Nine Fateful Months...(CZ, NEDOKONČENO)

část 17.

,,Bože Viky nemám zítra vůbec co na sebe, nemáš tam něco?" Už z toho zešílím. Sotva jsme přišli domů, a ona už začala prohrabávat celou skříň a hledat co na sebe.
,,Vypadá to že sis Landa docela oblíbila" prohodila jsem a začala se prohrabávat v mé části skříně, taky jsem tam neměla žádný zázrak, a pomalu jsem si začala klást stejnou otázku jako určitě Kath, co si vezmu na sebe?
,,Na to jsem se neptala. Lando je hezkej, hodnej a prostě úžasnej chlap, ale nemám na něj, jsem dost pod jeho úrovní " řekla Kath, sedla si na postel a zahleděla se do země. Vypadala tragicky.
,,To neříkej, jednou se vezmete, někde na pláži v Karibiku, vítr vám bude vát ve vlasou, všechno bude skvělý, všichni budou šťastní, a vedle bude stát vašich pět malých prcků" řekla jsem, ruku jí položila na rameno a usmála se na ni.
,,Pět? Chci děti tři" řekla smutně Kath.
,,Tak tři, to je jedno, ale nikdy neříkej že nejsi na jeho úrovni Kath, ty tam jsi, jen musíš chtít a budeš ještě výš" řekla jsem.
,,Hele co kdybychom šli zítra dopoledne něco nakoupit aby ses mohla pořádně vyfiknout?" Nabídla jsem. Já ve skříni něco málo měla, ale nic co by se jí líbilo, na to svoji kamarádku znám moc dobře.
,,Dobře, a víš kam?" Nad tím jsem se zamyslela. Já to tu vlastně ani trochu neznám, a myslím že nikdo z kluků taky nebude moct, všichni budou na trati. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Ale něco najdeme, neboj" uklidnila jsem ji.

**Ráno

Ze spánku mě probudil pronikavý zvuk mého budíku, a né jen mě. Z postele jsem vyskočila rychle rovnou směrem ke koupelně, tam jsem si učesala vlasy, hodila si je do drdolu a běžela udělat snídani. Kath moc vařit neuměla, né že by jí to nebavilo, ale jak to říct, né každý je ve všem dobrý. Dnes jsem se rozhodla pro míchaná vejce. Při vaření jsem se trochu zapřemýšlela. Proč ona vlastně dnešek tak řeší? Chápu, jde "ven" s chlapem kterej se jí líbí, a ona mu nejspíš taky, ale kvůli tomu se do baru snad nemusí oblékat jako princezna? Chápala bych to na večeři, nebo nějaké vážně společenské akce a tak, ale bar? Těžko říct, ještě se jí zeptám. Ale myslím že nějaký kraťasy a tričko, či top by tam určitě našla.
,,Už servíruju" zvolala jsem na Kath do ložnice. Bylo šest ráno, vypadala jako mrtvola, a já se jí ani nedivím, to ona z nás dvou je ten spáč. Kdyby mohla, spí až do oběda.
,,Vejce, na ty jsem měla chuť" řekla a s úsměvem se pustila do své porce. Já si nabrala na talíř a pustila se di té své taky.
,,Hele našla jsem nějakej obchodní dům nedaleko odtud, takže bychom mohli tam jestli chceš?" Zeptala jsem se, Kath přikývla, jak jinak.

**O dvě hodiny později

,,Bože můj je to tu jako v pohádce, těch obchodů, a ty ceny. Asi se sem přestěhuju" řekla Kath, lehce jsem se pozasmála, věděla jsem že to rozhodně nehrozí.
Společně jsme prošli několik obchodů, a věcí nakoupily plno. Musí se nechat že věci tu jsou hezké, a ceny ještě víc. A Kath si spokojeně sehnala rudé mini šaty ve kterých dnes večer plánuje jít a já abych se doladila ke kamarádce jsem si vzala černé mini šaty s holými zády. Obě jsme z obchodů odcházeli s dobrou náladou, což je dobře.
Poté co jsme se dostali zpět do hotelu jsem si jen vzala brašny s příslušenstvím k foťákům, pár věcí a obě jsme mohli vypadnout na trať.

,,Ahoj Kath, a ahoj Vik" pozdravil nás Lando. Ani jsem si ho nevšimla.
,,Ahoj Lando" pozdravila jsem ho. Když jsem se podívala na výraz Kath, došlo mi že by bylo možná fajn nechat je chvíli samotný.
,,Tak já zas jdu, najdeš mě buď u Ferrari nebo u bratra" řekla jsem jí a odešla prve směrem k Red Bullu. Po cestě jsem si z kapsy vytáhla mobil, vjela do kontaktů a vytlačila otce. Jak se asi má?
,,Tati? Ahoj" promluvila jsem když telefon zvedl.
,,Viky, ahoj" promluvil.
,,Jak je ti? Zvládáš to tam? Slyšela jsem že jsi spadl ze žebříku, už jei cajk?" Vyptávala jsem se.
,,Ano, cítím se jako rybička, všechno už je vpohodě, neboj" uklidnil mě otec.
,,Ale Vik, už bys měla jít, musíš pracovat" řekl otec.
,,Dobře dobře, tak ahoj. Kdyby něco, volej" rozloučila jsem se, a hovor položila. Mobil schovala zpět do kapsy a sledovala jsem přede mnou stojícího Maxe s Charlesem. Usmívali se na sebe. Vypadalo to jako by něco řešili. Vytáhla jsem ze své brašny foťák a rychle ty dva vyfotila.
Moc často jsem neviděla bratra se usmívat, byl to trochu nezvyk.
,,Ahoj" pozdravila jsem oba po chvíli pozorování. Charles měl svoji kombinézu do poloviny svlečenou, moc mu to slušelo. Zato co bratr ještě oblečený nebyl, teda byl, ale né v kombinéze, měl obyčejnou Red Bull mikinu s ryflemi. Oba se na mě podívali, a Charles se i usmál, sice lehce ale byl to úsměv. Ten z kterého jde vycítit upřímnost a zahřeje u srdce. Musím Charles nebyl jako ostatní, byl jiný. Hodnější. Nechoval se nadřazeně. To co bych tu nečekala.
,,Ahoj" pozdravili mě oba nazpátek.
,,No tak já už půjdu" řekl Max a s menším úsměvem se odebral zpátky.
,,Dobře, tak zatím" řekla jsem. Nějak jsem nechápala proč se při odchodu tak usmál, bůh ví co řešili.
,,Tak na trati, Maxi" řekl Charles, a rukou mi naznačil že mám jít zpátky k Ferrari, což jsem udělala.
O chvíli později už se před stáji Ferrari stála i Kath a Arthur. Charles už pomalu nastupoval do monopostu a já stála vedle Kath a pozorovala dokonalou červenou vyleštěnou barvu jeho monopostu, a Carlosův na tom byl ovšem stejně, oba dva krásně lesklé červené barvy.
,,Hodně štěstí Charlesi" popřála jsem mu a lehce se pousmála. Pak už jsme se s Kath a Arthurem odebrali k místu kde býváme a nechť vše může započnout.

__________________________________________

Tak po dlouhé době jsem tu s další kapitolou. Omlouvám se že až teď.
Úplně mi došli nápady na děj, a já se chtěla vyhnout tomu že bych psala úplně nesmyslné, nedomyšlnené a příšerné kapitoly. Tak mi to prosím promiňte. Doufám že se dnešní kapitola líbila a uvidíme se zase ve čtvrtek/ pátek ❤️

alantys ❤️