Moje Rodiče jsou Trans

Láska Je Divná

Když jsem šel domů, přemýšlel jsem o Bibi. Bušilo mi srdce jak u cvoka nebo fetáka, nevím, co to bylo. Byl jsem doopravdy zamilovaný? Jak se to dá poznat? Nikdy jsem se dřív nezamilovával. Vše toto bylo tak divný.
U dveří od mého domova jsem uviděl jeho. Pavla. 
"Co tu děláš!" vyjekl jsem.
"A co Ty děláš s Bibi?" usmál se Pavel, tajemně a spokojeně.
Polkl jsem. Nemyslel jsem, že se o tom TAK rychle dozví. Teda, co já vím, co mezi mnou a Bibim je, ale to je jedno! 
"Nic." zamračil jsem se. Musel jsem se ztišit, protože jsem nevěděl, zda li je někdo doma nebo je tam někdo. 
"A co já?" zakoulel očima Pavel a přitiskl mne ke zdi mého domova. "Jak povrchní. Myslel jsem, že dostanu od Tebe něco poté, co jsem Ti v Pondělí dal." povzdychl si Pavel, ne takovým otravným tonem, ale úchylným.
Zase se mi rozbušilo srdce. Co s těmi dvěma chlapy je?!
Před tím, než jsem něco mohl říci, Pavel mne začal jemně líbat a stále mne tiskl ke zdi, aby jsem nikam neutekl. Pak se ode mne odtáhl, ale stále mne nepouštěl.
Byl jsem celý červený jako rak. Co to bylo před chvíli?!
"Kde jsi byl? Nebyl jsi ve škole." podotkl jsem.
"Nemělo by Tě to zajímat." zamračil se Pavel a pustil mne.
"Proč?" ted já se taky zase mračil.
"Protože." dal si prst před pusu. "Žádný otázky, proč jsem nebyl ve škole, jasný?"
Kysele jsem kývl hlavou.
"Psal jsem Ti včera. Proč jsi mi neodpovídal?" teď se on mne vyptával.
"Byl jsem doma, bylo mi špatně." pokrčil jsem rameny a vytáhl jsem klíče, aby jsem se dostal domů. 
"A proč jsi mi o tom nenapsal?"
Otevřel jsem dveře od domova a kysele jsem se na něj podíval.
"Protože." odsekl jsem mu, tak jak on mi to udělal před chvíli. Aniž by on něco stihl odpovědět, zaklapl jsem dveřmi.

Večer jsem si psal s Emi a pověděl jsem ji, co se stalo po škole mezi mnou, Bibim a těmi borci. Psala mi, aþ budeme s Bibim opatrnější a ať si nelámeme s tím hlavu, že vše stejně bude v pořádku. Byl jsem rád, že mám takovou kámošku.
Když jsem byl ve sprše, uslyšel jsem, že někdo vešel do bytu a pak křik, co doprovázel dalším křikem. Hned jsem vylezl ze sprchy, oblékl se a místo toho, aby jsem vešel z koupelny, tak jsem dal ucho na dveře.
Byla to máma a táta. A opět se hádali.
"Kdo je to?" zle křičela máma.
"Kámoš!" vykřikl táta. "Bože můj, Jessico! Je to jen kámoš!"
"Jenom?" něco spadlo a ozval se povzdech, nejspíš si táta povzdychl. 
"Jo!"
"A co znamená to srdíčko co Ti poslal?"
Jaký srdíčko? Pomyslel jsem si. Musel jsem se zakřenit, protože mi to přišlo ubohý. Když někomu posíláte srdíčko, hned to neznamená vášnivou lásku nebo co. Achjo!
"Co já vím! Proč to hrotíš kvůli srdíčku?" kývl jsem hlavou, když to řekl táta. "Ty mi třeba neříkáš, s kým pořád volný čas trávíš, nějaký Tobiáš či co!"
Tady jsem se pěkně zarazil.
"Přestaň si hrát na obět!" zaječela máma a z ničeho nic se otevřela dveře od koupelny, kde byl já. Hned jsem vyskočil nazpět a vyděšeně jsem se koukl na mámu, co se celá mračila a pak se překvapeně koukla na mne.
"Charlie! Já si myslela, že jsi venku."
Zakroutil jsem hlavou. Tak určitě! 
"Celou tu dobu v koupelně byl Charlie?" zeptal se nejistě táta, co přišel.
"Jo. A my se tady hádali! Přemýšlej, co děláš, Alexandre!" vyštěkla máma na tátu a táta se hned zamračil. 
Já pádil do pokoje a další půl hodinu jsem je poslouchal se hádat.