Pocházet z rodiny známých automobilových závodníků není vždy jako z pohádky. O tom by nám mohla popovídat tři a dvaceti léta Victoria, která je zaměstnanou fotografkou, se svým bratrem, kterého tak moc miluje, se skrze jeho závodní kariéru nemůže vů...
Postupně jsem došla domů, posadila se na židli a napila se vody. Pořád jsem nad tím přemýšlela. Proč zrovna on? Proč mi to nabídl? Co ten oční kontakt u baru? Myslí si že to mohlo něco znamenat? Bože můj, kladu si více otázek než když mě políbil George. ,,Takhle to dál nejde. Nemůžu tu celý den jen sedět a přemýšlet." Řekla jsem, zvedla se s začala zatím upravovat fotky. Fotky jsem si začala pomalu projíždět a našla jsem jednu, mojí nejoblíbenější asi. Vůbec jsem netušila že jsem nějakou takovou vyfotila, ale nemohla jsem si ji nechat jen pro sebe.
Victoria_Verstappen
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
To se líbí Charles_Leclerc a dalším (6937)
Victoria_Verstappen Nechápu kde se mi taková fotka vůbec na kartě vzala, nicméně je asi moje nejoblíbenější ❤️.
KatharinaNovel: Už se nemohu dočkat až se seznámíme naživo😻.
Nad její zprávou jsem se lehce pousmála a pak šla rovnou do vany. Max a ani Kelly nebyli ještě doma takže jsem si ji mohla udělat trochu delší. O skoro hodinu později jsem ale už spokojeně ležela v posteli a pomalu usínala. Ráno jsem v 7:15 vyletěla rychle z postele. Měla přijet moje kamarádka, konečně.
,,Čau Vik, tak co jak je?" Zeptal se Max.
,,Jó dobře, proč?" Zeptala jsem se ho. Znilo to jako by něco chtěl.
,,Jen tak, kdo tě hodí na to letiště?" Zeptá se mně Max.
,,No ty rozhodně né, pil jsi?" Zeptala jsem se ho vážně.
,,Né." Odpoví mi.
,,Maxi, jde z tebe cítit alkohol, jdi se vyspat." Řekla jsem a popostrčila ho směrem k jeho pokoji.
,,Ale kdo tě tam hodí?" Zeptá se.
,,Nestarej se, někomu už zavolám." Odpověděla jsem. Ano, tak trochu jsem počítala s tím že by mě tam mohl hodit on, ale bohužel. Vytáhla jsem si mobil z kapsy a vytočila číslo. ,,Charlesi?" Zeptala jsem se.
,,Ano?" Promluvil na mě ještě ospale.
,,Já tě vzbudila?" Zeptala jsem se ho, i když jsem odpověď znala.
,,Tak trochu. Co potřebuješ?" Zeptal se tentokrát on.
,,Myslíš že bys mě v osm mohl vyzvednout před hotelem? Adresu ti pošlu. Potřebovala bych hodit na letiště a zpět, a taky si s tebou promluvit." Řekla jsem a polkla.
,,V osm?" Zeptal se.
,,Ano." Odpověděla jsem mu.
,,V osm buď před hotelem." Řekne a zívne si.
,,Děkuju ti, máš to u mě." Poděkovala jsem slušně. Potom hovor položila, Charlesovi poslala adresu, rychle se nasnídala, šla se ještě na pár minut proběhnout, pak následovala vana, já si posbírala svoje věci a už jen venku čekala na Charlese. Za chvíli předemnou zaparkoval Mercedes Amg s63. Krásný auto.
,,Mám ti jít otevřít dveře nebo co?" Zeptá se Charles trošku otráveně.
,,Promiň." Omluvila jsem se a nasedla na místo spolujezdce.
,,O čem jsi chtěla mluvit." Zeptá se mě.
,,O tom bydlení. Myslel jsi to vážně?", zeptala jsem se.
,,Kdybych to nemyslel vážně tak ti to nenabízím." Odpoví Charles. ,,Ovšem jestli to přijmeš, počítej s tím že s námi bude sem tam i bratr." Dopoví mi ještě.
,,Dobře, kdy se k tobě můžu 'nastěhovat'?" Zeptala jsem se ho. Charles nebyl jako ti ostatní, myslím že by s ním bydlet šlo, navíc je to jen devět měsíců, to půjde, vlastně ani né, když počítám ještě pauzy. I když je fakt že za 'devět' měsíců se toho může stát hodně. Z mého přemýšlení mě za chvíli probudil Charles který na mě mluvil.
,,Viky?" Zeptal se.
,,Jo jo jo, jsem tu." Odpověděla jsem mu. ,,Jen jsem se trochu zamyslela, co jsi říkal prosím?" Zeptala jsem se ho slušně.
,,Říkal jsem, že klidně po závodě." Řekla Charles a pomalu zaparkoval před letištěm.
,,Po závodě nemohu, šlo by to tak 27.3.? Do té doby tu budu mít kamarádku, dnes přiletěla." Odpověděla jsem a hlavou se otočila směrem k Kath která čekala na mě.
,,Dobře. Pak ti dám ještě vědět kde tě vyzvednu a tak." Odpoví. Na to mu přikývnu, a vystoupím z auta směrem ke Katharíně.
,,Kath!" Zakřičela jsem na svoji kamarádku která k mně konečně zdvihla hlavu. Kath mi padla do náručí jako malé dítě.
,,Ahoj Viky." Pozdravila radostně.
,,Ahoj ahoj." Pozdravila jsem na zpět a usmála se. ,,Pojď." Pobídla jsem Kath k autu.
,,Musíš mi o všem povyprávět jako, potřebuju všechno slyšet, do detailu." Řekne a trochu se zasměje.
,,Dobře dobře, všechno ti povím, ale teď už pojď." Zasmála jsem se a kufry jí dala do kufru od auta. Kath poslušně nasedla za řidiče, a já protentokrát sedla vedle ní a né vedle Charlese.
,,A nechceš mě seznámit?" Zeptá se Kath, a pohlédne na rodiče.
,,Kath, to je Charles, Charlesi, toto je Kath." Řekla jsem jí. Kath na mě vytřeštila oči po tom co jí došlo kdo řídí.
,,To si děláš srandu?" Pošeptá potichu tak aby Charles nic neslyšel.
,,Nedělám." Řekla jsem a zasmála se. ,,Charlesi, můžeme už vyrazit?" Pobídla jsem ho. Ten jemně sešlápl plyn a jel rovnou směr hotel kde jsme s Kath měli zůstat.
__________________________________________
Takže zlaťani, dnes taková maková kapitola ale doufám že se i tak alespoň trošku líbila❤️
