Nine Fateful Months...(CZ, NEDOKONČENO)

část 19.

Když jsme se vrátili, ani George, ani ta jeho nebyli k vidění. Nejspíš už šli. A upřímně, mně to už taky stačilo. Doufala jsem že bych si to tu mohla užít, ale né, osud mi nepřeje.
,,Já už půjdu" řekla jsem, posbírala si zbytek svých věcí a odešla k východu.
,,Počkej, půjdu s tebou" vykřikl za mnou Charles a rychle mě dohnal. Já se na něj otočila, přikývla, a pokračovala v cestě.

,,Nechtěla by jsi se projít? Znám takový hezký místo kousek odtud" řekl, a podíval se mi do očí.
,,No jasně, můžeme" odpověděla jsem mu a pousmála se. Velká zima venku nebyla, takže to v těch šatech asi zvládnu.
Rychle jsem dohnala Charlsovo tempo a následovala ho. A po chvíli jsme dorazili na místo. Měl pravdu. Opravdu to tu bylo hezké. Řekněme že to bylo něco jako molo s výhledem na moře. Přistoupila jsem blíž, opřela se o zábradlí a poslouchala hlukot vln narážejících do zdi. Příjemné. Charles se opřel vedle mě, a pousmál se.
,,Děkuju" řekla jsem, a usmála se. Byla pravda že jsem mu byla vděčná, za hodně.
,,Nemáš za co" řekl a usmál se zpátky. Ale řekl to jinak. Jeho slova byla plná emocí. Pozitivních emocí.
,,Mám Charlesi. Udělal jsi toho pro mě hodně, nevím jak ti poděkovat. Já-" než jsem stihla větu doříct, Charles se ke mně nahnul, podíval se mi do očí, pak na rty, a potom mě políbil. Nevycouvala jsem. Nechtěla jsem. Nechtěla jsem aby přestal. Nechtěla jsem si to přiznat, prve né, ale chtěla jsem jeho dotyk cítit už dlouho. Chtěla jsem jeho dokonalé rty cítit už dlouho. Chtěla jsem se koukat do jeho očí, a nemrknout. Chtěla jsem cítit jeho vůni co nejblíž mě to jde.
Polibek jsem mu oplatila. Charles mi rukou sjel až na pas, a jemně si mě přimáčkl k sobě. Ten moment byl perfektní. Vše bylo dokonalé. Dokud nás ovšem nevyrušilo cvaknutí po kterém následoval blesk. Úlekem jsem sebou rychle cukla a zmateně se podívala okolo sebe. Nikdo nikde.
,,Kdo to byl?" Zeptal se Charles který si stoupl vedle mě. Pokrčila jsem rameny.
,,Ať to byl kdo to byl, můžeme se modlit že to nebyl novinář" řekla jsem zlomeně. Ano, doufala jsem že to nebyl novinář, ale více mě mrzelo to, že někdo zkazil tenhle úžasnej moment.
,,Už bych měla jet domů. Ale ty takhle nikam nepojedeš. Hádám že Kath dnes doma nebude, takže mám volný místo. Přespíš u mě" řekla jsem a vydala se s Charlesem k autu. Charles nic nenamítal, nejspíš souhlasil?
,,Řídím" odpověděla jsem. Též nic nenamítal. Poslušně si sedl na místo spolujezdce a mně nechal toho jeho mazla. Nechtěla jsem to rozbít, takže jsem jela opatrně, ale ani né pomalu. Zs chvíli už jsme byli před hotelem. Auto jsem zaparkovala na parkoviště, a vydala se s Charlesem na pokoj.

,,Tak fajn, tady budeš spát" zavedla jsem ho na jeho místo. Pak mu ještě rychle nachystala spaní a odebrala se do vany. Ve vaně jsem si užila pár minut. Pak už jsem se jen odebrala do postele, zajela pod peřinu. Potom už jsem si do ruky vzala mobil a napsala Kath.

Victoria Verstappen:

Kath! Zítra si musíme promluvit.
Dojdeš na okruh, že ano?

Katharina Novel:

Anoo, zítra tam budu. Dnes
přespím u Landa.
Už se těším co se dnes bude
dít. Škoda že jsi odešla tak
brzo, je tu zábava😘.

Victoria Verstappen:

Dobře dobře. Ok, já tu mám
dnes Charlesee. Nechtěla
Jsem tam už být, povím zítra.
Taky už se těším 😘.

zobrazeno

Potom už jsem odložila mobil, a začala nad vším přemýšlet. Mělo se to dnes stát? Co když to byl vážně novinář, a teď to budou vědět všichni? Bože. Takhle se něco posrat umí snad jen mně.
Když jsem se dostala do fáze negativních myšlenek, řekla jsem si že už mi to dnes stačilo. Otočila jsem se na bok, zavřela oči, a nechala se unášet říší snů.

__________________________________________

Ahojte drazí, doufám že se dnešní kratší kapitola líbila, a uvidíme se znovu ve čtvrtek/pátek ❤️.

alantys ❤️