tak zatím." Řekla jsem a rozešla se s úsměvem domů. George kývl a vydal se opačným směrem než já.
Za pár minutek už jsem stála před dveřmi do mého pokoje, a na stolu našla akorát lísteček se vzkazem.
,,Ahoj Viky. Jen jsem tě chtěl informovat že, mezi tím co jsi byla venku, už pro bratra a mě přijel zbytek jeho týmu, a od dneška už máme možnost bydlet u okruhu. Takže ti za všechno moc děkuji, a za poděkování (místo palačinek), jsem poprosil bratra, zda by ještě na rychlo mohl sehnat nějakou maličkost. Takže až se půjdeš koupat, tak se nelekej.
Arthur."
Po dočtení vzkazu jsem se rozešla rychle do koupelny, a tam spatřila nádhernou krabičku. Pomalu jsem jí otevřela, a nevěřila svým očím. Našla jsem tam nádherný náramek, který jsem si okamžitě dala na ruku.
Málem jsem se rozbrečela štěstím. I když ty dva moc neznám, musím jim po zítří moc poděkovat. Spíše tedy Charlesovi...
__________________________________________
Ahojky, tak doufám že dnešní část nebyla tak hrozná.
A jaký máte zatím názor na postavy?
alantys ❤️
ČTEŠ
Nine Fateful Months...(CZ, NEDOKONČENO)
RomancePocházet z rodiny známých automobilových závodníků není vždy jako z pohádky. O tom by nám mohla popovídat tři a dvaceti léta Victoria, která je zaměstnanou fotografkou, se svým bratrem, kterého tak moc miluje, se skrze jeho závodní kariéru nemůže vů...