Nine Fateful Months...(CZ, NEDOKONČENO)

část 5.

Pomalu jsem otevřela oči, a první co jsem po ránu cítila byla úžasná vůně palačinek. Hned jsem vyletěla z postele, rovnou do malé kuchyňky kde už na mě, na stole čekal naservírovaný talíř, s palačinkami, a javorovým sirupem, Nutellou, a marmeládou.
,,No já teda valím bulvy." Řekla jsem, a nachystala na stůl příbory.

,,No jo, to je jako poděkování za to že jsem tu mohl zůstat." Řekl Arthur, a na stůl podal poslední palačinky.

,,Dobře, to beru." Řekla jsem a pousmála se.

,,Tak dobrou chuť." Řekl Arthur a oba jsme se pustili do jídla.
Najednou Arthurovi začal zvonit mobil.
,,Am, omluvíš mě na chvíli?" Zeptal se Arthur, a já okamžitě přikývla. Arthur si z kapsy od jeho kalhot, a odešel do koupelny. Já seděla u stolu, a mezitím co on telefonoval. Já dojedla, a sklidila ze stolu nepotřebné.
Za pár minut už se Arthur objevil za mými zády.
,,Viky, vadilo by ti kdyby bratr na pár hodin přišel?" Zeptal se Arthur. Já se na něj nechápavě podívala, protože jsem doopravdy nechápala.

,,Am, a který?" Zeptala jsem se zvědavě.

,,Charles... Ono totiž, v jednoduchosti zjistili že teď nemají kam jít, protože okruh ještě není otevřený. Oni totiž přiletěli strašně brzo, a brácha se ptal jestli by nemohl na pár hodinek za mnou. Aby měl na pár hodin kam jít." Řekl Arthur.

,,No dobře, jestli tady vadit nebudu tak dobře. Já s tím problém nemám." Řekla jsem a sklidila ze stolu talíř po Arthurovi.

,,Děkuju, děkuju moc." Vykřikl Arthur, a běžel zavolat pravděpodobně Charlesovi.
Já se mezitím převlékla, a šla si zaběhat.
Venku jsem byla něco přes hodinu abych trochu objevila zbytek Bahrajnu. Až na to že byl obrovský. Zastavila jsem se celá udýchaná u lavičky. Chvíli jsem tam poseděla, a pak se vydala zpátky. Jenže to už tam nebyl jen Arthur. Na židli v kuchyni seděla paní, mohlo jí být zhruba tolik co mě, ale asi trochu starší.

,,Dobrý den." Řekla slečna trochu hrubě, a já kývla.

,,Dobrý." Odpověděla jsem a šla směrem do mého pokoje. V tom mi ale cestu zkřížil Arthur.

,,Ahoj." Řekl Arthur, a pokračoval do kuchyně.

,,Ahoj." Odpověděla jsem a šla do pokoje.
Vždycky jsem se držela hesla: jaký páníček takový pes. A myslím si že ve světě F1 to funguje dost stejně. A protože jsem usoudila že ta slečna v kuchyni byla "asistentka" Charlese, řekla bych že on nebude moc jiný. Stejně mi vždycky přišlo že když už jste "někdo" a né třeba jako já, pouhý fotograf. Chováte se prostě nadřazeně, a to bylo chování které já doopravdy neoceňovala. A taky to byl jeden z důvodu proč jsem se trochu bála setkání s bratrem. Co když se bude chovat stejně nadřazeně, jako například Oscar Piastri?
Poté co jsem přišla do pokoje, jsem si vytáhla věci, a chystala se si dát sprchu. Přece tady nebudu chodit spocená. Vzala jsem si svoje věci, svůj ručník a vydala se do koupelny. Jenže tam byl on.

,,Ah, dobrý den." Pozdravil s roztomilým úsměvem na tváři, a otočil se směrem ke mně, když zrovna zastavil kohoutek od umyvadla.

,,Dobrý den." Odpověděla jsem, a ručník přehodila přez vanu. Pak jsem se na Charlese ještě jednou otočila jako prosbu k tomu aby už šel. On očividně rozuměl, a koupelnu v zápětí opustil.
Já už byla téměř vysléklá, jenže jsem slyšela můj mobil zvonící v mém pokoji.

___________________________________________

Ahojky, omlouvám se za dnešní kratší kapitolu, ale doufám že i přes to to nebylo tak hrozný.

alantys ❤️