Moje Rodiče jsou Trans

Tráva, Pavel a Hádka

"Nazdar. Nečekal jsem, že se dnes opět uvidíme." pousmál se Pavel, když vešel do mého domu. Nakonec jsem mu napsal a pozval jsem ho k sobě.
"Mám pizzu a koukám na seriály. Je tu nuda být o samotě." pokrčím rameny.
"Nuda to taky bude, takže jsem přinesl dáreček." zachechtal se Pavel.
"Jaký?" 
"Uvidíš."
Nejistě si sednu na gauč a pozoruji Pavla, jak pomalu jde ke mne, v rukou má batoh. Jakmile si sedne vedle mne, otevře batoh a vytáhne malou krabičku. Beze slov mi ji dal na klín.
"Otevři." pobídl.
Beze slov jsem otevřel a ucítil jsem vůni trávy. Byla to malá, útulná a elegantně udělaná krabička, všechno bylo poskládaný opatrně. Podíval jsem se na Pavla s výrazem v obličeji, zda li myslel tímto dárkem.
On jenom kývnul hlavou. A pak dodal: "Ale je to moje stále, tím dárkem jsem myslel jako že si spolu zahulíme. Poslední gram trávy. Našel jsem to. Pak se zeptám Bibi na víc." zazubil se na mne.
"Moje máma nesmí o tom zjistit." vyhrkl jsem a trochu jsem se zčervenal. On asi nemusí nic skrývat...
Ale on se jen zasmál. "Moje máma je proti trávě a drogám. Takže chápu." pak vytáhl jakýsi papíry a začal zabalovat tu trávu, co příjemně, na mé překvapení, voněla. Dojedl jsem pizzu a uklidil jsem věci.
Když jsem si opět sedl, Pavel už byl připravený. Měl v rukou už zapalovač. Jemně mi dal do rtů brko. 
"Připraven?" pousmál se Pavel.
Kývl jsem. Ikdyž jsem nevěděl, zda li jsem připravený, upřímně. Ale na tom už nezáleželo. Spíš záleželo na tom, jak v ten moment Pavel vypadal. Jeho úsměv, krátký, neupravený ale jemný kaštanový vlasy. Ruka, co se dotkla mé tváře, když mi dával jemně brko do pusy.
Vypadal hezky.
Pavel zapálil a dal oheň k brku. 
"Nadechni to. Když dám ohen pryč, dej pryč brko a vydechni." poučil mne Pavel na rychlo a zapálil brko. Nadechl jsem se a ucítil jsem v krku zvláštní vkus. Jakmile Pavel dal pryč zapalovač, vzal jsem brko mezi prsty a vydechl.
"Hustý." první, co jsem řekl.
Pavel se rozesmál a zapálil si svůj.
"Taky jsem si řekl, když jsem to poprvé zkusil."
Hned na to jsem se rozkašlal. Pavel se rozesmál. V pokoji byla cítit specifická vůně. Zamžoural jsem očima. 
Za chvíli jsem se už s Pavlem na plný obrátky tlemil, koukali jsme se na různý memes, jedli a hulili. Když Pavel odcházel, byl vidět měsíc za oknem. Absolutně jsem zapomněl na to, že moje rodiče tu mohou být každou chvíli. Připadalo mi, že na tom nezáleží. Stejně se objevují pozdě večer z práce. Táta někde sedí v knihovně do noci, máma pořád pracuje na stavbě. A takhle život  s nimi plyne.
Když se už vrátili, napůl jsem spal a napůl byl ve vědomí. Přemýšlel jsem o Pavlovi. Jeho jemná ruka co mi dávala brko do pusy. Co by bylo kdybych tu ruku políbil? Ani nevím jak se vlastně Pavel chová k queer lidem. Nikdy jsme o tom nemluvili. 
Slyšel jsem, jak si rodiče o něčem ne moc příjemně šušlají. Zamžoural jsem očima ve svém temném pokoji, zvedl jsem se a sedl si na okraj postele. Rozhodl jsem se je odposlouchávat. Rázem jsem si vzpomněl že jsem po sobě neuklidil ten bordel. Adrenalin se ihned objevil.
"Charlie asi měl zábavu." povzdychla si máma. Bylo slyšet nějakou krabici. Asi z pod pizzy.
"Aspon se najedl. Dělal jsem si starosti." uslyšel jsem tátu. Jeho hlas byl tichý, podezřele napjatý.
"Smrdí to tady v pokoji něčím."
"Hm." 
"Mám pocit že Charlie udělal něco velmi nehezkého."
Polkl jsem. Máma se nesmí dozvědět o tom, že jsem se zhulil. Koukl jsem se na vapo co jsem měl v malý krabici pod postelí. Nadechl jsem se. Motala se mi hlava.
"Ne."
"Co ne?"
"Nemyslím, že by něco udělal nehezkého."
Pak začal volat někomu z nich mobil. Táta to prozradil komu tím, že se zeptal: "Jess... Kdo Ti volá uprostřed noci?"
"Nemělo by Tě to zajímat." odsekla máma. "Práce."
"Práce práce! Neměla by práce volat někdy... jindy?" podotkl mrzutě táta.
Jak se dostali tak rychle z debaty o tom co jsem dělal dnes doma k tomuhle? Zachechtal jsem se, připadalo mi to trapný. Pak jsem hned sklapnul. Málem jsem se prozradil že nespím a celou tu dobu je špehuji.
"Co Ty víš o práci?" odsekla mu na to máma.
Nadechl jsem se. No, aspon jsem se neprozradil.
"Co to je za debilní otázka? Vím! Já taky pracuji!" rozkřikl se táta. "Jen na rozdíl od někoho mi z práce nevolají v 23:11!"
"Bud ticho, Alexandre! Charlie spí."
Uslyšel jsem zabručení. Pak tlumený hlas moji mámy. Lehl jsem si zpět do postele a povzdychl si. Moje rodiče se nikdy často hádali, ale ted to dělají. Nelíbí se mi to, zda li mám být upřímný. Přitiskl jsem se k dece a ucítil teplo. Oči se mi sami po sobě zavírali a já hrozně chtěl spát. 
Uslyšel jsem, jak někdo z rodičů prasknul dveřmi. Mne to ani nijak nevyděšilo, protože jsem byl už napůl zas ve spánku a ignoroval svět.