Moje Rodiče jsou Trans

Párty, Která Ho Zkazí

V noci jsem se vzbudil a slyšel jsem tichý hlasy ve svém domě. Bylo temno a bledě svítila lampička na kuchyni.
"Kde se potoulává?" ozval se hlas mladého muže. Nebyl to můj táta. To je asi ten Tobiáš.
"Nevím. Volala jsem mu už ani nevím kolik. Volala jsem na linku bezpečí. Nic." ozval se tiše hlas mámy. Zněla nejistě.
"Nevíš, kde by teď mohl být?"
"Nevím. Buď v práci či v knihovně."
"Tak jedem ne? Charlie bude mít starosti, jestli ráno tady nebude jeho táta."
"Nemám náladu hledat ho." odsekla máma. Ozvaly se kroky. "Tohle se děje furt, kdykoliv se cítí špatně."
"Potřebuje Tě." podotkl jemně Tobiáš.
Vzal jsem mobil. Když máma se nechce postarat o tátu, tak se o to já postarám.
Od táty jsem měl jenom tři volání. Odepsal jsem mu.

Je tu Tobiáš. Máma nechce Tě hledat, tak místo ní já to udělám. Potřebuješ teď někoho, tak jsem tu pro Tebe.

"Nech toho." odsekla zase máma. "Nemyslím si, že mne potřebuje. Netráví se mnou čas. Chápeš?"
"Já nevím co se mu honí za hlavou. Zmiňovala jsi, že má něco cosi antisociálního. Možná je to tím." povzdechl si Tobiáš.
Něco cosi antisociálního? Kdyby tak, táta nás potřebuje. Přijde mi to nefér, jak teď máma se chová.
Podíval jsem se ma zprávy. 22 zpráv od Bibiho, 15 zpráv od Emi a jenom jediná zpráva od Pavla.

Narozdíl od té Tvé moje maminka na tom není tak špatně.

Chtěl jsem ječet, neskutečně moc. A místo toho aby jsem to udělal nebo něco odepsal Pavlovi, tak jsem si blokl jeho číslo.
Idiot.

Vzbudil mne zvonek do dveří. Cítil jsem se strašně zlomený. Chtěl jsem zapnout mobil, ale byl vybitý. S povzdechem jsem vstal a dal jsem ho do nabíječky. Zvonek u dveří nepřestával zvonit. Člověk, co mi takhle zvoní, si počká. Musím zkontrolovat, zda li je tu někdo doma.
Avšak nikdo nebyl doma. Ani máma, ani táta, ani ten Tobiáš. Kam se všichni poděli? Cítil jsem jakýsi strach.
Zvonek u dveří mi připomněl, že někdo mi stojí před bytem. Koukl jsem se přes kukátko a uviděl Bibiho. Ihned jsem otevřel dveře.
"Já měl takový strach!" obejmul mne pevně Bibi a já ho taky objímal. Jeho objetí mne uklidňovalo.
"Nebyl jsi dnes ve škole." podotkl Bibi, když zavřel dveře.
"Co... Co?"
"Nebyl jsi ve škole. Je teď jedna hodina. Je den."
"Co?!"
Nevěřil jsem svým uším. Já jsem zaspal školu a k tomu půlku dne?! Jak je to možný!
"Měl jsi pak vypnutý mobil. Nedovolal jsem se do Tebe. Volal mi pak táta, zda li jsi v pohodě. Tak mne poprosil sem přijít." zcela vážně se na mne koukal Bibi.
"Achjo." plácl jsem si ruku k čelu. "Je aspoň táta v pohodě?"
"Jo. Pohádal se s tou máminou Pavla, udělal skandál a teď je u tety Julie. Teta za Tebou přijede spíš k odpoledne. Jak vidím, není tu máma. Stalo se něco? Nic nevím." Bibi se na mne koukl starostlivě.
"Já... Nevím." pokrčil jsem rameny. "Byla tu s Tobiášem."
"Ten samý." přemýšlivě dumal Bibi, mezitím co já zapnul mobil. Teď trochu baterky v sobě měl, takže jsem mohl uvidět spoustu zpráv od Bibi, táty a Emi a jenom tři zprávy od mámy, že je s Tobiášem, musí něco domluvit a nějaký další srajdy, který nechápu. S povzdechem jsem odložil mobil.
"Je někde. S Tobiášem."
"A ne s tátou? Přijde mi to divný." podotkl Bibi, co si sedl na moji postel. Pokrčil jsem rameny a taky jsem si sedl na postel, vedle něj. Automaticky jsem se k němu přitulil.
On mne jemně políbil na čelo.
"Bude to v pořádku. Toto zvládneme." usmál se na mne.

Když přišla teta, tak jsme už s Bibim udělali oběd a povídali jsme si. Byli jsme oba dva rádi vidět tetu, co nás pevně obejmula. Informovala nás, že táta dnes přijde domů, že měl paranoidní epizodu. To mne znepokojilo, ale teta mne ujistila, že táta je teď v pořádku a že mi předává, že mi děkuje za pomoc. Musel jsem se pousmát.
Když teta se vydala do práce, tak s Bibim jsme se vydali na procházku do lesa, kde mi Bibi oznámil, že zítra je párty u jedný populární holky z céčka a že Bibi tam nejspíš půjde. To mne zaujalo, párty u nás ve škole se buď nekonají či jen konají mezi populárními žáky. Ale tahle párty byla pro všechny. A tak jsme se s Bibim dohodli jít zítra na tu párty spolu, že si to nějak užijeme. Bibi se už s babi domluvil a přesvědčil ji, já tátovi řeknu, že prostě jdu na párty. Lhát mému tátovi nikdy neměl smysl, vždy vše zjistí. A nikdy se nic před ním na velmi dlouhou dobu neutají. Teda jestli nejste náhodou experti na utajení záhad...